Den stosedmdesátý devátý – velká výprava za velkým nákupem

Yak Bungalow (ostrov Ko Chang) – nakupování

Dnes máme několik důležitých úkolů – prodloužit si pobyt v naší chajdě a zajít nakoupit do rybářské vsi Bang Bao do 7-eleven. Ovoce už vzdáváme. Když se „ráno“ v 11:00 prdelíme v kuchyni, dáváme se do řeči s Yakem  (fakt se tak majitel jmenuje). Prodloužit bydlení není problém – dá nám cenu 4050 BTH za 8 nocí, to nemáme u sebe. Milan běží do „trezoru“ a já mezitím chválím chajdu i okolí. Když Milan přijde a platí, je cena nižší 3600 BTH. Ještě se ptá jestli nechceme kafe a významně ukazuje na mokka konvičku a  pak ukáže na plynovou bombu s hořákem. Chvíli na to zírám – no, možná později, vypadá to nebezpečně. Zároveň se Yak směje, že nemůžeme najít otevřený obchod s ovocem..vždyť je kousek a u cesty! Myslí tím samozřejmě „náš“ obchod, který je už pár dní zavřený – říká, že dneska je určitě otevřený. Jsme teda zvědaví.

Vyrážíme na chvíli na pláž, ukazuju Milanovi všechny zkratky, co jsem tady našla a dojdeme k BambooHut.

Po koupačce vyrážíme zpět – uvařit kafe. Jsem opravdu dost plna očekávání.

Na první pohled bomba s hořákem působí dost děsivě. Nicméně kdo se bojí, neuvaří v asijském bordelu kafe. Připravím konvičku – káva je thajská arabika, zapálím hořák a položím konvičku přímo do plamenů. Teď mi zbývá buď se modlit nebo si ubalit jointa na uklidnění. Nakonec k explozi nedošlo a výsledkem snažení bylo to kafe.

Po kafi vyrážíme na nákupy.  Konečně na nás usmálo štěstí – obchod s ovocem měl opravdu otevřeno! Nakupujeme tedy jako grófové – 2 manga, 2 pithayi a na vrch ještě ananas. Milan najde i kilové arašídy, tak bereme i ty. Ještě se stavíme v 7-eleven a už si to mašírujeme zpátky obtěžkáni jako karavana velbloudů.

Po návratu se věnujeme opět přípravám na Nový Zéland, koukáme na informační videa a navíc si píšeme s kamarádkou Terkou z Wanaka. Bude nás po příletu čekat na letišti v Queenstownu. Týden po nás doletí i naše Klárka a budeme si tedy krásy Jižního ostrova užívat společně. Už se na to moc těšíme.

Na večeři vyrážíme opět do Rasta Ginger Hausu – musíme říct, že opravdu dobře vaří a je to takový pohodový podnik. Majitel je navíc umělec a „doupě“ vyzdobil vlastními výtvory, hlavně teda portréty Boba Marleyho a Johna Lennona. Začíná foukat ostrý vítr  a paní domu říká, že se chystá bouřka. Milan se má zítra znovu potápět – i přes tu děsnou organizaci, dává agentuře druhou šanci – uvidíme jaké bude počasí. Před spaním se ještě vsázíme jestli zítra agentura přijede nebo ho zase nechá čekat.

Usínáme a zvedá se příšerný vítr. Připadám si jako prasátko, co si postavilo domeček z klacíků a doufá, že mu ho vítr nerozfouká.