Den sto devadesátý šestý – velká cesta kolem jezera

Zahrada u přátel, Wanaka – Albert town (Nový Zéland)

Z Wanaka do Albert town

11,7km 120/120m (nahoru/dolu)

Mě se spalo moc dobře a vstával jsem o půl deváté. Břicho nebolí, ale pořád zůstává divný pocit. Ale i tak si jdu udělat vločky se směsí ořechů a semínek s jogurtem. Množství jsem moc nepřeháněl. Bylo to moc dobré a stav se nezhoršil. Beru to jako dobré znamení. S Vítkem probíráme kde co, získávám i pár odkazů na zajímavé stránky, takže mám co číst. Nezapomínám se ani věnovat hledání auta. Je to moje noční můra a moc se těším až to dopadne.

Míša vstává až po jedenácté. V noci se probudila a dlouho nemohla znovu usnout. Ale vypadá o mnoho lépe než včera, tak ještě den a bude fit. Uvařím jí snídani a s Vítkem se zapovídáme. Terka už brzo ráno vyrazila do práce. Dělá zahradnici. Já ji vlastně tuhle práci docela závidím. Ale taky to nebude žádný med.

Po poledni nás Vítek hodí do centra Wanaky. Cestou narazíme na práci na silnici. Chvilku musíme počkat než pán dojí, pak se nás zeptá kam jedeme. Nakonec něco říká do vysílačky a pronese k nám pár vět, kde rozumím jen Ok, a to se tu mluví anglicky. Jenže Kiwíci mají takovou svojí angličtinu. Tak uvidíme jak nám to půjde.

Vítek nám ukáže kde co ve Wanace najít. Stavíme se spolu ještě v prodejně aut, ale jsou tu auta poněkud drahá. 20 až 40 tisíc není naše cenová kategorie. A pak se jde Vítek najíst a jede domů a my se jdeme porozhlédnout po Wanace.

Naše první zastávka byla v infocentru. Získali jsme tu mapu Nového Zélandu a pár dalších brožur. Paní jsme se zeptali na sim zdarma. Zapátrala v zásuvce a hned jednu vyštrachala. To bylo jednodušší než jsme čekali. Zeptal jsem se, jestli je něco co bych měl vědět jako nový turista. Nic nevymyslela, tedy krom jízdy vlevo. Takže je to tady asi dost nezajímavé…

Další zastávka byla v MT outdoor obchodu. Potřebujeme opravit hůlku. Paní s tím nemá zkušenosti, ale nakonec se domluvíme a pochopí, že se dá vyměnit jen hrot. Dokonce je pak i najde. Hůlku si nechá, vše si zapíše, včetně našeho telefóního čísla, respektive to napíšu já, protože neumím ani vyspelovat své jméno, né že by psaní bylo lepší. A pak odcházíme s tím, že se zeptá kolegy jestli to umí a dá vědět. Jó a taky jsme si koupili plynovou bombu.

Stavíme se v New World. Koupíme pár drobností, ale hlavně takovou velkou placku s pestem, rajčaty a sýrem. Sníme to u jezera a pak se kolem něj vydáme zpět domů. Je to úžasných dvanáct kilometrů. Míša se cestou pokouší adoptovat i psa, ale paní majitelka jí to zatrhla. Pejsek si řekl o házení klacíku, tak jsme mu udělali radost. Ale brzy musel jít domů. Občas si dáme přestávku ve stínu. Slunce je tu opravdu dost agresivní. Za to lidi jsou tu slušní a všichni zdraví. Po drsném Thajsku, je to tady úplný balzám na duši.

Když jsme došli dom, tak Terka zrovna vyrážela na koupačku. My máme ale docela hlad, takže se ještě zdržíme. Terka by na nás počkala, ale měla by pak problém s odhodláním. A my to chápeme, odhodlat se po jídle vyrazit bylo něco. Ale nakonec jsme to i my dokázali, ale to už byla Terka dávno doma. Půjčili jsme si kola a vyrážíme.

Voda byla ještě ledovější než posledně, ale stále krásně průzračná. Krom sebe jsme tak přeprali i spoďáry a fusekle. Ať jsme zase hezky čistí. Ale podruhé do vody už nejdeme, zas tak odvážní nejsme.

Po návratu nám Vítek oznamuje dobrou zprávu. Psala mu kamarádka zprávu, že se jí zájemkyně o auto neozvala a máme si přijít a rovnou nás tam hodí. A navíc ještě auto projede. Přeci jen tomu rozumí trochu víc. A tady je to vše trochu jiné. Auto se zdá být v pořádku. Je trošku odřené, ale jinak v pohodě. Jediné co nevíme je, jestli byl vyměněn klínový řemen. Tady mají auta opravdu hodně naježdíno a řemen se má měnit po 100 tisících kilometrech a tohle auto má 238 tisíc. Slečna prodávající je Vítkova kamarádka a jedná velmi seriózně. A je fakt milá a pozorná. Nakonec se domluvíme, že zkusíme ještě obvolat techniky, jestli by se na to někdo nepodíval a že jí zítra dáme vědět. Je ale dost pravděpodobné, že nikdo nebude mít čas.

Vrátili jsme se domů plný dojmů. Míša uvaří večeři. Těstoviny v rajčatové omáčce s tofu. Lahoda! Bohužel na Terku už bylo pozdě, ale aspoň Vítka jsme pohostili. Oběma jsme opravdu vděční za jejich ochotu a péči. Bez nich by to byl daleko větší horor to vše zařídit.

A pak už je čas jít spát.