FTMD7 – odpočinek

24.3.2025

Z Camping Serrão do Odeceixe 20km, https://mapy.cz/s/jogohubahu

 
Dnes byla noc klidná. Závětří hodně pomohlo a přes noc ani nakonec nepršelo. Svítí slunce a nebe je bez mráčku. Nechávám Míšu, aby se trochu po včerejšku prospala. Dnes nikam nespěcháme. Snídani začínám vařit až po půl deváté za zpěvu ptáků. Snídáme a pomalu se zvedá vítr. Míša se vykulí najednou ze spacáku a kouká, kam zmizel roj včel 🙂
 
náš bivak v umývárce a přehlídka náplastí

Přebalujeme nákup a sbíráme se k odchodu, přičemž německý soused nás od něj zdržuje povídáním. Pokec je ale příjemný, tak se mu nebráníme. Týpek běžně pracuje 6 měsíců ve Švýcarsku a pak má volno. Tak cestuje a užívá svobody. Taková naše krevní skupina.

Dnes máme odpočinkový den –  čeká nás jen dvacet kilometrů a spaní pod střechou. Je potřeba si trochu odpočinout a vstřebat zážitky posledních dní. Je jedenáct a my vyrážíme vstříc dalším zážitkům.
 
cesta vnitrozemím
Cesta nás žene ještě dál od pobřeží do Rogilu a vede tam cesta, široká a pěkně děrovaná. Na náměstí nacházíme kašnu s divokou architektonickou divností. Do teď nevíme, co to vlastně má být. Má to tři tykadla, na straně motyku a ve předu něco, co nedokážeme identifikovat.  Ti lidi by už ty drogy neměli brát.

kašna
 
Než se dostaneme k moři, procházíme lány rozkvetlého Heřmánku, Oruňky měsíčkovité či Šťavelu kozí nohy. Hlavně Heřmánek nás překvapil, ani jsme nevěděli, že má rád bažiny. Ale celkově je to tu takové svěží, jak to všude krásně kvete.
 
louky kvetou o stošest

A pak po dlouhé době opět oceán. Nekonečná masa vody. A jelikož máme dost času, tak si tu u něj chvíli posedíme. Naobědváme se, pokocháme a to vše za krásného slunného počasí s příjemným vánkem. Hned je to jiné. Je to vlastně poprvé, co takhle můžeme posedět aniž bychom měli strach, že umrzneme nebo odletíme.

 


A pak nás to zas žene od pobřeží, ale tentokrát jen na chvilku. Asi nám jen chtěli ukázat farmu na Leucospermum cordifolium. Což je hrozně divná rostlina s ještě divnějším květem. By nás zajímalo, k  čemu to pěstují, jestli na okrasu nebo to má i jiné využití. Květ, který jsme našli byl plný mravenců, málem nám ani nedovolili si jej vyfotit.

 
Leucospermum cordifolium

Vracíme se k pobřeží, k útesům a úzké písečné cestě. Boříme se a užíváme slunce a výhledy. V Praia de Odeceixe se Míše zalíbí kavárnička. Má patro, kde je zasklená zahrádka, takže jdeme chvíli posedět a Míša popít dobrou kávu. U toho zjišťujeme, že nemáme na ubytování žádné instrukce, tak píšeme, jestli by nám něco neposlali, má to být self check-in, takže nějaký kód ke krabičce by se hodil.

 
bistro s kávou za 1,2 Eura
 
to jsou výhledy, ale na koupel je zima

Do Odeceixu jsou to ještě tři a půl kilometru a většina je po hlavní, frekventované silnici. Nic moc zážitek. O to víc si vážíme, když můžeme jít zas po blátivé cestě plné kaluží. Zprávu z ubytka ale ani po dobu strávenou na cestě nedostáváme. Propleteme se uličkama k ubytku a zjišťujeme, že zdejší self check-in znamená, vzít si z tabule podle jména klíč k pokoji. Vynalézavé, to se musí nechat. Ubytko je malé, ale útulné. Jen na večer nám z místní hospody jde hluk grilu, což není úplně příjemné.

 
Odeceix

Dojdeme si nakoupit ovoce a zeleninu k večeři. Když se vracíme, potkáváme pana majitele. Hned se ptá, jestli vše dobré, svojí lámanou angličtinou. Taky se nás ptá na teplou vodu, ale tu jsme ještě nestihli. Ujišťoval nás, že teče, jen to pár minut může trvat. A měl pravdu. Dvě, tři minuty to fakt trvalo, ale nakonec tekla.

 
Vodu na zalití večeře vaříme na balkóně. Dneska zkoušíme novou přílohu, kukuřičnou polentu. Ale nebyla to šťastná volba. Pouhé zalití horkou vodou moc nepomohlo. Sníst se to dalo, ale není to úplně ončo. Budeme muset pořídit něco jiného. Rychleji se vařícího, ale za pokus to stálo. Chuť si zpravujeme pomerančem a mandarinkou.
 
Dnešní počet trekařů: 63

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *