Den dvoustý – džemování

Zahrada u přátel, Wanaka – Albert town (Nový Zéland)

Pěšky trek Mt Iron
4,8 km 266/266m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/cesokezara

Budík zvoní v pět čtyřicet. Probudí i Míšu a vypadá čile. Venku ale poprchá a je komplet zatažíno. V minihausu to nevypadá, že by se někdo někam chystal. Když už jsme vzhůru, dojdeme si aspoň na záchod, a pak jdeme pokračovat ve spaní. Nakonec vstáváme až v půl desáté. Stejně jako Vítek. Jen chudák Terka musela do práce.

Nasnídáme se a venku začalo pršet o dost víc. Chtěli jsme jít lézt na skály. Ale jak to vypadá, není mi to souzeno. Už několik kamarádů mi to slibovalo, ale nikdy se nakonec nic neuskutečnilo. Místo toho procházíme s Vítkem severní ostrov prstem na mapě. Severní ostrov Vítek tak moc nezná, takže často googlujeme, ale tipy dostaneme.

Kolem oběda se vrátí Terka ze zahrady, udělala vše co šlo mimo déšť. Dlouho se ale neohřála. Slunce vyšlo jako na zavolanou, tak se chuděra zase vrátila do práce. Stejně tak Vítek. Stůl už jakš takš je, takže se pustil do výroby dveří. A já s Míšou jedeme zase do města. Není nám totiž jasné, jak přesně funguje camping pass – předplacená kartička na kempy. Mohlo by to být totiž docela cenově zajímavé.

V DOC infocentru zjistíme, že camping pass je platný 30dní nikoliv, že by platil na 30 přespání. To je velká škoda. Musíme tedy bedlivě zvážit jestli se nám to vyplatí. On totiž neplatí na všechny kempy, ale jen na vybrané. Kdo tohle vymýšlel, tak určitě nechtěl ulevit turistům, ale jen si vydělat. Navíc musíte camp zamluvit. Ale jak, když tu věčně není signál ? Prý si to máme naplánovat! No tak uvidíme. Ještě je možnost koupit roční pas, ale tam bychom už museli spát v kempu aspoň třináctkrát. Maj to prostě složitý. Jinak nám v centru nic neporadili. Ptal jsem se obecně, že tu jsem nový a nic nevím a s tím bych i odešel. Ještě že máme doma vlastní info servis.

Navštívíme Mitre10, něco jako Obi. Hledáme kanystr na vodu, ale bohužel nic. Zaujme nás ale box, co udrží chlad, ten by se mohl hodit. Ale stojí to dost peněz. Nakonec odcházíme jen s Usb do auta a banánovou krabicí. Stavíme se i v New Worldu pro něco k jídlu a hlavně koupit víno na večer. Půjdeme večer slavit narozeniny jednoho kamaráda našich domácích, Tomáše.

A pak jedeme na trek! Mt. Iron je takový malý kopeček. I tak nás překvapí, že je tam vcelku nátřesk. Má to cirka pět kilometrů. Slunce praží jak blázen a nahoru jsme se dostali úplně promočený od potu. Ale stálo to za to! A pak už to jen seběhneme dolů. Celé nám to trvalo hoďku. A byla to moc pěkná procházka a moc jsme se nezadýchali.

Po návratu domů si uděláme večeři a po večeři vyrazíme na oslavu. Je to sice kousek, ale je to do řádného krpálu, ještě že jedeme autem. Tomáš bydlí se svojí ženou a malým synem v pronajatém baráčku a mají spolubydlícího Martina. Často jim pomáhá s malým Eliotem, takže je evidentní, že se mají rádi. A jsou to moc hodní lidi. Po přípitku nám vrazí do ruky nože, dají nám misky, talíře a postaví před nás kupu třešní. A tak jsme se dostali k vypeckováváni šesti kil třešní na džem. Zajímavě se tu oslavují narozeniny. Ale my rádi pomůžeme. Kór když jsme dostali moc dobrou třešňovou bublaninu.

Třešně jsou plné šťávy, která je brzy úplně všude. Po rukou všem teče červená tekutina, vypadá to na domácí vraždu 🙂 Míša zvládla nejvíc třešní vypeckovat a končí s fleky na triku. Holt zápal z práce.

Když je práce hotová, tak se začne vařit džem, samo že podle návodu z internetu a já jim do toho kybicuju. A pak se začne povídat a pít. Nakonec se pije i pálenka. No to zejtra budeme vypadat! Ale dozvídáme se spoustu zajímavostí o sběru ovoce na Novém Zélandu. Je to moc pěkný večer, dokonce dostáváme nabídku bivakovat u Tomáše na zahradě, tak třeba příště ve Wanaka. Pobyt se nám tady pomalu krátí – už máme vše, co potřebujeme a navíc v neděli vyzvedáváme naší Klárku v Queenstownu.

Domů jdeme po tmě pěšky. Je to zážitek. Obloha je plná hvězd, které nám svítí na cestu. Vidíme parádně i celou mléčnou dráhu. A ani se nezdá, že by to bylo daleko i když se nám trošku nožičky pletli. A pak už hurá spát. Teda ještě jsem málem doma rozbil dveře. Vzal jsem o ně kolenem takovým způsobem, že mi koleno málem upadlo.