Den třístý dvacátý – brněnské intermezzo II.

 

Brno (Česká republika)
https://mapy.cz/s/hamunazopo

 

 

Je sobota, sluníčko svítí a ptáci zpívají. Je šest hodin ráno…začíná další den v našem lazaretu. Mě je o trochu líp, už nebolí každé polknutí a můžu i mluvit. Do zpěvu je ale daleko. Míše je pro změnu o trochu hůř, ale pořád je na tom lépe než já. Zahájíme rovnou ozdravné procedury – horký čaj a zábaly, snídaně (Martina nám v Lidlu napekla makové koláčky).

 

Zůstáváme oba v posteli. Děláme si Priznicové zábaly, pijeme hektolitry čaje, stříkáme si cosi do krku, cucáme pastilky a tu a tam se dojdeme najíst. Děláme maximum, abychom se uzdravili. Přesto je nám jasné, že do neděle to nedáme. Začali jsme se poohlížet, kam se přesuneme, abychom nikoho nenakazili. Dost nás překvapilo, že ubytování v Brně je dražší než za hranicema. No, nic rozhazuji sítě po příbuzných a snad se něco najde, abychom nemuseli spát pod mostem.

 

 

Odpoledne se vrací Radek, partner Martiny, z teambuildingu a staví se pro něco do ledničky. S odstupem ho jdeme pozdravit a na chvilku se zakecáme, taky jsme se neviděli už hoodně dlouho. Dá si dvě kafíčka a pak vyráží odpočívat zpět do svého bytu. My zalézáme taky ať jsme co nejdříve zdraví. Míša se domlouvá s Martinou jak v neděli logisticky nejlépe provést ústup. Víme, že jsme stále vítaní, ale opravdu nechceme na nikoho prsknout náš moribundus.

 

Dokonce se nám ozývá Vítek z Nového Zélandu, že čte na blogu jak jsme nemocní a sám prý také ulehl. S Míšou si vyměňují poznatky jak s bacily nejlépe zatočit (doporučujeme „naše“ zábaly) a taky si vzájemně popřejeme hodně zdraví. Míša hned uzavírá, že to musí být nějaké erupce na slunci, když jsme teď všichni nemocní.

 

 

Před usnutím ještě chvíli dumáme nad tím jak vyřešíme náš přesun na Slovensko a jak pojmeme přechod cesty SNP.  Však ono se to nějak poskládá..jsme plně v rukách osudu.