Den sto osmdesátý devátý 16.1.2023
Z Yak Bungalow (ostrov Ko Chang) do W22 by Burasari (Bangkok)
Pro Míšu to byla těžká noc. Začala ji bolet hlava a moc se nevyspala. Navíc místo ve dvanáct musela vstávat už v osm. Budil jsem ji co nejpoději, když už byla hotová snídaně. Před snídaní jsme ještě rychle dobalili zbytky, naposledy posnídali jogurt s vločkama a hromadou ovoce.
Po snídani vyrážíme k mostíku, kde nasedáme do dodávky a vyrážíme. Míša si chtěla na cestu vzít Kinedryl, ale není, nemáme. Nakonec jsme jej nechali doma v rámci odlehčení lékárničky. Takže cestu na letiště protrpí. Cestou občas nabíráme další cestující a musíme i trajektem, tak tam má vždy trošku času to rozdýchat, ale ve spojení s bolavou hlavou je to zážitek, který by si ráda odpustila. Po cestě letiště vidíme hromadu opic – normálně se válí na silnici, hrajou si nebo vybírají blechy, některé se i perou..řidiči opičí hrátky ignorují, netroubí a normálně ty chuligány objedou.
 |
| začátek na mostíku s úsměvem, na letišti už víc zmoženě |
Na letišti nám při odbavení najdou v mém batohu dva zapalovače. Jeden nám vyhodí a druhý si musíme vzít na palubu. Nojo no, do teď jsem to převážel v ešusu a tam to nikdy nenašli a nebo nehledali. Oni jsou tady vůbec nějaký pečliví. Jednomu pánovi vyhodí i Nutellu. Velkou, ta musela stát peněz! Aspoň 500 bátů.
Hodinku pak ještě čekáme venku a teprve dvacet minut před otevřením brány, procházíme přes poslední kontrolu. Tady vše proběhne rychle a bez problémů. A u brány na nás čeká občerstvení a voda. Ale kdo to mohl tušit. Pro nás ale mají jen malé mufínky. Takže jsme stejně o moc nepřišli.
V letadle je opět malé jídlo, ale prostě nevíme jak objednat bez masa, takže Míša sní aspoň suché nudle a já to odmítám jako celek. Vystačím si jen s čajem. Let do Bangkoku je krátký, takže se ani nenadějeme a přistáváme. Příjde první turbulence a od té doby je to fakt jízda jak na horské dráze. Pro jistotu i rozděláváme blicí pytlík, ale nakonec není potřeba. Ale že by se to Míše třikrát líbilo se říci nedá. Ono se to teda dost nelíbilo ani mě, ale přece jen to snáším o dost líp než Míša. I tak jsem rád, že jsme dosedli.
 |
| Horní část Trat, dolní přílet Bangkok |
 |
| je třeba to vydýchat |
Po přistání je Míše ještě dlouho zle. Ale přece jen se to pomalu zlepšuje. Vyzvedneme si baťohy a už jako velcí mazáci si to štrádujeme do hotelu. Už jsme v něm byli, takže známe i cestu a nemusíme nic řešit. Ubytujeme se a první co, tak zjišťujeme co vše potřebujeme na to, abychom si vyprali. Musíme na recepci rozměnit na drobné a pak už je to vše automatické. Ani program si nemůžete zvolit, prostě jedete na jemný režim. Problém ale je, že mají dvě pračky, ale jen jednu sušičku. A pere se tu o sto šest.
 |
| ahoj Koh Changu! |
Než se nám vyprala pračka, dovezl nám Grab oběd a rovnou i večeři. Lítat po hotelu v mikině a nepromokavých kalhotech je taky zážitek, kór když je kolem 30stupňů. Když jsme doprali, tak je sušička obsazená. Nezbývá než si hodinku počkat. Napodruhé to vyšlo a sušíme. A sušíme dlouho. Zasekli jsme se u telefonu s vlastníky Modrého mlýna. Jsou moc fajn, padli jsme si do oka. A hlavně mají čtyři kočky, takže bylo o čem povídat. Po dvou hodinách se opatrně v plížíme k sušičce a dáváme bacha, aby nás někdo neukamenoval. Zvládli jsme to. Další část příprav na Zéland za náma.
Ještě než povečeříme, tak si voláme s mojí kamarádkou Míšou. Konečně nemá kolem sebe děcka, tak si dlouze a nerušeně pokecáme. Je to hezké být zas na chvíli v civilizaci. A pak už rychlá večeře a spát.