Den dvoustý osmdesátý první – epochální přelet z ostrova na ostrov

 

Autobusem 5,3km z Kuala Lumpur international Airport KLIA (Malajsie) na Kuala Lumpur international Airport KLIA2 (Malajsie)
https://mapy.cz/s/padetesoso

 

Grab taxi 7,5km z Langkawi International Airport (LGK) (Malajsie) do The Kasbah Langkawi
https://mapy.cz/s/makagapojo

 

Máme malé zpoždění. Na palubu se dostáváme až o půl jedné. A na ranveji ještě chvíli zůstáváme. Bohužel máme nějakou technickou závadu, tak ještě chvíli trvá, než vše opraví a let je připraven k bezpečnému letu. Míša hned nandává špunty a nasazuje masku a vydává se do říše snů. Asi to není úplně kvalitní spánek, ale lepší než nic. Já zkouknu ještě film v angličtině, ale bohužel to není moc slyšet. Mají to rozbité, takže člověk musí správně sluchátka štelovat, aby našel pozici, kdy to funguje. Míša se probouzí až po hodině letu, kdy dostáváme jídlo. Pak se už vydáváme do říše snů oba dva.

 

Probouzím se za tmy. Je osm hodin ráno zélandského času. Ještě nás čekají čtyři hodiny letu. Je zhasnuto a je klid. Tak aspoň dopisuji příspěvky na blog a zkouším znovu spát. V šest hodin Malajského času, rozsvítí. To je konec pokusů o další spánek. I Míša se probudí. Začíná se servírovat snídaně. Je dost podobná večeři, ale o něco chutnější. Míša si pak čte a já koukám na Jokera. Pár minut před koncem, přistáváme. A pak začne zmatek.

 

Mají to tu divné. K imigračnímu následujeme dlouho ukazatele. Zdá se, že areál by se dal opustit dříve. Pak musíme přejet autobusem a zase se proplétat mezi lidmi, co odlétají. Nakonec je ale najdeme. Dostaneme razítko a můžeme oficiálně vejít na půdu Malajsie. Vyzvedneme batohy, které zrovna když přicházíme, přijíždějí. A pak najít převoz na druhý terminál, odkud nám to letí na ostrov Langkawi. Jdeme spíš intuitivně a občas to prostě riskneme. Autobus najdeme. Snad i správný. A za chvíli někam jedeme. Jedeme pryč z letiště, ale sjedeme na nadjezd a pak se zase vrátíme. Trochu to tu soudruzi asi nevymysleli úplně nejlépe, ale důležité je, že jsme na druhém terminálu.

 

Vybereme si peníze. Najdeme si telefonního providera a koupíme si simku i s adaptérem na malajsijskou elektriku. Taky prodavače požádáme o rozměnění. Vyjde nám vstříc. Kurz je teď takový, že za pět korun koupíme jednu MYR. Tak uvidíme, jaké tu budou ceny. Nakoukneme i do zdejších krámků, ale cena po většinou chybí. Jen vím, že šest set gramů banánového chleba stojí deset MYR tedy padesát korun. Tak snad to na nich, kdyžtak přežijeme.

 

Znovu odbavíme zavazadla. Projdeme sekuritou a pak už jen do dvanácti čekáme, než znovu vzlétneme. Tentokrát nesedíme spolu. Těch pár chvil to snad bez sebe vydržíme. Vzlétáme. Vzduch je tu ale takový zakalený, tak není ani moc dobrá viditelnost. Uvidíme jak bude na Langkawi. Za hodinu už jsme nad ostrovem. První pokus o přistání ale dvacet metrů nad zemí pilot vzdal a otočil to opět nahoru. Na další pokus musí trošku popoletět. Prý to bylo kvůli náhlé změně počasí a další pokus bude za patnáct až třicet minut. Jak jsme se náhle zvedli, všechny děti v letadle začali brečet. S letadlem to občas pohodí a jednou jsme se o pár metrů propadli. Tak doufám, že druhý pokus bude lepší. Po dvaceti minutách nám pilot oznamuje, že dostal informace, že se počasí zlepšilo a za patnáct minut bude další pokus o přistání. Držím nám palce.

 

Druhý pokus už vyšel. Přistáváme ve tři čtvrtě na dvě. Venku je zataženo a mokro. Na déšť to ale už nevypadá. Vyzvedáme batohy. Jsou trošku mokré, ale jinak v pořádku. Zkoušíme jak je na tom Grab. Cesta do ubytka nás má vyjít na deset Ringgitů, tedy padesát korun. Dokonce o pět méně, než nám psali z ubytka. Objednáváme jej ale až venku před halou. Do deseti minut je u nás a vezeme si zadky na ubytování.

 

The Kasbah je název našeho ubytka a je to tu takové, no, řekněme punkové. Mladá holka, co je tu jako host, nám našla týpka odtud, ale majitel to není. Ten si prý odskočil na jídlo. Tak se jej aspoň pokusím vyzpovídat. Jako kde je obchod, vege restaurace a tak. Moc jsem se toho nedozvěděl, jen že je vše kousek směrem na pláž. Za chvilku příjde majitel a ukáže nám náš pokoj. Bohužel jsme si vybrali pokoj s oddělenými postelemi. Kdo to mohl tušit. A spojit se nedají, mají na sobě síť proti komárům. Ale tak na spaní dobrý.

 

Panuje tu dost vedro. Jsme úplně hotoví. Přes Grab (něco jako Dáme jídlo) objednávám jídlo. Mezitím se vybalíme a dáme sprchu. Mají jen studenou, ale tady to opravdu nevadí. Jinak je to tu docela čisté, takže spokojenost. Za hodinu nám přivezou jídlo. Zvolili jsme indii, Palak panír a Kadai s rýží, nánem a samosou. A bylo to fakt dobrý. Kadai trochu pálivější, ale my bychom snědli všechno. Už byl opravdu hlad.

 

A jdeme odpočívat. Míša usíná a já ještě chvíli odolávám. Taky jsem si naivně myslel, že budeme večeřet. Ale jak začala modlitba, fakt to maj nahlas, usínám i já. Njn..je Ramadán – tedy měsíc půstu a čas pro rozmluvu s Alláhem.

 

Celkově nám přelet zabral 11,5 hodiny bez čekání na přestup.  První letadlo z Great Barrier letělo 17.4. v 16:00, z Aucklandu jsme odletěli  18. 4. v 00:30 a díky kouzlu časového posunu se v Kuala Lumpur objevili  18.4. v 8:00. Unavující ale fajn zážitek 🙂

 

V Malajsii nás čeká 34 dní, plán je hlavně si  odpočinout a načerpat sílu na návrat do Evropy. Tentokrát nemáme na Asii žádná velká očekávání než vyprat si v pračce (po 3 měsících), najít trh s ovocem a veget jídlo. Chceme se sice podívat na pár míst, ale přednější je užít si „nic nemuset“.