Den dvoustý sedmdesátý sedmý – výhledy z Mt. Hobson

 

Z The Green Campsite do Mount Heale hut

 

Pesky z The Green Campsite na parkoviště u The Green Campsite
750m 35/9m (nahoru/dolu)

 

Autem 4,1km z parkoviště u The Green Campsite na parkoviště u Kaitoke hot springs track

 

Shuttle 12,5km z parkoviště u Kaitoke hot springs track na parkoviště u Windy Canyon

 

Pesky z parkoviště u Windy Canyon do Mount Heale hut
4,3km 358/269m (nahoru/dolu)

 

Komáři. Mraky komárů. A my se na ně koukáme. Když jsme šli spát,tak jen tak seděli, ti co nám zalétli do stanu byli zabiti, ale nad ránem se probrali a začali hrozně bzučet. To bylo děsuplný, ale když člověk zjistil, že na něj nemůžou, spalo se vcelku dobře dál. I děcka byla zticha. Tábor se začal probouzet až kolem půl sedmé. Budík máme ale až o hodinu později a já tak mám čas na psaní příspěvku na blog. Ze stanu tak vylézáme až v půl osmé.

 

David se mezitím seznámil s vedoucími od děcek a rozvinuli i větší debatou s taťkou, co vzal na trip svoji dceru. Ten má tři děcka a každý rok s každým vyrazí, aby spolu sami strávili nějaký čas. To nám příjde moc hezké. I přesto, že se děvče ani jednou neusmálo a ani nepromluvilo. Něco mi říká, že v tom hraje roli puberta. To děcka zase začali hrát svoji oblíbenou hru a táborem se ozývá Stupid Stupid nebo Silly Silly.

 

Po snídani se zbalíme a vyrazíme zpět k autu. Autem popojedeme pár kilometrů k treku, ale ještě než stačíme vyrazit, potkáme rodinku. Ti přijeli autem a nechávají se převézt na druhou stranu a pak se vracejí k autu. To nás nadchne a tak čekáme s nimi na jejich převoz, abychom zjistili, jestli nás převeze, nebo si naopak domluvíme odvoz na zítra. Mezitím se pořádně přebalíme. A pak projede jejich převoz, ale ještě veze nějaké lidi a balíky do Whangaparapara, odkud jsme přijeli. Řidič měl na předním místě plyšového wombata. Za deset minut je zpět. Lidi už nemá, ale balíky jsou stále v autě, ale místo pro nás najde. Jen malého Wombata musí přesunout do zadu. Když se tam všichni nasáčkujeme, vyrazíme směr Windy canyon, kde nám začne trek.

 

Cesta trvá docela dlouho, na to, že je to asi dvanáct kilometrů, tak se to pořád točí., stoupá nebo klesá. Dorážíme na místo. Vystupujeme se a rodinka fotí malého kluka s wombatem. My fotime Míšu a pak se k nim přidávám i já. Taky tu mají extra čistý a voňavý záchod. Takový se nevidí ani v hotelech. A přitom je to kadibudka.

 

Vyrážíme na cestu. Vede to samozřejmě do kopce. Překvapuje nás, jak to tu mají upravené a na mnoha místech jsou dřevěné schody. Výhledy tu jsou v podstatě od začátku a díky mrakům jsou dost prazvláštní. Vypadá to až kouzelně. Taky to vypadá, že jsou mraky jen nad ostrovem a třeba pláže jsou už zalité sluncem. Na horu na kopec Mount Hobson nám to trvá i s jednou kratší přestávkou, hodinu a půl. Docela jsme se zapotili, tak se převlékneme a necháme košile sušit. Výhledy z vrcholu jsou trochu v mlze, ale občas se přeci jen něco ukáže. V klidu poobědváme a nakonec se mraky, alespoň na chvíli, rozestoupí.

 

Už se pomalu balíme, když nás dochází rodinka. Malej klučina očaruje Davida kamenem, aby měl štěstí a nikde neuklouzl. Takže můžeme v klidu pokračovat.

 

 

Sestup k chatě je krátký, za to vcelku kolmý. I tady je spoustu schodů. Cestu nám obzvláštní papoušek Kaka. Seděl si na stromě a něco tam pojídal. Kdyby tak hrozně nezakřičel, určitě bychom jej bez povšimnutí prošli. A pak už se před námi zjeví chata. Je tu spaní pro dvacet lidí ve dvou pokojích, ale je k tomu i velká kuchyně se sezením. Na to, že jsme přišli v jednu, tak tu nejsme první. Už tu je nějaký kluk a tři holky. Zabíráme druhý pokoj, spodní postele.

 

Chata je docela pěkně vybavená. Mají tu plynové vařiče a konvice, tak si hned uděláme čaj. Lidi se postupně scházejí. Nakonec je nás na chatě sedmnáct. Užíváme si pohody a konečně máme i klid a čas na pořádný popovídání. Čas plyne děsně rychle. Ani se nenadějeme a začíná západ slunce. Je to úžasná podívaná, jen škoda, že posledních deset minut už bylo v mlze, takže nám to skončilo trochu předčasně.

 

Spát se jde po večeři, chvíli po osmé.