Den třístý čtyřicátý čtvrtý – od Terezky do sedla

 

Pěšky z útulny Terezka do sedla Priehyba
20,2km 741/928m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/camepozofe

 

Mravenci nás nesežrali a mouchy se západem slunce zmizely.  Spalo se dobře. Ale ráno máme takové prapodivné. Prvně se nám rozpadne tuba na zubní pastu, takže musíme vymyslet nový domeček. Ještě že s sebou vláčíme takových nesmyslů. Pasta šla do malého pytlíčku a ten našel domeček v krabičce od náplastí. No a když vyřešíte jedno, tak zas rozsypete snídaňovou směs. Mravenci budou mít pořádné hody. Nakonec se nám ale povede nasnídat, zabalit a vyrazit na cestu chvilku po deváté.

 

 

Cesta ubíhá nějak pomalu. Musíme se tu a tam prodírat křovím. Hned od začátku potkáváme lidi, co spali v útulně Ramža. Je vidět, že jsme vyrazili dost pozdě. Ale nikdo si nějak nechce povídat, všichni po ránu spěchají neb jsou plni sil. Před útulnou Ramža je studánka, nebo spíš pramen u kterého se stavíme. Brání to tu holub, ale nějak se s ním domluvíme. Voda není z nejčistších, ale to je důvod, proč máme filtr. Jdeme okouknout i útulnu. Není to tak špatné, ale lidi tam nechali poměrně dost bordelu. S místem pro stan je to tu ale zase horší a kadibudka. Tak tady mi dochází i slova jak to popsat, snad jen hláškou z filmu „Je plno! Di domů!“.

 

Cesta se pak trochu zhorší. Člověk se musí víc prodírat a víc obcházet popadané stromy a nějak nám to dneska neubíhá. Ale zas potkáváme roztodivné hmyzí druhy a já mám takovou náladu si je zvětčňovat. Jednou třeba zjistím, co jsou zač. Postupně nás začnou míjet lidi, co jdou z útulny Andrejcova, která je od nás ještě osmnáct kilometrů a my zatím ušli osm. Buď jsou tak rychlý nebo vstávali tak brzo. Jedna trojice se u nás zastaví a chvíli pokecáme. Nejvíce nás zaujalo, že si paní stěžuje na opravdu příšernou cestu a že je to nejošklivější a nejtěžší úsek co od začátku SNP šla. Čekali jsme tedy zmar a beznaděj, ale naopak se cesta postupně zlepšila i když obcházky tu sem tam jsou. Ale kdo byl na Novém Zélandu, pro toho je to procházka růžovou zahradou. Ale kdo nebyl, tak chápeme, že se mu to zdá nic moc cesta a je fakt, že by to mohl někdo proříznout.

 

Před vrcholem Havrania polana se naobědváme. Chvíli si odpočineme. Mraky se kolem nás honí, ale na nás svítí slunce. A my šlapeme dál do kopečka a z kopečka a pořád dokola. Potkáme další zmiji o něco větší než posledně, ale pořád malinkou. Konečně se dostáváme na poslední kopec Kolesárová a odtud šturmem dolů kamenitou cestou do sedla Priehyba. Tady je přístřešek, u kterého je povolené stanovat. Že by to byl šlágr se říct nedá. Sotva vlezeme pod přístřešek, proženou se dva rychlé silnější deštíky. To za nás rozhodne. Už se nám dál nechce. Uvažovali jsme nad útulnou Andrejcová, všichni o ni pěli básně, ale tak trochu si říkáme, že je to tím., že tu chodí alkoholici a tam je pan správce, co čepuje pivo a rozlévá borovičku.

 

 

Když doprší, vyrazím pro vodu k prameni. Je docela těžké se k němu dostat, ale co se dá dělat. Ale spíš než pramen, tak je to lesní potůček, takže filtruji. Když se vrátím, tak už svítí slunce. Míša se šla podívat na druhou stranu na potok a rovnou se umyla. Jdu taky a rovnou jsme si řekli, že by bylo fajn si přeprat některé věci. Třeba košile. Asi trošičku smrdí. Voda je krásně ledová a rozhodně přístupnější než ten pramínek, kde jsem byl já.

 

 

 

 

Pojíme, poklidíme, tarp zabydlíme a pořád máme pocit, že slyšíme z dálky hlasy. Nadávky. A je to celé divné. Říkáme si, že třeba z nějaké vesnice. Míša už si zalezla a já ještě uklízím věci do báglu, když se na cyklostezce vyloupnou dva cyklisti. Zprvu si mě nevšimli, ale pak pozdravili a já je. Byli to dva starší pánové. Jednomu jedna semdesát a druhý asi o patnáct let mladší, že prej synovec. Nakonec se snimi docela dobře povídalo. Bydlí kousek v pronajaté lovecké chatě a vyráží tu na výlety. Když byli mladší tak to tu prochodili křížem krážem. Moc nám na naší cestě fandí a jsou z ní nadšení. Když zjistí, že jdeme do Košic, tak nám doporučí návštěvu historického centra. Praha to sice není, ale hezké to prý je. Tak jsem zvědav.

 

 

A pak už spát. Dneska to máme velmi nerovné, tak karimatku různě podložím čím se dá, abych moc nepadal.