Den sto osmý – Arles

Z Appartment avec une chambre (Arles) do Appartement Good Mindset ( Avignon)

Pěšky Arles
8,2km 35/33m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/lohahegehu

Stopem z Arles do Avignon
33,9 km
https://mapy.cz/s/hotehodulo

Pěšky Avignon do Appartement Good Mindset ( Avignon)
2,6 km 12/10m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/hotehodulo

Ráno jako každé jiné, jen tentokrát se člověk probudí v posteli. Ale jinak musíme rychle udělat snídani, zabalit a vyrazit. Je zajímavé, že na ubytku to vše trvá déle než z podtarpu a to se nám to tam vždy zdá hrozně pomalé. Míša se na dnešek moc nevyspala, trápí jí nákup letenek, vše je extrémně drahé. Taky prádlo neuschlo, takže budeme muset na sebe nahodit vlhké oblečení a i s tím zbytkem si nějak poradit. Prostě to dnes nejde úplně podle plánu. Ale jak se říká, žijeme jen jednou. A ono to nějak vše dopadne. Holt utratíme za letenky víc a oblečení na nás doschne.

Vyrážíme o půl jedenácté na prohlídku města Arles. Centrum není tak velké, ale všude chtějí vstupné. Koupíme si nějaký výhodný lístek, každý za dvanáct euro s vlezem na čtyři monumenty a dvě muzea. Prvně navštívíme Arenu, je to dominanta města. Postavili ji Římané, jako asi vše tady a dnes funguje pro toreadorské mučení zvířat. Ale jinak je to velký labyrint, člověk se tam rychle ztratí, ale zas i najde.

Pak jsme to vzali přes antické divadlo, tady to v podstatě vidíte přes plot, ale když už máme tu vstupenku, tak jsme šli i dovnitř a vskutku, nevidíte nic jiného než to, co jsme viděli přes plot.

Následně jsme zamířili do Cloitre saint Trophime, ale místo toho jsme vlezli do baziliky saint Trophime. Výzdobu tu mají opravdu bohatou a taky tu mají spoustu vystavených kostí, není to trochu morbidní ?

Na druhý pokus se už trefíme. Je to vcelku velká budova, ale vevnitř toho zrovna moc není. Ale na rychlou prohlídku dobrý, aspoň je tu klid.

Jako poslední monument jsme zvolili římské termální lázně. No, tady je ještě větší klid neb sem moc turistů nezavítá. I tady vlastně vše vidíte zvenku. Je trochu škoda, že tu nemají žádnou pořádnou vizualizaci jak to vlastně vypadalo, co se kde odehrávalo. Takhle prostě stojíte v rozvalinách a nejsou ani nijak extra záživné.

Oběd si dáme na břehu Rhóny. To jsme si vychutnali a nabrali trochu sil a vrhli se na náš poslední kulturní zážitek. Muzeum Réattu. Vystavují tu obrazy od Pikasa a Reáttu a od pár dalších. Tady se mi líbilo. Není toho moc, ale aspoň vás to neznudí a taky tu mají popisky jen ve francouzštině, takže nemusím nic číst a můžeme se věnovat jen umění.

Město je to hezké, ale asi nejsem ten správný typ, abych vše za co vybírají vstupné, úplně docenil. Ale určitě nelitujeme, ale kdybych se sem kvůli tomu hnal přes půlku Evropy, mohlo by mě to dost zklamat, ale tím, že to máme po cestě, tak vlastně super.
Město je také známé tím, že zde 1888 – 1889 pobýval Vincent van Gogh a namaloval tady 300 obrazů.

Zmoženi se vydáváme kolem třetí k obchodu, abychom získali kartonovou krabici. Míša se toho ujme a vejde do obchodu Monoprix. Odtama pak pomalu běží, jak jsem pochopil ukořistila jedinou krabici a ještě ji vzala komusi pod rukama. Šikovná holka. Rychle vytvoříme nápis Avignon center a vydáme se stopovat. Největší šance vidím za velkým kruháčem za městem, jenže to jsou dobrý čtyři kiláky, takže to zkoušíme dřív.

Pro starou paní za oknem i okolí jsme velkou atrakcí. Dokonce i pro řidiče, tedy pro ty kteří nás vzít nemůžou, ti s námi vesele komunikují a ti, co by asi mohli, pro změnu dělají, že nás nevidí. Párkrát se posuneme, ale nemáme úspěch, až nakonec dojdeme za město. Slunce celou dobu pálí a čas se krátí. Máme zkontrolováno i kdy jedou vlaky, ale dvacet euro za třicet kiláků je dost. Chvíli i tady to vypadá beznadějně. Zas tolik aut sem nakonec nemíří, ale štěstí se na nás přece jen usměje. Stopovali jsme skoro třičtvrtě hodiny, bez času na přesun – celkově to byla akce na 1,5 hodiny.

Zastaví nám paní s dcerou. Paní přijela do Francie před dvaceti lety z Maroka. Má čtyři děti a papouška, co je děsně ukecaný. Anglicky umí jen trochu, protože ve Francii se Anglicky nemluví a ona se to učila právě před těmi dvaceti lety. A její dcera umí o dost hůř a navíc se stydí mluvit. Každopádně jsou úžasné a odvezli nás až do centra Avignonu, asi kilák od hotelu a přitom ony jeli do vesnice před Avignonem. Jednou se jim tato šlechetnost vrátí.

V Avignonu se zorientujeme a vyrazíme směrem k ubytku. Bereme to přes Carefour city. Což jsme si původně mysleli, že je obří obchoďák, ale je to jen malý krámek, který mají na každém rohu, což je dobře, protože v prvním mají rozbitý mrazáky a my si vysnili pečenou zeleninu, takže navštívíme ještě druhý.

Pak už zamíříme na ubytko. Při prvním pohledu se zdá ok, při druhém je ale dost ušmudlané. Fakt by s tím měli něco dělat. Nechávám Míšu vařit večeři a sám se ještě vydávám do města pro boty. Přišli mi sem už včera do nějakého pointu Epicery84. Není to naštěstí daleko. A funguje to stejně jako u nás. Ukážete ķod, ten si načtou a vydají vám balíček. Epicery84 bych přirovnal našim vietnamským mini obchůdkům s potravinama, jen to nejsou vietnamci, ale možná maročani.

Doma rozbalím balíček a konečně si mohu oddychnout. Jsou tam, a ve správné velikosti ! A tak se po dvoutisících kilometrech loučím se starými botami. Pápá, sloužily jste dobře. Sice přesně nevím co všecko privatesportshop.fr prodává, ale i cizinec si může nechat poslat balíček. Takže to určo zkusíme i příště pokud to bude potřeba.

Pak už jen obžerství, mobilování a spánkování, a taky si voláme s Klárkou a je to definitivní, připojení na trek ve Španělsku jí nevyjde, což je moc škoda, ale možná se uvidíme v Barcelóně před Vánocema.