Z Balnica (PL) do přístřešku za Jarabí skálou
Z Balnice (PL) do přístřešku za Jarabí skálou
28,1km 1314/937m (nahoru/dolu)
Vstáváme o šesté a kupodivu už o čtvrt na osm jsme připraveni vyrazit. Majitel stále nikde. Na jednu stranu by to bylo fajn kdyby přišel a prodal nám čokoládu, ale na druhou stranu by po nás mohl chtít zaplatit za stanování, i když jsme stanovali v lese. Ale hádejte se. A tak jsme vlastně rádi, že jsme jej nakonec nepotkali.
 |
| WC no..a všude kolem hajzl papíry vůkol |
Hned ze začátku musíme překonat několik bahnitých úseků, kudy tečou pramínky. Z jednoho by se dalo i nabrat, takže ani včera, kdybychom chvíli pokračovali, bychom neumřeli. No a samo sebou je to tu z kopce do kopce. Bez toho by to opravdu nebyly hory. Stále pokračujeme po hranicích a dnes už by opravdu měli přijít bouřky. Už se na tom shodnou všechny předpovědi počasí. Jdeme docela rychle, ale za kopcem Stryb/Strop, kde se dostáváme nad tisíc metrů, narážíme na borůvky. Nejsme si úplně jisti jestli se to tu smí nebo nesmí sbírat, ale pár do pusy přece nemůže vadit. A když už jsme v tom, tak jich rovnou pár posbíráme do krabičky. Neuvěřitelně se těšíme už teď na zítřejší snídani. Jsme zvědaví jakou cenu za toto zdržení zaplatíme. Každá minuta bez deště na cestě je dobrá a tímto jsme si čas výrazně zkrátili.
 |
| stary hrancni kamen, nova funkce patniku a borůvkové nebe |
Přes pár dalších kopečků se dostáváme konečně do Ruského sedla. Je tu rozhledna, která už na první pohled slouží na pozorování korun stromů. Taky je tu celkem živo a konečně potkáváme prvního cyklistu a přitom otisků kol jsme potkali milión. Zamíříme k prameni Cirochy, kde je mimo jiné i útulna. Zrovna si tu nabíral vodu jeden tremp, tak si pokecáme. Jde v opačném směru, tak si předáme aktuální informace o pramenech, popřejeme si štěstí a jistý krok a my jdeme pro vodu. K vodě dojede i cyklista a zase se zakecáme. Konečně někdo, koho naše cesta opravdu nadchla. Vyptával se vyptával, ale podle jeho počítače se blíží bouřka, tak jel domů. Bydlí tady kousek a pracuje v Tesku. Hrozně hanil chování Slováků a Čechy. Že jsme všichni nevraživí, nervózní, pořád někam spěcháme a nic nám není dobrý. A navíc máme špatný silnice. Což když se udělá pár kroků do Polska, tak je to vidět na první pohled. Jak už to tak bývá, v něčem měl pravdu, v něčem ne. Nám asi trochu chybí ten „small talk“ z Nového Zélandu a vlastně i okolních evropských států. Když odjede, tak konečně nabereme vodu a u útulny poobědváme. Nezapomeneme ji prozkoumat a kupodivu je dost příjemná a uklizená. Jen někdo tam nechal jídlo poslední záchrany i přes nápis, aby se tu nic nenechávalo kvůli medvědům a myším.
 |
| Ruské sedlo, trochu zklamání |
 |
| jo, to když si někdo zabalí nepromokavé ponožky až na dno batohu..tak to pak musí hrabat.. |
 |
| Název Poloniny znamená rusínsky horské louky..kvetou tu divoké lilie |
 |
| bouře se blíží |
Kousek od přístřešku jsou rozmístěné stoly a u nich plácek, kde lidi staví stan. My se ale rozhodli, že přespíme na lavici pod přístřeškem. U jídla nám dělá společnost zajíc. Vůbec o nás nevěděl a pěkně papal travičku. Zvláštní jak si užíváme i takovou drobnost. Všiml si nás až po půl hodině a rychle zdrhl. Snad neumřel na infarkt. Během toho jsme se snažili vymyslet, jak a kdy pojedeme z Nové Sedlice.
 |
| návštěva na louce |