Den dvoustý osmdesátý sedmý – testování durianu

Dneska mě Míša trochu překvapila. Vstala už v sedm a přepadla mě v posteli. Tak rozhodně si nestěžuji. Takhle po ránu je i dost přijatelná teplota, že nemá člověk chuť hned umřít. No a pak začalo zase lejt. Snídani zatím odkládáme. Míša znovu usla a z ničeho nic je jedna hodina odpoledne. To už mě prostě kručí v břiše, takže vstáváme. Míša říkala, že jsem ji měl probudit, jenže to se má tak. Buď je tak roztomilá, že to nejde a nebo když se špatně probudí, tak je to příliš nebezpečné. Takže buď jak buď, budím jen když je opravdu potřeba. A zítra si to v půl šestý užiju až až…Vynecháváme snídani a jdeme rovnou na oběd. Chvíli se zdržíme u bejčka. Prostě chtěl podrbat.

pastvinu máme před chajdou

U Tonyho to zas vypadá na snídaňovou formu, tak jdeme ještě zkusit Indian cafe. Má to být vegetariánská restaurace. A hned jak dojdeme, tak je to ráj. Kočičí ráj.

hezky se o kočičky starají

Kočky jsou všude. Aspoň má Míša co drbat. Objednáme si jídlo a pití. Pití je tu fakt drahý. Dáváme si burger za dvacet osm a juice za dvanáct. Původně jsme chtěli vyzkoušet oba druhy burgerů co tu mají v nabídce, ale kuchař popletl objednávku a udělal nám jen jeden. Ale nevadí. Je to opravdu hodně, hodně, hodně moc dobré. Takže návštěvy nelitujeme.

černé míce jsme seděli na místě, hned jak jsme se zvedli, hup na místečko

Po obědě jdeme zkusit štěstí a dokoupit čokolády. Bohužel ty levné, extra levné nemají, tak koupíme pár dražších. Jedna výjde asi na třicet korun. Jinde ale už budou pekelně drahé, protože opustíme duty free zónu. A koupíme se i čokoládky s durianem. To prostě musíme zkusit. Stavíme se i v Ecu pro spirálky proti komárům. Chtěl jsem koupit ještě jedny utěrky, ale normálně jsou vyprodané. Koupíme i nanuky. Měli jsme dva, ale pán na pokladně nás poslal ještě pro třetí za stejnou cenu. Co naděláme. Budeme muset lízat rychle, aby se to nerozteklo.

 

A pak už jdeme na pokoj. Můj odložený banán mi ochutnala myš. Fakt děs. Je zajímavé, že mango jí nezajímá.

 

banánem myš nepohrdne

Ochutnáváme čokoládu s durianem. Durian je považovaný v jihovýchodní Asii za největší pochoutku a „krále ovoce“. Jeho aroma je přirovnáváno k shnilým potravinám, zápachu přezrálého sýru nebo ještě hůře použitým ponožkám, kanálu či dokonce veřejným záchodkům. No, nezkuste to!

Hmmm…vyzkoušeno za vás: je to fakt odporný,  tak neskutečně odporný. V podstatě si můžete rozmixovat čerstvou cibuli s čokoládou a dostanete se na podobnou chuť. To se fakt nedá jíst.

každý jsme se zapřením snědli malý kousek, zbytek jsme věnovali ostatním nocležníkům hostelu 🙂 ať si taky užijou!

K večeři si užijeme indii a pak po tmě balíme. Zítra vstáváme po páté hodině ranní, tak ať jsme co nejvíce připraveni. Možná jste si všimli, že jsme ani tentokrát nestihli západ slunce. A je to opravdu tak. Sousedi jsou dneska extrémně hlučný. Nějaká dívčina zas něco pokazila, tak telefonuje s kde kým, aby řekla, že skončila na Langkawi, protože nechtěla platit dva tisíce dolarů za to, že něco spackala a tak je tu mimo plán a o tom to cestování je. Měl jsem sto chutí jí říct, že má pravdu, ale že u toho nemusí tak křičet. Naštěstí pak odešla a dala nám šanci v klidu usnout.