Den dvoustý sedmnáctý – úspěšný úprk před žravými sendflies

 

Z Casey Campsite do Andrews Shelter Campsite

Pěšky Casey Saddle Track
24,6km 739/810m (nahoru/dolu)

 

 

Podle předpokladu, musel jsem na záchod ani né za hodinu. Venku už je tma a jen hvězdy ozařují okolí. Rozsvítím čelovku a namířím do rohu stanu, ale sandflies jsou v hibernaci. Spí. Mám tedy volnou cestu ven. Znovu pak musím v pět ráno. To už jich na světlo pár reaguje, ale rozhodně se nepřetrhli. Ráno se probouzíme v půl osmé. Koukáme na sandflies, které jsou už živé až až. Domluvíme se a všichni se evakuujeme v síťkách na hlavě ze stanu, aby nám jich tam nalítalo co nejméně. Venku vaříme snídani, čistíme zuby a jak máme vše připravené, tak se zase nahrneme dovnitř. Pár jich šlo s námi, ale né moc. Sluníčko se nám totiž opřelo do stanu z jedné strany a všechny sandflies se slétli tam. Vidět jejich počet nám nedělá dobře.

 

Posnídáme, pobalíme vnitřek stanu a pak zase všici ven. Zbouráme a zabalíme stan, pobalíme báglíky a vyrážíme na cestu. No spíš prcháme. Cestou sandflies ztrácíme, tak sundáváme síťky z hlavy. Zdržím se focením a pak koukám jak holky bez zastávky míjí Casey hut. Naštěstí se aspoň pro jednou ohlídnou a vidí, že zahýbám. Chata je prázdná. Je postavená v roce 2020, takže je dost nová a udržovaná. Přiznám se, že mi nepříjde úplně dobře využitý prostor, ale co už. No a maj tu záchod, ale bez hajzláku, takže musím počkat až dojde Klárka.

 Tady už sandflies nejsou, takže se upravíme na krásný slunečný den a pak jdeme po rovině údolím asi 12km. U jednoho brodu se nás pokusili znásilnit sandflies, ale včas jsme utekli. U oběda jsme je naštěstí neměli a když jsme překračovali potok Pete, kde jsme nabírali vodu, tak nás tu nechali se i opalovat! To jsme si neskutečně užili. Jen škoda, že taková hezká bystřinka není i po kopci, který nás teď čeká, to by se to koupalo.

 

 

Cesta se stáčí doprava a jsou tu tři terasy. Je to vždycky hrozný, ale naštěstí krátký, krpál nahoru, chvilku rovinka a znovu. Pak už se to spraví a jde to do kopce, ale nic hrozného. Klárka je sice moc ráda, že jdu za ní a má motivaci neodpočívat, ale peláší jí to krásně Nahoře v sedle jsme za hoďku, trochu zpocení, ale šťastní, že tu nebyl žádný extra krpál. Chvilku si odpočineme a sníme čokoládu ať máme energii na sestup. O kousek dál je pak louka, kde by se dalo spát. Potůček byl před i za námi, takže vcelku ideální místo. Dolů je to pak občas trochu příkřejší a suťovitější, ale jen na malých kouskách. Dole jsme také za hodinu, takže to nebylo tak náročné jak to vypadalo, když nás strašili, že nám 6,6km zabere 3 hodiny a 30 minut.

 

Dole jsou nádherné výhledy na hory a po gravelce pak dorazíme k našemu autu.

 

Chvilku si odpočineme v přehřátém autě. Všude kolem jsou zase sandflies a čmeláci. Nakonec se jdeme ošplouchnout k potůčku, postavit stan a uvařit večeři. U toho si vedu v podstatě monolog s jedním pánem, je trošku divný, ale zvědavý. Kdysi šel Camino, ale teď už nechodí, protože jej bolí koleno a sem vyjel jen tak, poznat nové místo.

 

Večeříme v přístřešku. A jak jsme dojedli, přišel mladej českej pár. S nimi jsme se zakecali až do tmy. Vyměnili jsme si typy a získali jsme i kontakt na člověka v Nelsonu, který je z Čech a opravuje auta. Trochu doufám, že tento kontakt nikdy nevyužijeme. Jsou moc milý, jsou tu na working holidays, předtím byly rok v Kanadě a chtějí ještě na chvíli do Austrálie. Držíme jim palce. A pak už je čas jít spát.