Z Bonita habitacion en piso compartido (Valencie) do Fashion House (Barcelona)
Vlakem z Valencie do Barcelona
Vstávat před šestou je těžší než se zdá, ale zvládáme to. Když otevírám dveře pokoje jeden ze spolubydlící zrovna zaklapává dveře od bytu. Že by šel do práce ? A takhle brzo? Rychle posnídáme a pobalíme. Loučíme se s bytečkem. Vlastně to tu bylo příjemné až na ten hluk a včerejší exces s vařením spolubydlících. Jako chtělo by to tu trochu dovybavit, ale jinak to bylo fajn sic pod tarpem je příjemněji, ale ten ještě chvíli bude odpočívat.
Metrem už umíme cestovat na jedničku a najít nádraží nebylo těžké. Je u velké arény, kde se pořádají toreadorská představení. Nádraží Valencia Estacio del Nord nám připomíná naše Masarykovo nádraží. Teda trochu hnusnější, ale je to ono. Na jízdence máme čárový kód, ale není kde jej použít a k vlaku nás pouští lidská kontrola. Jó ty technologie, ale aspoň nás nasměřuje na správný vlak, což hodně oceňujeme. A teď zas to cestování. Kdesi v polích máme přesedat, tak snad nezapomeneme vystoupit. Radši jsem si natáhl budíka.
 |
| Adios Valencie¡ |
Budík nakonec potřeba nebyl a čárový kód si naskenoval u konce trasy pan průvodčí. Všechny překvapil, někteří ani lístek neměli a bylo vidět, že je moc mrzí, že musí platit. S námi vystupuje v polích hodně lidí, asi je to oblíbená přestupní stanice – Laldea-Amposta-Tortosa. Další vlak nám jede za hodinu. Tak toho využíváme k malé sváče.
Vlak přijíždí se zpožděním. Někde jsem četl, že tu vlaky chválili jak jezdí přesně a mě něco říká, že to tak úplně nemáme a cestou jsme ještě další nabrali, ale nevadí, hlavně že jsme tu. A naše Klárka taky už přiletěla. Takže hurá na ubytko.
Z nádraží jdeme pěšky. Jsou to jen tři kilometry a my se potřebujeme trochu protáhnout. Na náměstí Catalunya potkáváme slavnosti. Bolívijci tu tancují a předvádí své tradiční kroje. Je to moc hezké a veselé. Takové přivítání jsme nečekali.
 |
| Opět nádraží Sans a bolivijská párty na Katalánském náměstí |
Před ubytkem na nás už čeká naše Klárka. Je co nás uvidí, už nám letí v ústrety a celá září štěstím, že nás zase vidí. No a před ubytkem postává, protože se nemůže dostat dovnitř. Nikdo jí ani nezvedá telefón a přitom hlásila že tu v tuto dobu budeme. Naštěstí si máme o čem povídat, takže čekání na zázrak ubíhá rychle. A nakonec přeci jen někdo příjde. Mladá potetovaná holka.
Naše ubytování je moc hezké. Máme apartmán s vlastní kuchyňkou. Pravda, plotýnku jsme na první pohled neviděli, mají tu přenosnou dvou plotýnku, která byla schovaná ve skřínce. Trochu se nám ulevilo. Vidina, že bychom vařili špagety v mikrovlnce nebyla moc pozitivní. A taky máme vlastní koupelnu,jen jsme se museli ve sprcháči zavírat dveře, mají to trošku rozbité. A ráno na nás prý bude čekat ovoce a croasantíky, s tím jsme ani nepočítali. Takže spokojenost.
Povídat se dá i při courání městem, tak jsme vyrazili ven. Bolívijce jsme už na náměstí nepotkali, ale došli jsme aspoň k moři do přístavu a na pláž. Holky pořád štebetají, tak jsem je odměnil sangrií, ať z toho výletu taky něco mají. Noční město je kouzelné.
 |
| přístav a pláž Barceloneta |
 |
| další legendární foto našich zadků |
Po návratu uvaříme špagety a nažereme se k prasknutí. Teda.. Klárka moc nejí a nebo my jíme moc ? No nevím kde je pravda. A pak povídáme a povídáme až je čas jít spát.
 |
| po dlouhé době si užíváme večeři se společností |
