Den třístý dvacátý první – brněnské intermezzo III.

 

Brno (Česká republika)
https://mapy.cz/s/hamunazopo

Je trochu s podivem, že i přes nemoc, se probouzíme kolem šesté ráno. Mě je už podstatně lépe i když se mi trochu točí hlava. Mílovi je všelijak, co naplat musíme ještě zůstat. Máme vytipované komerční ubytování v Bystrci, což je kousek busem. Ozvala se i Milanova teta, že mají za Brnem „nekomfortní chatu“. Začali jsme vyhodnocovat kam se přesunem, jdu uvařit další hektolitr čaje a nakonec naše dilema rozlouskne Milanův bratránek Honza. Nabídl nám k použití garsonku kousek přes pole na dobu neomezenou. To je krásná zpráva!

 

Milan hned hlásí, že nás dokonce i vyzvednou a přesunou. Nemají strach z naší nudle u nosu. Posnídáme kaši a hned jdem balit. U Martiny necháváme všechny cajky, co máme navíc kvůli měsícům cestování a teď je na zádech tahat fakt nechceme. Jsme překvapeni, že toho je plná ikea taška – stan, kamínky ze Zélandu, adaptéry, plavky, legíny, dárky, polštářek do letadla, velký ručník, žabky…no, syslili jsme, jen co je pravda.

 

U balení se projeví, že jsme přeci jen nemocní – Milanovi se udělá celkově slabo a mě se točí hlava. Teď nejsme na takový fofr zvyklý. Chvilku si ještě odpočineme a už je tady Honza. Kvůli nám přijel z chalupy i s Amálkou, aby nás přesunuli. Moc rádi je vidíme! Jsou to věrní čtenáři našeho blogu a proto zasáhli včas, když zjistili, že jsme v nouzi. Dokonce nám přivezli dva Birelli Pomelo- grep, oblíbený to Milanův nápoj. To už budem určitě brzy zdraví.

 

 

Jedeme opravdu jen kousek a původní lazaret máme jen přes pole. Honza nám ukáže rychle důležité záchytné body – je tady Albert, pizzerie a kavárna. Co víc si přát. Okolí je taky moc pěkné – je tady klid i zeleň.

 

 

Byt je zatím jen spartansky zařízený, ale my se cítíme jako v ráji – je tady základní nábytek, sporák s troubou, lednička, koupelna se sprcháčem, voda teče a bydlí nám za okny vlaštovky. Honza nabízí, že se tady staví až večer pojedou z chaty s hrncem a talířky. Tak se ještě všichni uvidíme.

 

 

Trochu se tady zabydlíme, vytřu a připravím ležení a jdem se podívat do Alberta. Jde nám z toho hlava kolem – na vysoké ceny jsme zvyklý z cest, ale přemýšlíme, jak zdražení pocítili české domácnosti. Tipujeme, že o třetinu platy nevzrostli. Navíc je legrace jak máme tendence se s lidma bavit – pochytili jsme tento zvyk na Zélandu a v Malajsii jsme pokračovali. Tady se s váma nikdo v obchodě nebaví…je to divné.

 

Po nákupu si jdem zase lehnout ať se brzy vykurýrujeme. Čteme si a luštíme křížovku z časopisu Albert. K obědu máme náš oblíbený kuskus se zeleninou a pak spát.  Na večer  roztápíme troubu, chvíli nám trvá než přijdeme na trik se zámkem, a pečeme brambory. Okolo osmé dorazí Honza s hrnci a dokonce s celou rodinou. Hned se zapovídáme a domlouváme se, že se ještě uvidíme než odjedeme na Slovensko.

 

 

Večer si voláme s mým bráchou a švagrovou, vykládáme zase něco přes hodinu. Však jsme se už čtyři měsíce neslyšeli. Pak už jdeme zase do hajan. Pod okny kuňkají žáby, taky bydlíme v Žabí ulici, že 🙂