Den dvoustý devatenáctý 15.2.2023
Z Andrews Shelter Campsite k Arthur’s Pass a zpět
Autem 38,4 km z Andrews Shelter Campsite k Arthur’s Pass a zpět
https://mapy.cz/s/rocahohepu
https://mapy.cz/s/rocahohepu
Ráno vstáváme jen díky čmelákům. Nevím co blbnou, nejsme tu první den, ale dneska nám už od brzkých hodin lítají jak pominutí kolem stanu a sem tam vlítnou pod plášť stanu a pak se nemůžou dostat ven. Teda jak kteří. Někteří zvládnou tak šikovně upadnout, že se skutálí ven, ale někteří ne. Tak je jdu zachraňovat. A když už jsem v tom, tak rovnou udělám snídani. Samozřejmě nám zrovna musí dojít namíchaná směs, takže ještě musím míchat novou. A jelikož už máme jen jedno jablko, rozhodl jsem se do kaše použít třešňový džem, co jsme pomáhali vyrobit. A bylo to moc dobré, a pak že nenajde využití, když nemůžeme dělat palačinky.
Po snídani vyklízíme a skládáme stan. Míše je tak, že mi není schopná říct jak, jen že chce na výlet. Když se zeptám Kláry kam teda pojedeme, tak vyjmenovala všechny treky v okolí a pak se mě zeptala na názor. Tak to jsem se ani ptát nemusel. Všechny treky v okolí znám a kdyby to bylo na mě, tak jdeme jeden tady údolní, co je asi na čtyři dny, jenže na to není čas, protože Klárce se krátí čas, což chápu, ale pak bych čekal větší zapojení do toho, co chce nebo nechce vidět.
Vyrážíme směr Arthur’s pass a ještě si to rozmyslíme cestou co budeme dělat. Nakonec to rozlouskla Míša a zácpa na mostě. Opět jej opravují a čekání je dlouhé a nevypadá to, že by hned tak končili, takže na Arthur’s pass kašleme, otáčíme to a vracíme se kousek na trek Bealey Spur track. Není to žádný extra vrcholový výlet, ale nahoru to vede a má tam být i pěkný výhled. Na parkovišti pak ještě Míša navrhuje, že bychom tam mohli i přespat. Má tam být nějaká chata zdarma. Takže rychle se balíme na trek s přespáním. Stan ale netáhneme, kdyby to tam bylo plné, tak se vrátíme dolů. Má to být na šest hodin tam a zpět, takže času určitě bude dost.
Cesta vede prvně hezky do kopce po asfaltce. Na něco takového už nejsem zvyklý a nedělá mi to dobře. Štěstí, že je to jen pět set metrů. Končí to na točně, kde člověk může autem zajet je pro nakládku nebo vykládku pasažérů co jdou trek, je auto tu nesmí parkovat, takže pro nás k ničemu. Cesta vede pořád do kopce, ale mírného, jen sem tam se to trochu víc nakloní. Potkáváme docela dost lidí co jdou dolů. Nejvíc by mě zajímalo, co tam dělal klučina s dvouma děvčatama, protože táhl i rejč. Nahoru pak před námi směřovali dvě dívčiny, ale ty nám asi dost utekly a jeden pár. Ten docházíme na vyhlídce. Právě dorazili z Austrálie a chlapec je dost výřečný, takže jsem se dozvěděl, že mám jet do Austrálie, že to sice nebyla jeho vysněná destinace a byly tam více méně náhodou, ale že prý moc parádní a oproti Novému Zélandu to není tak restriktivní. Tak uvidíme, třeba se i tam jednou podíváme. Ale už je na čase dohnat moje holky.
Mraky jsou nízko, takže výhledy jsou takové ponurejší, ale o to zajímavější. Sem tam začne pršet, ale na nepromokavý kalhoty to ještě není. Cesta stále vede do kopce, takže se i zapotíme. Asi čtyři sta metrů před chatou v lese se zastavíme a dáme pauzu na oběd, ať jíme taky jednou v přírodě. A pak už ten kousek dojdeme. Chata je zelená a celá z plechu. Palandy uvnitř mají rám ze stromů a mezi to je natažená jakási plastová plachta. Zařízení je skromné, ale na přespání to stačí, jen tu dost smrdí ohniště. Škoda že nemáme stan, venku by byl docela pěkný plácek. Chvilku jsem uvažoval, že bych pro něj zaběhl, ale je to docela daleko a pak zas ta cesta nahoru. Necháváme si tu batohy a vyrážíme dál na vrchol Spur.
Tak nějak jsme nepočítali s tím, že by dál vedla značená cesta, takže jsem ji ani nehledali a vyrazili rovnou za nosem po první vyšlapané cestičce. Ta nás dovedla k lesu a lesem pak k hoře. Cesta se sem tam ztratila, ale nějak jsme se vždycky protloukli dál až jsme narazili na větší vyšlapanou cestičku, kde byla i značka. A pak už to bylo pořád jen nahoru. Stále občas prší a teď se přidává i vítr. Takže docela zima. Dorážíme na vrchol a rychle se fotíme a fotíme i mlžné kopečky po okolí. Ještě než jsme šli, tak jsem zkontroloval mapu, pořád postrádáme ty dvě dívčiny, co šli před náma a hle, my ještě nejsme na vrcholu. Takže ještě půl kilometru musíme popojít. A to už potkáváme i vracející se děvčata. Z vrcholu vidíme vlastně úplně to stejné prd jako předtím. Ale nevadí. Hlavně že jsme tu.
Cesta pak vede ještě dál, dá se tu udělat hezká hřebenovka, ale to už by chtělo hezčí počasí. Taky jsme se dohodli, že na chatě spát nebudeme. Podle našich zkušeností se smradlavým ohništěm se moc dobře nespí. Takže to hezky sejdeme k chatě. Přestalo zase pršet, tak si venku vaříme čaj. Sotva jej dovaříme už se běžíme schovat dovnitř. V chatičce u čaje probíráme naše zítřejší možnosti. Pokud bude jako dnes, tak nemá smysl lozit na větší kopce, jsou v mraku a bude prd vidět, takže bychom se přesunuli na západní pobřeží, ale kdyby se zázrakem udělalo hezky, zkusíme zdolat Avalanch peak. No a u toho to na mě příjde. Musím rychle na kadiboudu. Jestli jste viděli film Trainspoting, tak tahle kadibouda vypadá jako z toho filmu. Ještě že je okolo tolik přírody. Když se vracím, střídá mě Míša, tak jí toho zážitku rovnou ušetřím.
Cestou dolů se zvedly mraky, takže začínáme i vidět něco z krásy zdejších hor. No nemají to tady úplně ošklivé. A jak říká Klárka, jak by to tu asi vypadalo, kdyby to koryto řeky dole, bylo plné vody. Musíme si to zkusit vygooglit. Dolů je to pak už rychlé. Míša už je dost hotová, takže nechávám holky na točně a dojdu dolů pro auto. Ještě si stáhnu příručku k treku na Avalanch peak, kdyby náhodou, tak ať jsem připraven. A pak už hurá zpátky do našeho kempu. Dnes je tu s námi jeden selfkonťák.
Já postavím stan, Míša jej pak zabydlí. Klárka nám uvaří dle Míšina receptu nudle s rajčaty a hráškem s tofu, k tomu čaj a pak už jen vyčistit zuby a hurá do stanu a postupně spát.