Den třístý druhý – velké manévry

 

418,7 km
https://mapy.cz/s/motecamube

 

Vstáváme docela brzo a zase se nám nechce. Míša se v noci moc nevyspala a navíc nemůže najít prstýnek  co ležel na nočním stolku. Posnídáme, dobalíme a několikrát prohledáme celý pokoj, ale nikde nic. Nedá se nic dělat, buď je nadobro ztracen a nebo se někde najde. Kdyžtak budeme muset zpět do Granady pořídit nový. Co naplat už musíme zase dál – tentokrát poslední destinace před návratem do Kuala Lumpur, a tou je souostroví Pertheidy.

 

Podle instrukcí máme být v půl osmé na zastávce a v osm má být odjezd. Dojdeme něco po půl a autobus nikde. Ale jsou tu už jedni turisti, tak snad jsme správně, i když jedou s jinou společností. A jak se ukázalo, když přijel řidič, tak máme každý jinou společnost, ale minibus je stejný. Řidič zaparkoval dost nesměle v patřičné vzdálenosti, takže jame si museli dojít. Jede nás odsud osm. Minibus je nový, některé sedačky ještě zabalené v igelitu, takže je musí připravit. Sedačky jsou ale dost útlé, tak pro Asiaty. Abychom měli aspoň trochu pohodlí, tak si sedám na vlastní sedačku.

 

 

Zastavujeme u banky pro výběr peněz. Radši taky ještě něco vybereme. Čert ví jak to bude na ostrovech drahé. A pak dojedeme do kanceláře cestovky. Tady vyplňujeme naše jména a stát, dojdeme na záchod a vyrážíme tím stejným minibusem dál. Ještě stihneme koupit borůvkové buchty. Zastavujeme se na benzínce, kde vyzvedáme dvě děvčata co přijeli z Cameron Highlands. A pokračujeme dál na Dua Musang, kde si dáváme oběd. I pro nás se našla rýže s vajíčkem a zeleninou a bylo to docela dobré. A pak tu čekáme a nevíme na co. Asi na přípoj. Po cestě jsme se trochu bavili s řidičem a tak víme, že nás tady vykládá a on jede zpět s novou várkou návštěvníků do Taman Negara. Musí zítra na policii podat vysvětlení o nehodě, co způsobil jeho kamarád.

 

Po dvou hodinách přijíždí minibus, do kterého nás přehazují. Konečně zase na cestě směr Kuala Besut. Půl hoďky před cílem si řidič zastaví u stánku a cosi si kupuje. Někteří museli už hodně moc na záchod, jen tu žádný nebyl. Ale i tak se kdesi za roštím poschovávali. Míša to radši drží až do cíle. Za půl hoďky jsme v Kuala Besut. Míša frčí na záchod. Paní chtěla aby se prvně upsala, ale na to už nebyl čas. Upsal jsem nás já. Ale pak po mě chtěli ať si rovnou koupím lístek na trajekt. Tak jim říkám, že jedeme až zítra a z našeho ubytování máme slevu. Tak to chtěli vidět. Jenže vše to má Míša v telefonu a stále se nevrací. Po deseti minutách se jdu podívat. Záchod je celkem daleko a chtějí za něj peníze. Jeden pán se mě hned snaží vnutit zájezd, ale když vidí, že pokukuju po záchodech, začne mě informovat, že jsou to záchody. Přemýšlím jak se zeptat, jestli tam Míša stále není, ale pro jistotu se jdu ještě podívat zpět, zda náhodou nešla zpátky okolo. A už z dálky vidím, že je Míša zpět.

 

Míša prý záchod zprvu nemohla najít, když jej našla, neměla na zaplacení. Pomohl jí pán, který jí věnoval jeden ringit a ani pak nechtěl padíka zpátky. Dokonce ji pak svezl zpět na motorce a stihli u toho zabloudit. Což nechápu, když je to jen rovně. Ale pro mě je důležité, že je zpátky. Živá, zdravá a vyčůraná, jen vypadá dost unaveně. Asi bych jí taky dal pětikorunu. Jdeme zpět do kanceláře a ukazuji slevu. Paní se na to podívá a řekne, že nám dá větší. Původně měla být cena sedmdesát. Z hotelu pětašedesát a nakonec to máme za pade na osobu. To jde. Slevy máme rádi, tak lístek kupujeme. Je to na zítra a jezdí od osmy každou hodinu a je jedno, kdy pojedeme. To je lepší než jsem čekal.

 

Do ubytování se dostaneme Grabem za pět ringitů. Šofér na mě zkusí, abych zaplatil cash, ale já platím automaticky kartou. Musel se jít přesvědčit a pak se omlouval. Čert ví jestli to zkoušel nebo byl opravdu jen nepozorný. Ubytko je selfcheckin. Je to hezký, prostorný pokoj s klimatizací. Večeři si kupujeme přes Grab. Dvakrát to nevyjde. Řidič vždy zjistí, že je restaurace zavřená. Na potřetí to už vyjde. Zkoušíme různé druhy Roti. Což je něco mezi palačinkou a tortilou. A je toho dost a dobré. Dostali jsme k tomu i dvě omáčky, ale vypadali masově, tak jsme to neriskovali.

 

Po pár dílech Partičky, za deště tlukoucího do střechy, jdeme spát. A zítra už se těšíme na ostrovy Perhentian. Jsem zvědavý jestli umřeme hlady. Jestli se nám povede šnorchlovat a potápět. A jestli se nám povede najít hezké ubytko. Zatím máme rezervované jen dvě noci ze šesti. A taky tam není moc elektřiny a signálu, ale lidem se tam moc líbí.