Den třicátý první 11.8.2022
Ze Salzburgu na Stöhrhaus, 23,7 km 1948/508m (nahoru/dolu)
Ráno mě probudili spolustanovníci z Polska. Večer si balili svačinu jako kdyby jeli na Mars a vyráželi opravdu brzo ráno. Bohužel nebyli moc mluvný, takže nevíme kam razili, ale v batohách nemohli mít nic jiného než jídlo. Nám se povedlo vstávat až po sedmé a sbalení jsme vyráželi kolem deváté. S tím balením něco musíme udělat.
Včera jsme naplánovali trasu, ze které jde strach. Chtěli jsme to trochu kratší, ale bohužel chata byla obsazena a tady se venku spát nesmí. Když se podíváme na profil naší cesty, vidíme, že prvních čtrnáct kilometrů je rovinka. Pak jsou to strmé čtyři kilometry nahoru a dalších šest už je taková pohodička..
 |
| Dnešní cesta |
Na snídani jsme se stavili v Lídlu, ale nějak jsme se umoudřili. Posnídali jsme v podstatě dost skrovně, nějaké pečivo s jogurtovým mlékem a juicem a pak už vyrazili vstříc horám. Vzali jsme to přes staré město kolem hradu, abychom si Salzburg taky ještě trochu užili.
 |
| Salcburg staré město |
Cesta dál pokračuje kolem kanálu. Je v něm průzračná voda a dokonce jsme potkali i surfaře. Vypadalo to ale moc jednoduše, takže jsme je ani nepřesvědčovali, aby nám to půjčili 
 |
| To byla lážo plážo cesta kolem kanálu |
No a pak to začalo, co kilometr, to hodina. Až na Zeppezauerhaus. Po čtyřech hodinách úplně vyždímaný. Tady měl být původně náš cíl a fakt by to bylo super, ale nedá se nic dělat. Občerstvíme se Rádlerem a chvíli spočineme s výhledem na Salzburg.
 |
| Po těžkém výstupu, zasloužená odměna |
Pak si to ještě kousek došlápneme až na vrchol Geiereck(1805). Výhledy jsou parádní.
 |
| Geiereck (1805m) |
Poobědváme za účasti hejna ptáků, kteří co dvě minuty mění stanoviště, aby jim náhodou někde neutekl kus žvance a evidentně se moc nebojí.
 |
| Nevím co chtěli sníst, ale my ještě neumíráme |
Zdoláme další vrchol Salzburger Hochthron(1853m) a kocháme se výhledy a naivně si myslíme, že to nejhorší máme za sebou.
 |
| Hochthron 1853m |
No a pak to začalo. Evidentně až sem to bylo sice náročné, ale turistické a teď začínají pravé hory. Každý krok zvažujeme dvakrát a i tak se občas spleteme. Jít tento úsek v teniskách tomu dodává grády. Do chaty je to necelých pět kilometrů a my tam lezem z kamene na kámen jak kamzíci. Kdybychom byli odpočatí, šlo by to líp, ale takhle na závěr to je fakt masakr.
 |
| Kdo najde kamzíka ? |
Když konečně v dáli vidíme chatu, jsme neskonale šťastní a vůbec nám nevadí, že nemáme rezervačku. Tak jako tak je to náš cíl.
 |
| Náš stále vzdálený cíl |
Procházíme kolem Berchtesgadener Hochtron (1972m) a mě to nedá, i když nejsou síly, tak se tam vyškrábnu.
 |
| Berchtesgadener Hochtron (1972m) |
Do chaty dorážíme v půl deváté, takže ani né dvanáct hodin na cestě. S horama jsme se tedy pěkně seznámili. Míša říká, že za týden už naše fyzička bude lepší, já si myslím, že umřu.
 |
| Nás cíl a teď už blízko |
Ubytovali jsme se ! Mají tu dost místa. Paní sice nejsou nejochotnější a nejveselejší, ale nám je to jedno. Na oslavu si dopřáváme dalšího Rádlerka během kterého si odskočíme na západ slunce. Taková romantika na závěr.
 |
| Západ slunce je prostě úžasný |
 |
| A je tu i romantika |
Pak už se jen umýt, venku navařit, protáhnout se a jít umřít.
 |
| Náš lager |