Den třístý čtvrtý – ráj nebo peklo?

 

Perhentian AB Guest House (Perhentian Island Kecil) – long šnorchl trip

 

Už večer se Míša občas podrbala a během toho co jsem spal se prodrbala až do půl páté ráno. Do té doby oka nezamhouřila. O půl páté mě ale její škrábání probudilo. Tak jsem jí vynadal v domění, že si škrábe nějaký kousanec. Ale prd. Je celá osypaná. Má ošklivou alergickou reakci. Ale na co? Na jídlo? Na nějakou špínu tady? Nevíme. Ale teď s tím moc neuděláme. Namazala si to mastičkou z Nového Zélandu a lehla si na karimatku do spacáku na zem. Je půl šesté ráno a v mešitě spustí modlitby. Trvají hodinu a je to opravdu hodně slyšet. Nic proti náboženstvím nemám, ale proč půl šestá ? Do rána se Míša nevyspala, spíš to protrpěla. Budím ji až když už musím vědět jak na tom je a jestli se cítí na šnorchlování. No necítí. Společně se se mnou nasnídá, namažeme pomalu celé napuchlé tělo mastičkou proti svědění, co jsme koupili na Langkawi a ještě si vezme kinedryl. Míša mě ujišťuje, že to bude dobré a že mám jít šnorchlovat a zase si jde lehnout.

 

Já jdu na šnorchlování. V poledne budeme zase tady u nás na obědě, takže ji aspoň budu moci zkontrolovat. Dělá mi to starosti, ale teď jí nemám jak pomoci. Podle internetu je to kopřivka a těžko říci z čeho.

 

Překvapilo mě, že když jsem přišel sám, tak mi sami od sebe vrátili peníze. Moji spolušnorchelnice jsou dvě dívky, které už znám z minibusu z Taman Negara, dokonce bydlí ve vedlejším pokoji. Vyzvedá nás malá lodička a docela pupkatým ale veselým Malajcem. Naskočit do loďky ze břehu není bez namočení možné, ještě že mám jen žabky. Úplně jsem sice nečekal tak malou lodičku, ale proč ne. Je to taková motorová pramička, jen o kousek větší. Na protější straně na ostrově Besar vyzvedáme ještě další dva pasažéry. Myslím si, že jsou z Izraele.

 

Náš první spot měl být Turtle point, ale našemu průvodci a kapitánovi v jedné osobě se nepovedlo žádnou najít, tak to po chvilce vzdává a jedeme na další point. Coral point, kde už se noříme do vody. Viditelnost nic moc. Velké znečištění je všudypřítomné a korály jsou dost polámané. Tak to je zase zážitek. Pár ryb jsem ale i tak zahlédl. To je fakt pech. A ještě mě tu moře děsně štípalo. Nenadšeně se vracím na loď. Myslím si, že nadšený nebyl nikdo.

 

Další zastávkou je shark point. A není to tentokrát jen název místa, ale opravdu tu jsou žraloci. Jsou malý, největší byl tak po prsa, ono těžko říci, voda přeci jen trochu zkresluje. Průvodce šel tentokrát s náma. A docela překvapil jak dobře to umí. Vždycky se potopil pro něco do vody, to pak zahodil, ryby zvědavky se šli kouknout a na ryby se šel zas kouknout žralok. A musím říct, že když kolem vás v těsné blízkosti proplave žralok, je to zvláštní pocit. Ale nejsou tu jen žraloci, je tu i mnoho rybiček, takže je pořád na co koukat.

 

Vracíme se zpět na turtle point. Tentokrát už tu je pár dalších lodiček s turisty a i my máme štěstí a nacházíme si vlastní želvu. Úplně nás ignoruje, si už tu jsou hodně zvyklé, a jede tu svou. Prostě papá. A máme i štěstí, právě se plave nadechnout. Je to jako by letěla vesmírem a na hřbetě přitom nesla další svět. Je to nádhera. Nic jiného jsme tu ale nezahlédli.

 

Čas oběda. Vracíme se do Fisherman village. První mé krůčky vedli za Míšou. Leží na zemi a tvrdě spí. Málem jsem ji praštil dveřma do hlavy. Opatrně zavírám dveře a jdu na oběd. Volím Z&Z Kitchen a jejich nudle se zeleninou. Je to ale takové bez chuti. Do dalšího odjezdu zbývá půl hodiny. Chvíli mě baví dva malí kluci, hrajou si s pětiringitovkou a vůbec vymýšlí blbosti. Taky potkávám keř s děsně malinkatýma ptáčkama. Ještě naposled zkontroluji Míšu a už je čas. Dvě děvčata se odpojila, ale nahradila je dvě malá děcka našeho průvodce.

 

Lighthouse u Coral bay. Je to takový malý maják kousek od břehu. Průvodce je hodně spokojený. Měl strach, že tu bude špatná viditelnost jako včera, ale byla to paráda. A je tu nepřeberné množství ryb. Malých i velkých, tenkých i tlustých, krátkých i dlouhých, v obrovských hejnech i osamocené rybky. Opravdový skvost. Izraelka pomáhá průvodci s děckama. Holčička má tak tři roky a kluk je o něco starší a dělá kraviny. Já se zatoulal blíž břehu a objevil tu další želvu a žraloky. Je to moc krásné místo, škoda, že tu nemůže být Míša.

 

Poslední zastávkou je romantic beach. Krásná bílá pláž, kde se můžete opalovat mezi odpadky. Jsme tu úplně sami. Dno je tu hodně písečné a našli jsme tu zahrabanou trnuchu modroskvrnou a hodně světlých ryb. Proti písku byli pěkně maskované. A pak už jedeme dom.

 

Míša se přesunula na postel a spí. Nebudím ji a čekám až se probudí. Vyrážka se zlepšila. K jídlu si dá tortili, ať neriskuje nic, co nemáme vyzkoušené. K večeru se jí vyrážka v plné síle vrátila. Poctivě mažeme a dává si opět kinedril. Večeři má stejnou jako oběd a já si zajdu na vege curry. Na googlu jsme už prostudovali vše o kopřivce a Míša získává doktorát. Google prostě ví vše. Takže kopřivka může mít milión příčin a léčí se různě, třeba i nijak.

 

Na večer si Míša dá ještě jednu pilulku a vše znovu namažeme. Usnula. Tak snad to bude zítra dobré. Myslíme si, že zdrojem alergie by mohl být růžový dresing (krabí nebo z mořských plodů?) na včerejším salátu. Míša je totiž na ryby i jiné mořské plody alergická.

Navíc nemáme žádný lék na alergii (vše vyhozeno při biosecurity na Novém Zélandu), jenom ten kinedryl – původně vyvinutý právě na alergie. Tak snad to pomůže.

 

 

Ostrov Kecil je pro někoho ráj a pro jiného peklo 😉