den sto osmdesátý první – hrad z písku

Yak Bungalow (ostrov Ko Chang)

Dneska je zevlení povýšili zase o další level. V noci byl už klid a jenom se ozývaly standardní zvuky džungle. Možná si to neumíte představit, ale v noci to tady děsně skřehotá a naši gekoni se taky činí. Jako celkem je tady vlastně dost bordel a každý máme jinou metodu spánku: Milan spí v masce na spaní (díky Quatar Air) bez špuntů a já zase bez masky se špunty. Jo, ještě se prý mám přiznat, že jsem dvě noci spala přikrytá spacákem (no a co, foukalo..)..tím spacákem do minusu.

Ke snídani se pouštím do přípravy ovoce- nejvíc se těším na ananas. Včera jsem koukala na video, jak se má správně loupat. Jako vypadá to jednoduše, když máte k dispozici velký a ostrý nůž. Já mám jenom malý Victorinox, který není nejostřejší. Ovšem povedlo se a opět obhajuji svou pozici přípraváře ovoce. Navíc je ananas tuze dobrý – šťavnatý a sladký. Stejně si myslím, že je z nějaké místní zahrady – stál nás 16 korun.

Podle předpovědi má být zase zataženo a deštivo, ale od rána svítí sluníčko. Tak jdeme na oběd a pak se poválet na pláž. Teplota je zase dost vysoká, rádi se ochladíme v moři..je příliv a tak je vody až po krk. Cachtáme se a Milan mi slibuje velkého nafukovacího plameňáka. Bude s náma cestovat, v lese si z něj udělám křesílko.
Na pláži se shodujeme, že dneska zůstaneme u vody a na „happy hour“ na druhou stranu zátoky půjdeme až jindy, je tak hezky. Milan má mít zítra opět ponor, tak odpočívá.

 Jen  co se pustím do pískového tvoření, začne se nebe zatahovat. Nevadí – stejně si máme volat s Klárkou, tak to bude lepší v chajdě. Hovor trvá zase přes dvě hodiny, až je najednou čas na thajskou večeři a český oběd.

Po večeři si voláme ještě s Milanovou kamarádkou Míšou a já potom ještě do noci s kamarádkou Katkou z Českého ráje. Je to tedy nakonec takový společenský večer.
Milan dávno spí, když se ukládám a vůbec netuší, že se v naší vsi právě rozjela párty!

PS. hrad jsme z písku nestavěli, titulek je čistokrevná klamavá reklama