Pátek 1. 7. 2022
Včera jsem byl poslední den v práci, kde to poslední dobou byla dost hoňka. Místo pozvolného ukončení jsem ještě stihl s 200% nasazením dodělat i dokumentaci, a nakonec jsem předal poslední moudra a začalo loučení. Přiznávám, byl jsem trochu na měkko. Hlavně, když jen kvůli mě, někteří, dorazili z home office do práce, aby se rozloučili a nebo se možná přišli ujistit, že už opravdu odcházím ? Tak nebo tak, je to za mnou a teď začnu rychle dohánět, co už Míša stihla a že toho za ten měsíc nezaměstnanosti stihla !
A čím začít ? Tak prvně se pořádně vyspat ! Včera byla ještě rozlučka s kamarády, takže únava trochu je 
. Ale už před námi žádné velké loučící akce nejsou, zvládli jsme rodinu, práce i přátelé a čekají nás jen mamky a naše milované kočičky. Nikdy bych nevěřil, že mi nějaká kočka, tak přiroste k srdci, natož dvě (pořád se bavím o těch čtyřnohých ! ).
. Ale už před námi žádné velké loučící akce nejsou, zvládli jsme rodinu, práce i přátelé a čekají nás jen mamky a naše milované kočičky. Nikdy bych nevěřil, že mi nějaká kočka, tak přiroste k srdci, natož dvě (pořád se bavím o těch čtyřnohých ! ). No a pak uvidíme, jestli zvládnu aspoň toho zubaře, svátky do toho hodili dost vidle 🙁 takže až za čas budu psát příspěvek, jak se snažím v divočině najít zubaře, vzpomeňme si na to, jaký jsem byl lempl a upřednostnil jiné zájmy. Ještě mi včera kamarádi říkali, že zubaře nepotřebuju, že stačí, když si sebou vezmu brusli, tak možná to ještě zvážím, přeci jen mám dost chytré kamarády a s trháním zubů mají více zkušeností než-li já. Stejně tak si nemám brát jehlu, ale rybářský háček, kdybych potřeboval zašít achilovku, protože je zahnutý a bude se to dělat líp. Jako vážně mám děsně chytrý a hlavně starostlivý kamarády…Míč proti trudnomyslnosti je samozřejmost 🙂
No a samozřejmě musíme doma udělat pár úprav, poklidit, nějak to tu připravit pro Tóňu, naši novou kočičí mámu. Taky se na chvíli stanu právníkem a sepíšu tak skvělou podnájemní smlouvu, že se kočičky budou mít líp než stvořitelé světa.
A málem bych zapomněl, měl bych se taky podívat, co že si to vezmu sebou. Míša mě začíná trochu znervózňovat, jak s řádnou pečlivostí již má vše připravené, tedy až na čelovku a karimatku, které jsem ji slíbil, že vyberu a koupím. Ale znáte to, slibem neurazím a co dvakrát slíbím, jako by už bylo hotové..
Takže vlastně to je hrozně stresové…
Druhý blog zapsal Milan 🙂