Den třístý sedmý – jízda vodním tryskáčem na pevninu

 

Ze Suhaila Palace (Perhentian Island Besar) do Zainab Cottage (Kuala Besut)

 

Vstáváme v půl desáté. Po snídani zabalíme a dáme batohy do úschovy. Zaplatím příznačných 555 ringitů a jdeme si kecnout ještě na chvíli na pláž. Vylezeme si na skalku a pozorujeme příliv. Tady je krásně, jen škoda, že tu mají plno a Míša má vyrážku a já odřenou nohu. Jinak bychom tu zůstali.

 

Na jedenáctou se přesuneme dát si poslední burgřík. Potkáváme tu dvě slečny, se kterými jsem se potápěl. Nakonec se nenechali zvyklat na potápěčský kurz a jedou do Thajska, hlavně na ostrovy. Společně čekáme na loď o dvanácté. Velká, kterou jsme si mysleli, že pojedeme, odjela. Paní říkala, že nám řekne až pro nás přijedou. A to se pak stalo. Posílá s námi synka, abychom se neztratili. Když dorazíme k molu, tak tu žádná loď není. Mladej je zmaten stejně jako my čtyři. Někomu zavolá, a pak nám řekne, že to bude ok a odejde. Místo něj příde starší brácha. Ten si bezealova sedne do stínu ke kamarádovi. Nám je to jedno. Nikam nespěcháme. Holky chvíli vypadaly bezradně, ale rychle usoudily, že je to jedno. Až pro nás někdo přijede, tak přijede. A přijeli.

 

Je to taková malá lodička. Docela rychle se zaplnila a na břehu bylo ještě dobrých šest lidí, ale jsou to jen zaměstnanci rezortu, kteří se přišli rozloučit se svými hosty. S námi se nikdo neloučí a už vůbec né tak vroucně. Na lodičce dostáváme všici vestu a přískokem vyrážíme směr pevnina. Přískoky jsou občas s dost tvrdým dopadem. Na Míšu jsem hrdý, protože se jí neudělalo zle. Blbě se udělalo jen mladý holce, Evropance, co měla na zápěstí vytetováno číslo 666. By mě zajímalo, co jí k tomu vede?

 

V přístavu chytneme Graba a dojedeme do hotelu. Cesta, kterou ukazovala navigace, se stala postupně neprůjezdnou a řidič luxusního taxíku z toho nebyl moc nadšený, ale nějak se vymotal a do ubytování nás dostal. Jen to teda není ten ráj, jak všichni psali. Areál ubytování je čistý. Je to oplocených několik cihlových chatek. Ale žádná čistá soukromá pláž se nekoná. Všude je tu neskutečný bordel. Předpokládám, že to co my vyhodíme do koše, tak to se pak vysype ven. Nicméně náš pokoj je čistý a uklizený. Jen jsou postele oddělené. Trochu si pokojík přeskládáme a za chvíli se cítíme jako doma. Teda skoro.

 

 

K obědu dojíme tortilly s arašídovým máslem a pak se válíme až do odpoledne na pokoji. Není kam jít a navíc je tam vedro. Odpoledne jdeme nakoupit do ECO, které je asi dva kilometry od nás. Od paní recepční získáváme čtyři malé flaštičky vody na celou dobu pobytu. Podle popisu tu měl být automat na vodu neb šetří přírodu. Nic takového, jsme ale rádi aspoň za rychlovarku. Neporadila nám ani žádnou restauraci a není divu. Tady nic není, což je zvláštní, když je tu několik rezortů, podobné tomu našemu. Cestou samo po nějakém jídle koukáme, ale nic. Jen špína a zmar. A taky tu všude možně suší ryby. Když někoho potkáme, tak na nás kouká jako na mimozemšťani. Mávají nám a ještě dlouho poté se za námi dívají.

 

Obchod je asi dva kiláky daleko na hlavní silnici. Tam už nějaké restaurace jsou, ale opravdu hodně smrdí rybinou, že to jednak nejsme ochotni riskovat a jednak se zvedá žaludek z toho zápachu. V ECO mají zase téměř vše za dvě čtyřicet. Nakoupíme pití, sušenky a zkusíme vegetariánské nudle a k tomu fazole. Na snídani jogurt a liči v plechovce. Levně a přiměřeně. V podstatě vše co jsme koupili nás může překvapit, ať už mile nebo nemile. Paní na pokladně jsme se pokoušeli vysvětlit, že nepotřebujeme tašky, že máme vlastní, ale bez úspěchu, stejně nám nějaké narvala. S nanukem v ruce se vydáváme zpět.

 

Cesta zpátky trvá déle než tam nebo se to aspoň zdá. Opět nás na každém kroku zdraví a div že se nevybourají, jak se za náma otáčí. Tady bělocha s čelovkou ještě nikdy neviděli. Tma alespoň schovala všudypřítomný bordel.

 

 

Na pokoji uvaříme nudle a fazolema a kupodivu je to dobré. Sice trochu pepřové, ale dobré. Moc nechápeme jak můžou žít jen z těch nudlí. My jsme opravdu rádi, že k tomu máme i ty fazole. Míšina vyrážka je takřka tatam, ale pro změnu přijela teta Irma. Ta si to umí užívat. A tak už jen odpočíváme u partičky než usneme.