Den dvanáctý – zotavování

Od Evy k Evě – procházka po okolí Libětic, 15,4 km 361/361m ( nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/lodogofece

Spánek ve srubu bez komárů je zážitek. Je to fakt super a stále je pro mne těžké tomu uvěřit, že nám někdo jen tak něco takového nabídne a to naprosto bezelstně. Ráno posnídáme a Eva nám s úsměvem donesla čaj, samozřejmě se zapovídáme, to je prostě hned 🙂

 

Dostáváme tipy jak dál pokračovat a co vše vidět a zároveň nám přišla nabídnout odpolední výlet po okolí. Nic velkého, dneska musíme odpočívat. Zároveň má dnes ještě přijet její kamarádka Tereza, která na skok zajela do Česka z Nového Zélandu. To děvče nás ještě ani nezná a už nás v podstatě má na Novém Zélandu na starosti. Samozřejmě stále počítáme i s Míšiným kamarádem Davidem, ale jak se říká, dva jsou víc než jeden 🙂

Dopoledne tedy odpočíváme a po poledni, zrovna když jsme přemýšleli, že bychom si dali oběd, nás holky překvapily. Uvařily nám luxusní vegetariánské jídlo. Bylo to tak dobré, že jen doufám, že jsme nezapomněli poděkovat. Dozvěděli jsme se, že Terka je i původní zakladatelka bistra ZeměDar ve Strakonicích a sama je vegetariánka. Jak se zdá, vše je tu propojené.

A pak už ve čtyřech vyrážíme na výlet. Prvním cílem je bistro Zahrada Milčice. Vlastní ho jejich kamarád Pavel a je to v podstatě takový kamarádský podnik. Majitelé znají každého hosta, co zavítá.

Druhým cílem je Kbílský dolmen ( velký kamenný stůl, který vytvořila příroda, čiší z něj velká dávka energie a o dvěstě metrů dál rozhledna Kbíl, na kterou se samozřejmě vydrápeme.

A pak už zase hurá „domů“. Celý výlet jsme samozřejmě strávili v družném hovoru. S děvčaty je toho opravdu hodně co si říci. Jsou to velmi přátelské bytosti s otevřeným srdcem. Jsme moc rádi, že jsme s nimi mohli strávit odpoledne.

Večer jsme si uvařili večeři a došli se vykoupat a nabít powerbanky, abychom byli připraveni na zítřejší odchod. Bude se nám stýskat, ale máme přeci jen před sebou ještě kousek cesty a Covidové očkování jsem přežil tentokrát na jedničku. Ale už teď se nám stýská a věříme, že se opět jednou potkáme.