Večer jsme měli trochu strach jestli jsme to s větráním moc nepřehnali, ale nepřehnali. Je tu krásně teplíčko. Uvaříme si snídani, čajíček a zdržíme se až do desáté hodiny. Naše kroky vedou přes hřeben k Lago di Garda. Hned ze začátku nás vítají kamzíci, kterých je tu opravdu hodně, ale žádný se nechce nechat pohladit, tak je Míša trochu smutná.
 |
| Bivacco a výhledy z vrcholu |
Cestou potkáváme houbaře. Starší paní by si s náma ráda povídala, ale i když říkala, že umí trochu anglicky, pořád mele něco o houbách v italštině. Tak si navzájem popřejeme hodně štěstí a jdeme dál. Na mýtince potkáváme hobití domeček, vypadá fakt krásně. Zajímalo by nás jak často majitelé navštěvují své chatičky. Předpokládáme, že teď už je na ně zima, ale v letě by tu mohli být pořád. I když, co tu chtějí dělat, když toho tu zas tak moc není? Asi jen relaxovat.
 |
| mraky okolo.Hobitína na hřebenovku |
Hřebenová cesta je fakt moc hezká. Vede nás přes kopec Monte Brento. Pravda, musíme jej dobývat na dvakrát, protože se ukáže, že první kopeček není ten správný, ale stálo to za to. Taky jsme se cestou dozvěděli, že se odtud skáče Base Jump.
 |
| vrcholové variace |
 |
| výhledy z Monte Brento |
Pak už cesta více méně vede dolů z kopce. Zastavujeme se u chaty Brita Cargon, kde poobědváme a zneužijeme jejich bylinkovou zahrádku a uvaříme si čaj z čerstvé máty, trochu si vezmeme i na večer. Míša si přála aby vylezlo i sluníčko, které se do teď schovávalo za mraky a přání jsou od toho aby se plnila, a tak vylezlo.
V San Giovanni al Monte jsme zjistili, že jsme propásli festival polenty. Moc nás to mrzí, protože bychom rádi věděli jak takový festival vypadá. A jak chutnají různé polenty. Tak snad jindy.
 |
| polední pohodička s čajíčky |
Nenecháme si ujít výhled na vrcholu Doss del Clef, který je uprostřed kopce, ale musíme ocenit jejich kreativitu při výrobě kříže. Něco tak zvláštního jsme ještě neviděli a asi jen tak ani neuvidíme.
 |
| Plechový Ježíš hoří za soumraků,slunce se v západ noří |
Pak už si užíváme pár posledních chvil přírody. Kdybychom měli stan, našlo by se i místo na spaní. A pak už začíná civilizace. Míříme do kempu a jelikož mají mít až do jedenácti večer, tak rozhodně nespěcháme. Obdivujeme místní plodiny a tu posbíráme oříšky, jinde zase jablka, dokonce tu na nás zbylo pár hroznů a mají tu i kiwi, i když jak se ukazuje, ještě trošičku nedozrálé. Cestu nám lemují aleje olivovníků.
 |
| dary země |
Ve městě Arco se stavíme na kávičce a zkoušíme i místní pizzu, ještě někde zkusit těstoviny a můžeme jít jinam. A pak už bloudíme směr kemp. V prvním kempu, který už byl mimo sezónu, takže byl i levnější, nám řekli že je plno, tak jsme museli o pár metrů do jiného kempu. Tam už plno neměli.
 |
| Arco |
Ubytovali nás a nechali vybrat místo pro stan dle naší vůle. Na recepci jsme si nabili powerbanku a pak už jen uvařit večeři, pořádně se osprchovat a hurá na kutě. Musím říci, že oproti horám je tu opravdu teplo. Člověk může klidně sedět pod tarpem a nemusí být nabalen do mikin a zabalen ve spacáku.
Míša po 6 týdnech mytí vlasů pouze vodou použila přírodní mýdlo…posuďte výsledek
 |
| úplně nové háro 🙂 |
