Den dvoustý sedmdesátý osmý – nejkrásnější kemp na světě

 

Pesky z Mount Heale hut na parkoviště u Kaitoke hot springs track
8,3km 103/470m (nahoru/dolu)

 

Autem 33,4km z parkoviště u Kaitoke hot springs track do Akapoua Bay Campsite

 

Noc byla až s podivem klidná. Venku trochu sprchlo a začal foukat vítr. Lidi začali vstávat až v sedmé ráno. David nakonec spal na dvou madračkách. Jedna byla prý moc tvrdá. Vysloužil si tak přezdívku „princátko“. Venku je pod mrakem, ale i tak je stále zajímavý výhled. Se snídaní a balením moc nespěcháme. Před odchodem ještě chatu zameteme. A i přesto odcházíme až jako předposlední kolem desáté.

 

Jdeme dolů a moc se těšíme na horké prameny. Docela fouká, takže naložit se, by nebylo úplně špatné. Ale máme trochu obavy, jak to bude vypadat.

 

O půl dvanácté jsme u nich. Je to takový potůček. Hlavní bazének je dost bahnitý, tak se jdu podívat po cestičce kousek dál. Cestička se změní v bahýnko až nakonec vede k velkému bazénku, ale bohužel je obsazen. Po cestě bylo pár menších, ale nejlepší se zdál hned první z kraje. A tak jsme se tam hezky vyvalili. Voda je spíš vlažná, ale i tak příjemná.

 

Ve vodě jsme vydrželi přes tři hodiny. Tak jak jsme tu začali takřka sami, tak nakonec tu byl opravdový nátřask. Odhaduji tak padesát lidí. A krásná průzračná voda se notně zakalila. První větší skupinku jsme ještě přečkali. Byla to divná skupinka. Možná maorský děcka co šli na výpravu s běloškou, která měla velký bágl. Pak chodilo spoustu dvojic, ale nikdo se neodvážil přímo k nám. To až jaká si rodinka, čítající dvacet lidí, se k nám vmáčkla a narušila náš komfort. Ale je to vlastně dobře. Bychom se jinak asi rozpustili. Na rukách i nohách máme pořádný varhany. Ještě než se stihneme převléci, tak rodinka mění působiště a naše místo zeje prázdnotou.

 

Na parkoviště je to odtud kousek a po rovince. Takže se není čemu divit, že se tu všici sešli. Pozdní oběd o půl čtvrté dáváme až u auta. Mezi tou hromadou lidí, se nám jíst nechtělo. A pak popojedeme. Ze zvědavosti nakoukneme do Harataonga Campsite. V příručce označen za nejhezčí kemp na světě. No, nevíme proč. Nic zvláštního na něm není.

 

I na pláž je to daleko a ještě jsme stihli zabloudit. Na cestu jsme se ptali paní, asi Číňanky, a ta nám ukázala směr, ale sama tam ještě nebyla. Pláž je hezká a v tomto větru dost rozbouřená.

 

A pak už jedeme do našeho kempu. Vypadá vlastně stejně. Jen pláž je taková, že se na ni určitě nedá koupat. Ale plácek je to docela dobrý. Postavíme stany a v přístřešku si uvaříme. A i v přístřešku docela fouká. Davidovi to několikrát sfouklo plamen. Tma padá opravdu brzo. Spát se jde opět po osmé. Dost fouká, takže se nám trochu hnul stan. Navíc se nám v síťce udělala díra. Z obavy komárů ji zakrýváme obalem od spacáku.

 

Jsme tady úplně sami, krásné ticho okolo nás.