Den třístý pátý – konečně ráj?

 

Suhaila Palace (Perhentian Island Besar)
https://mapy.cz/s/korufegapo

 

Tentokrát se Míša vyspala, sic nad ránem ještě jeden prášek pozřela. Vyrážka je dost proměnlivá. Chvíli lepší a pak se zase zhorší. Tak uvidíme, jestli nám změna prostředí pomůže. Posnídáme, pobalíme, s kocourkem se rozloučíme, i najíst mu dáme. Před jedenáctou vyrážíme hledat převoz na druhý ostrov. Jen moc škoda, že v tomto hotelu moc nefunguje automat na vodu, takže jedeme skoro s prázdnou. Taky funguje jenom když chce.

 

Najít taxi není těžké. Objednáváme u stánku, odkud jsme měli výlet. Paní obvolá několik lidí a za deset minut už sedíme v lodičce a jedeme na druhý ostrov. Je to kousek ani né pět minut. Na druhé straně nás vykládají u takového malého dřevěného mola, co už se trochu rozpadá a přitom kousek dál je velké betonové monstrum. Ale jezdí sem i trajekt, tak nevím. Každopádně je tu opravdu málo lodí, je tu klidněji a je to mnohem hezčí už na první pohled. Na ubytování to máme kousíček. Jsme tu sice brzo, ale hned se nás tam chopí. Dají nám vodu, ukážou kam a zároveň pomohou složit bágle, poví nám, že za hodinu bude náš pokoj připraven, pořád s dvou hodinovým předstihem. Taky nám dají ručníky na pláž. Takový neuvěřitelný servis. Pláž je také velmi hezká. Asi jsme se dostali do ráje.

 

 

Během čekání i Míše slezla vyrážka a já si našel potápěčské centrum Cosmic divers, kde jsem si domluvil ponor na třetí hodinu a i noční ponor. Byli opravdu ochotní, vše vysvětlili a na nic netlačí.

 

Po dvanácté se ubytujeme. Pokoj vypadá opravdu čistě. Jediná chyba ubytka je, že nemají studenou pitnou vodu, mají jen horkou. A balená tu stojí pět ringitů. Ale mají tu i obchůdek a stánek, kde dělají burgery. A mají i vegetariánské, jen se zeleninou nebo vajíčkem a sýrem a taky vcelku obstojné Malajské kafe o kterém paní prohlásila, že když jej Míša zkusí, bude chtít další. A měla, jak se ukázalo, pravdu. A burgry jsou opravdu výborný. A taky americké brambory, kterým tu říkají wedges, byli úplně famózní. Je otázka jestli je to tím, že je to fakt dobré nebo že je to tak velká změna v našem jídelníčku.

 

Po obědě mě Míša doprovodí k potápěčům. Dají mi výbavu, ale jinak si vše musím poštelovat sám. Udělají breefing. Jsem v partě s dvěma mladýma francouzskama. Po nalodění na takovou malou bárku Míša odchází prozkoumat další pláže. A my jedeme na místo ponoru. Na lodi je víc potápěčů, část jich vysedá na Romantic beach a my jedeme o kousek dál.

 

Ponor proběhl bez problémů jak nad vodou, tak pod vodou. Holky byly šikovné, a to ještě nemají certifikaci. Do vody jsme se dostávali kotoulem do zadu. Moje poprvé a je to snadné. Viditelnost nebyla nejlepší, ucho trochu zlobilo, ale nakonec se mě povedlo jej vyrovnat a užít si ponor. Viděli jsme kladivouna, zas nějaké „rejnoky“ a takové oranžovo bílé rybky asi Klaun očkatý. Každého nás kousli. Bránili si svoje „hnízdo“ kam nakladli a přiváděli na svět malé. Za kousnutí si samozřejmě můžeme sami neb jsme je trochu provokovali. Prostě jsme si to náležitě užili a tři potopené loďky jsme několikrát obepluli do kola. Končíme, když má jedna holka sedmdesát barů, já devadesát a druhá má sto třicet. Podle mě dýchala ušima, jinak si to nedokážu vysvětlit. Cestou zpátky vyzvedáme druhou partu.

 

Jdu se podívat po Míše, pláže dál jsou plné bordelu. Ale ještě kus dál je zase jedna hezká, ale Míša už tam není. Tak za ní jdu zpět na ubytko. Po tom co vlezla do moře a na pláži se slunila, tak jí zase vyskočila vyrážka. Proto se zdekovala. Škoda. Byl to takový pokus, abychom věděli, jestli budeme zkoušet společné šnorchlování a jestli zůstaneme na ostrově dál. Ale holt není přáno, tak pozítří pojedeme na pevninu, kde je ubytko levnější a hlavně kvalitnější. Míša holt moc nebude vystrkovat nos ven.

 

 

Povečeříme zase burgry. Nic lepšího jsme zatím nenašli. Naposledy namažu Míšu mastičkou a vydávám se na půl devátou na noční ponor. Sejdeme se čtyři potápěči, dva dive mástři a kapitán lodi. Opět dáme briefing, kde nám vše vysvětlí. Opravdu se těším, ale snažím se nemít velké očekávání. A pak vyrážíme. Vybrali místo mezi oběma ostrovy. Rozdělili jsme se na dvě party, takže na divemastra jsme byli dva. Můj parťák má ponor v rámci kurzu na advance open watter diver a vcelku mu to jde. Noční ponor je jiný než denní. Já jsem zažil jen jeden v Chorvatsku při mém kurzu a jsem rád, že jsem měl tu možnost i tady. Ponor to byl famózní. Potkali jsme obrovskou želvu, sépie, rybky co světélkujou, kraby, koníky a já nevím co všechno. Fakt paráda, za tohle to stálo se sem trmácet. Když jsme se vynořovali, tak jsme potkali malé krabíky. Takové ty, co potkáváme běžně na pláži, jak se schovávají v dírách. Jen tady byli v hloubce. Vždycky vyplavali kousek nahoru a pak cestou dolů lovili. Fakt zajímavá podívaná.

 

 

Díky tomuto ponoru jsem se rozhodl jít i zítra ráno. Mají se potápět na zdejším nejhezčím místě. Ale jen když bude štěstí a nebude velký proud. Držím nám palce. Míša ještě nespí, tak jí zahrnu dojmy. Její vyrážka se moc nezlepšila, respektive zmizela odtama kde byla a přesunula se jinam. Tak jsme to znovu namazali a jdeme spát.