22,7km 1213/799m (nahoru/dolu)
I přes hotel zas jsem se nevyspal. Ale aspoň se vyspala Míša, sice krátce neb jsme šli spát kolem půlnoci a vzbudila se v šest, ale aspoň se furt nepřevalovala a nekoukala do stropu jak já. Na snídani jsme dorazili chvíli po osmé.
Měli mít continentální snídani, ale prd, mají klasický bufáč, což je nejlepší snídaně v ubytkách co znám. Je fakt, že jsem už viděl bohatší snídaně, ale najdou se tu i vajíčka, která si musíte uvařit, sýr, housky, máslo, rajčata, müsli, mísa různého ovoce, švestkový vynikající kompot, jogurty a samozřejmě spoustu sladkého pečiva, kde musím konstatovat, že tak dobrej croissant jsem ještě nežral. No přežral jsem se zase k prasknutí.
 |
| naše hostina a poslední výhledy z městečka |
Míša to také pěkně rozjela a dala si espresso i cappuccino. Ale než si stihla přidat, musela utéct do pokoje na záchod. Jen tak tak to stihla a když se vrátila už nic nejedla a musela přiznat, že konzistence nebyla nejlepší. Tak snad z toho nebude nic špatného. Zase musíme balit. Včerejší velké prádlo povětšinou uschlo, až na ponožky a Míšiny spací věci, ale to dosušíme přes den na batohách, však tam zas má být slunečno a dvacet stupňů. Z hotelu odcházíme po desáté hodině, je ještě trochu zima, ale my to nebojácně rozjíždíme rovnou v kraťasech.
Cestu nám zkrášluje místní umění, něco se nám líbí a někde nedošlo k úplnému pochopení umělcova záměru. Mě třeba příjde, že podzimní příroda je o dost hezčí.
 |
| mistní umění – člověk by až řekl, že se tady v zimě musí fakt nudit, když pak takto řádí s motorovkou v lese |
Cesta nás zavedla do Malafosse Bassa, kde je i voda. Což většinou stavíme, napijeme se, chvilku spočineme, ale dnes jsem udělal jen pár fotek a pak koukám Míša je pryč. Valí si to do kopce jako by ji někdo honil. No já to chvilku zkoušel, ale ten náskok měla velký a rychlá chůze do kopce docela vyčerpává. Nakonec na mě počkala na rozcestí. Je dobře, že jí to dnes tak krásně šlape. Jdeme hlavně modřínovými lesy, sem tam listnáč krásně obarvený podzimem. Je krásně teplo..příjemných 23°C.
Cesta do Autagne byla více méně po vrstevnici a tuhle část jsme si užili nejvíc, nemusíte se dřít do kopce nebo z kopce a můžete si užívat okolí a přírodu plnými doušky. Autagne je zas pár baráčků a kostel, u kterého si na chvilku sednem a obdivujeme místní faunu a flóru.
Pak to zklušeme dolů k silnici a řece. Na pár dní teď asi budeme silnici potkávat víc než bych chtěl, ale uvidíme jak mají cestu do Santiága vymyšlenou. U řeky se naobědváme a pozorujeme dívku se čtyřma psama jak se snaží, úspěšně, ovládnout stádo koz. Jako nevypadá to moc lehce, ale je to moc zajímavá podívaná.
Po obědě vyrážíme přes pastviny směr městečko Cesana Torinese. Stáda tu mají hlídat pastevečtí psi a prý je nemáme dráždit ba ani máchat hůlkama nebo po nich házet kameny, ale se sklopeným zrakem stáhnout ocas a pomalu vycouvat, ale nic takového nás nepotkalo, žádného jsme neviděli. Zato mě se začal bouřit žaludek.
Došli jsme na lavičku k malému ďáblíkovi. Tady zahuzaju věci, beru toaleťák a valím si užívat přírody. No co vám budu povídat, průjem jak hrom. Chvíli pak odpočíváme a hlavně teda já na lavičce. Míše je naštěstí dobře. Přemýšlíme z čeho to máme, že by z nějaké vody ?
 |
| stádo koz nás překvapilo u oběda, opět most pod mostem a krásy Fenils pod Alpama |
Musím se přiznat, že mě tenhle stav nevyhovuje a hodně vyčerpává. Posilníme se tedy čokoládou a jdeme hledat místo na spaní. Jenže se ukázalo, že naše cesta vede krásnou soutěskou plnou lezeckých a ferratových cest, tak tady to evidentně nepůjde. Ale mě se začíná dělat aspoň dobře a i únava opadává.
 |
| tak trochu průser, ale za to s paradními výhledy |
 |
| Soutěska a slavný visutý most, žel je dočasně uzavřen |