den sto osmdesátý – déšť? v Thajsku?

Yak Bungalow (ostrov Ko Chang) – Ghost Ship

V noci strašně foukalo a dokonce i lilo jak z konve. Pokud byla na střeše opice, zaručeně odletěla a nemusela použít létající koberec. Ale do chajdy nám neprší, tak se spí dobře. Ráno zjišťuju, že Milan si to pořád hoví vedle mě..jak to? Představte si, že mu volal instruktor, že se kvůli počasí potápění ruší. Náhradní termín má být v pondělí. Tak mají bezvýznamné plus, uvidíme co bude v pondělí.

Prší dál a dokonce i chvílema dost hustě. Vynecháváme snídani a jdeme rovnou na oběd do Bamboo Hut..už jsme tady známé firmy (2x omeleta a 1x zelenina s tofu a kešu). Dneska máme v plánu obhlídku opuštěné lodi duchů a možná i výpravu na koktejl.

Po obědě se vracíme do bungalowu, připravit se na výpravu. Máme to kousek, asi 1,5 kilometru. Jdeme „silnicí“ v podstatě džunglí k hlavnímu vchodu, kde mají vybírat vstupné. V protisměru potkáváme pár scootrů.  Nejzajímavější na této lodi je, že vlastně nikdo neví proč byl areál uzavřen. Existuje celá řada legend, ale ani místní toho moc neřeknou (neumí anglicky). Dokonce před pár lety bylo možné se v areálu ubytovat.

Když dojdeme k závoře s nápisem „no entry“ a ptáme se znuděného hlídače jak dál, ani se nezvedne z gauče od televize a ukáže kříž rukama jakože zavřeno. Hm..ani o úplatek si neřekl, tak to asi nic neuvidíme. Nevadí – zkusíme to od pláže. Třeba něco uvidíme. Opravdu, je odliv a tak areál vidíme alespoň z dálky. Škoda no..vypadá to tu opravdu dost postapo.

Nedá se nic dělat, výprava se nezdařila. Jdu alespoň vařit kávu. Milan na mě čeká na recepci, šťastně mu jdu ukázat hrnek kafe..v tom se na recepci vřítí naše sousedka a něco domlouvá s Yakem. Jeho pomocník jí podává takovou spirálku a dokonce ji zapaluje..hm..to je zajímavý! Okamžitě tu věc identifikujeme jako vonnou tyčku proti komárům – to potřebujeme taky. Nevím cenu, ale hned si o to říkám, žádná cena nezní. Italka se diví, že to neznáme – je to přece běžná věc. Nevadí, už to víme a hurá do chajdy plašit komáry!

Odpoledne máme „okénko pro veselku“ – naši poslové postupně plní své mise. Bratr byl v pátek na Mělníku a Klárka v sobotu v Čáslavi. Tak s nimi probíráme co viděli a slyšeli. Moc si této pomoci vážíme, třeba i ta veselka letos bude.

Po callu dostaneme hlad a tak hurá do naší večerní destinace. Tentokrát si dáváme tom yam tofu s rýží (jak jinak), je to vlastně polévka s kokosovým mlékem a je moc dobrá. Dáváme se víc do řeči s paní domu – ptáme se na „loď duchů“, taky neví co se stalo a moc se diví, že se nedá do areálu dostat. Sama tam prý už byla a taky by ji zajímalo proč je areál opuštěný.

Když se vrátíme do chajdy, najdu v koupelně mega velkého gekona..tak 30 centimetrů!

 Thajci mu říkají Tuké. Je aktivní většinou v noci a ozývá se velmi hlasitým hlasem, který zní jako „tuké, tuké“ a proto mu tak Thajci také říkají. Tuké je v mnoha barevných kreacích s velkýma očima a skvrnami. Dorůstá délky 18 – 51 cm. Thajci o něm také říkají, že pokud se dotkne svými packami s přísavkami lidské kůže, že je pak těžké až téměř nemožné ho z kůže sundat, což však bude zřejmě jen pověra na strašení malých dětí. Tak snad v noci nepůjde přes naše obličeje. Tipuju, že s gekonem na hlavě by nás kiwíci na Zéland nepustili.