24.3.2025
Z Camping Serrão do Odeceixe 20km, https://mapy.cz/s/jogohubahu
![]() |
| náš bivak v umývárce a přehlídka náplastí |
Přebalujeme nákup a sbíráme se k odchodu, přičemž německý soused nás od něj zdržuje povídáním. Pokec je ale příjemný, tak se mu nebráníme. Týpek běžně pracuje 6 měsíců ve Švýcarsku a pak má volno. Tak cestuje a užívá svobody. Taková naše krevní skupina.
![]() |
| louky kvetou o stošest |
A pak po dlouhé době opět oceán. Nekonečná masa vody. A jelikož máme dost času, tak si tu u něj chvíli posedíme. Naobědváme se, pokocháme a to vše za krásného slunného počasí s příjemným vánkem. Hned je to jiné. Je to vlastně poprvé, co takhle můžeme posedět aniž bychom měli strach, že umrzneme nebo odletíme.
A pak nás to zas žene od pobřeží, ale tentokrát jen na chvilku. Asi nám jen chtěli ukázat farmu na Leucospermum cordifolium. Což je hrozně divná rostlina s ještě divnějším květem. By nás zajímalo, k čemu to pěstují, jestli na okrasu nebo to má i jiné využití. Květ, který jsme našli byl plný mravenců, málem nám ani nedovolili si jej vyfotit.
![]() |
| Leucospermum cordifolium |
Vracíme se k pobřeží, k útesům a úzké písečné cestě. Boříme se a užíváme slunce a výhledy. V Praia de Odeceixe se Míše zalíbí kavárnička. Má patro, kde je zasklená zahrádka, takže jdeme chvíli posedět a Míša popít dobrou kávu. U toho zjišťujeme, že nemáme na ubytování žádné instrukce, tak píšeme, jestli by nám něco neposlali, má to být self check-in, takže nějaký kód ke krabičce by se hodil.
![]() |
| bistro s kávou za 1,2 Eura |
Do Odeceixu jsou to ještě tři a půl kilometru a většina je po hlavní, frekventované silnici. Nic moc zážitek. O to víc si vážíme, když můžeme jít zas po blátivé cestě plné kaluží. Zprávu z ubytka ale ani po dobu strávenou na cestě nedostáváme. Propleteme se uličkama k ubytku a zjišťujeme, že zdejší self check-in znamená, vzít si z tabule podle jména klíč k pokoji. Vynalézavé, to se musí nechat. Ubytko je malé, ale útulné. Jen na večer nám z místní hospody jde hluk grilu, což není úplně příjemné.
Dojdeme si nakoupit ovoce a zeleninu k večeři. Když se vracíme, potkáváme pana majitele. Hned se ptá, jestli vše dobré, svojí lámanou angličtinou. Taky se nás ptá na teplou vodu, ale tu jsme ještě nestihli. Ujišťoval nás, že teče, jen to pár minut může trvat. A měl pravdu. Dvě, tři minuty to fakt trvalo, ale nakonec tekla.









