Z Andrews Shelter Campsite do Casey Campsite
Pěšky Casey Saddle Track
14,7km 576/625m (nahoru/dolu)
Klára na nás byla naprdnutá, že jsme usnuli dřív než ona, tak když šla na malou, zburcovala u toho i nás. A pak jsme ji naštvali znovu, protože jsme usnuli zase dřív než ona. Ráno nás budí zpěv ptáků. Trochu jsme si přispali a vstáváme až v osm. Jdeme trek, ale vyhodnotil jsem, že to nebude zas tak náročné, hlavně časově a spánek je důležitý. Jen nevím co je horší, jestli vidět hned po ránu sandflies nebo rozespalou Kláru s Míšou.
Snídani nakonec vařím u auta. Když člověk zapálí vonnou tyčku, zůstanou jen ty otrlejší sandflies a čmeláci. Čmeláků je tu opravdu mraky. Tolik jsem jich snad neviděl ani za celý život. A pořád se hrozně motaj. Po snídani dobalíme a zabalíme. Opět jdeme na dva dny, takže zásoby bereme na tři, pro strejčka příhodu. V deset jsme připraveni vyrazit. Začíná můj první den, kdy nemusím řídit.
Trek začíná malým potokem. Naštěstí se dá přeskočit, tak nejsme hned mokrý. Pak cesta vede lesem, vcelku strmě nahoru, ale pak se to srovná a jdeme loukou podél řeky. Tu a tam přeskočíme nějaký pramínek. Klára dnes nemá prý náladu, tak se s náma moc nebaví. Nálada se jí zpravuje až když najde malého ptáčka. Než jej stihne vyfotit, tak jsou dva. Je z toho úplně nadšená. Někteří ptáci se tu opravdu nebojí a jsou děsně zvědaví. Cestou ještě dva takové potkáme. A rádi se nechávají fotit.
Cestou potkáváme holku co vybírá pasti a dává do nich novou návnadu. Kiwáci jsou pastma úplně posedlí. Na patnácti kilometrech jich mají 130. Loví tu škodnou, nějaké myši, krysy a jiné hlodavce, aby ochránili ptáky. Rádi si hrají na pány bohy. Vyvraždili tu všecko, co by mohlo ublížit lidem nebo domácímu zvířectvu a pak se diví, že se jim tu kdeco přemnoží. Ale třeba je to jinak a je to jen špatné zdání. Ale je to fakt šílené a dost rušivé. Prý jde jen půlku naší trasy, a druhou udělá někdo jiný. Je to mladé, velmi usměvavé děvče. Popřáli jsme si hezký den a jdeme dál. Občas nahoru, občas dolů až dojdeme k potoku na takové hezké místo, kde se naobědváme.
Cesta je to opravdu hezká. Je krásné slunečné počasí, ale né zas nějak přehnaně. A jsou tu pěkné výhledy. Ve čtyři hodinu jsme na místě, kde kdysi bývala chata, dnes tu už po ní nezbylo vůbec nic. Měl tu být záchod, ale ani ten jsme nenašli. Utáboříme se kousek od potoka. Prvně vlezeme do potoka se umýt a vyprat. Bohužel jsme u toho napadeni sandflies. Bez nich by to tu bylo fakt úžasný. Zkoušel jsem, jestli se dají vyvraždit, ale je jich nekonečný množství. Holky postavily vnitřek stanu, tak se jdu za nimi schovat taky. Ale i vevnitř musíme sandflies vyvraždit a je jich tam opravdu hodně moc. Zabere nám to patnáct minut a ještě hodinu potom tu a tam nějakou najdeme. To prostě chcete zažít. Samozřejmě máme sprej, ale je naprosto nefunkční.
 |
| jsou.všude a obrovský! |
 |
| jinak je tu krásně! |
Ležíme až do sedmi. Kdy Míša musí na záchod a při té příležitosti rovnou uvaří. Je to skutečná oběť. Sandflies jsou opravdu krvelačné bestie co se ničeho neštítí.
 |
| Kdo vymyslel síťku na hlavu, zaslouží Nobelovku za mír |
Přinesla nám jídlo do stanu a sebou asi tisíc sandflies. Znovu vybíjíme a pak si v klidu vychutnáme večeři a následně čokoládu. Dost mě překvapilo, že stan nepokydala Míša, ale Klára. A pak musíme ven. Vypít čaj čistit zuby, pobalit věci i ty snad suché co jsme nechali sušit na kamenech u řeky a dostavět stan. Určitě na nás byl zvláštní pohled, když pořád chodíme sem a tam. Ono to trochu chrání neb sandflies nejsou tak rychlý a pohyb se jim nelíbí. A pak postupně i s báglem nalezeme do stanu. Znovu vše vybíjíme. Je to unavující. Za chvilku se nám už plete, která sandlies je venku a která vevnitř. A pak ležíme a pozorujeme jak se sandflies množí. Teď už neprší jako včera, ale přímo leje. Je to fakt děs. O půl desáté jdou holky na záchod. Mě se ještě nechce, tak jim hrozně moc závidím. Protože tím pádem půjdu později. Křičí tam na sebe, že je dobré mávat rukou u zadku.. omg!.A pak vniknou zase zpátky. Takřka bez sandflies. Oni se všecky zatím přesunuli na mojí stranu. Kontrolu provádíme pomocí světla a všimneme si, že sandflies jdou krutě za světlem. Je to jako slepice po flusu. Takže aspoň je můžeme ovládat. A tak s vědomím vládců sandflies jdeme spát.
