Den sto devadesátý – Ayutthaya

Z W22 by Burasari (Bangkok) do Siri Guesthouse (Ayutthaya)

Ráno je Míša podezřele akční. I navrhne, že sama jde do 7-eleven pro snídani. A já se nebráním. Než se vrátí, tak začnu přebalovat. Každou jednu věc vezmu a řádně vyklepu a zkontroluji, že tam není nějaký mravenec, šváb nebo cokoliv jiného, a to včetně báglu. Po snídani v tom pokračujeme už společně. Odchod na dvanáctou stíháme tak tak.

Máme ještě dvě hodiny čas, tak se jdeme kouknout do obchoďáku. Více méně to jen prolítneme. Hlad ještě nemáme, tak se najíme až v Ayutthaye, kam dnes jedeme vlakem. Já si nakonec koupím košili, tady se vidí ta důvěra, že na Zélandu auto mít budeme, jinak bychom to asi někde nechali a byly by to zbytečně utracené peníze.

Ještě navštívíme takový malý chrám. Teda spíš já neb Míša nemá dlouhé kalhoty. Čeká na mě u vchodu a volnou chvíli ji krátí mnich, který se rozhodl s ní prohodit dvě věty a ledová káva, co si Míša odhodlala dát

A pak už to frčíme na nádraží. Nejsme tam ani moc brzo, ještě chvíli odpočineme a už nastupujeme do vlaku. Lístky jsme kupovali online a nějak se zadařilo, že nemáme místa vedle sebe, ale přes uličku. A tam sedí starší pár, který by zas měl sedět v řadě za sebou. Takže na to prdíme a všici sedíme vedle sebe. Sotva se vlak rozjel, přišel průvodčí a dělal si z toho srandu.

Ayutthaya je staré královské město, pojmenované podle starověkého indického města Ayodhaya (nedobytný), kde se narodil Ráma – hrdina indického eposu Rámájana. Bývalému hlavnímu městu Siamského království se také říká Benátky východu. Ostrovy protkané vodními kanály totiž nesou nad vodní hladinou krásné paláce a chrámy. Místo bylo zničeno po nájezdů Barmánců, a hlavním městem se stal Bangkok.

Z Bangkoku jsme tam vlakem asi za hodinu a půl. Nejdéle zabírá cesta Bangkokem. Staví to skoro všude. Vlakem pořád chodí prodejci a prodávají vám jídlo a pití. My nic nepotřebujeme a jídlo si netroufáme.

Vystoupíme a první kam zamíříme je vegetariánská restaurace. Bohužel je zavřená. Tak zvolíme jinou. Dáme si zeleninu a rýži s omoletou. Moc dobrá kombinace. A taky si dáme nějaký ten shake. Všechno tu mají o dvacet procent levnější než v Bangkoku. Když odcházíme, tak se nás mladý pár, který zrovna přišel ptá, jestli je to tu ok. S klidem říkáme, že jíst se to dá.

Do našeho hotýlku se musíme dostat přes řeku. Buď bychom si mohli zajít a jít přes most a nebo za 10bátů na osobu jen přívozem. Volba je jasná. Zaplatíme a jdeme čekat na molo. Po řece zrovna pluje malá loď a táhne za sebou několik obrovských lodí. Je to jak David a Goliáš. Naše minilodička musí počkat, až odplují.

Lodička přirazila špičkou k molu a za občasného přidání plynu tak zůstává. Žádné přivazování nebo cokoliv jiného se nekoná. Necháme všechny vystoupit a pak opatrně nastupujeme. Máme to soukromé, nikdo s námi nejede. A paní kapitánka na cestu moc pozor nedává, zjevně to už zná i poslepu. Na druhé straně zas přirazí špičkou a my vystupujeme. Nás hotel je kousek odtud.

V hotelu nás přivítá mladá energická Thajka. Dokonce umí anglicky. Dá nám plánek starého města, vysvětlí kde co je a nakonec nás zavede do pokoje. Pokoj není moc velký, ale má to postel, klimatizaci a i vlastní záchod s koupenou do hromady. Nezdržíme se dlouho a vyrážíme na první obhlídku města.

Hned z kraje se ukazuje, že plánek je velmi zavádějící. Vzdálenosti vůbec nesedí a orientovat se podle něj prostě nedá. Takže vsázíme opět na mapy.cz a plánek nám slouží jen k doplnění informací. Cestou potkáme večerní trh, ale rozhodneme se nakupovat až cestou zpět. Prvně navštívíme nějaký ten chrám. Než se setmí, tak stihneme navštívit dva. Prvně Wat Maha That. Platí se vstupné padesát bátů za osobu, ale určitě to stojí za to, procházet se mezi ruinami starého kláštera. Největší atrakcí je tu buddhova hlava v kořenech stromů.

A pak ještě wat Ratchaburana, normálně se taky platí, ale je těsně před zavíračkou a hlídač nás pouští zdarma, ale  máme jen deset minut. Míša se zasekla hned u vstupu u kočičky a já si to jdu celé projít. Deset minut je akorát.

Cestou zpátky to bereme přes trhy. Kupujeme spoustu ovoce, taky zkoušíme sýrové kuličky, které jsou prý vyhlášené, a musím uznat, že byly opravdu hnusný. Koupili jsme si zákusek a i přesto, že už máme banány, pithayu a papáju, kupujeme ještě pytlík plný divného ovoce, ať zkusíme něco nového.

Nákup odložíme na hotelu a ještě obejdeme obchody v okolí. Míše se povede koupit nové žabky, mě né. Tak velké číslo nemají. Taky koupíme vodu a k večeři se rozhodneme že si dáme jen sýrové tousty a dorazíme se pytlíkem ovoce. Míša taky nedojedla ranní buchtu a dost nás vyděsilo, že když jí vytáhla z batůžku, byla plná mravenců. Ale žádná cestička tu není, přivezli jsme si je s sebou? Tak až budeme v Bangkoku, holt znovu vše vyklepeme, tohle by nás mohlo stát 400 Zélandských dolarů, což je zhruba šest tisíc. Po večeři přichází výzva na odbavení letů – Míša má radost a hned jde na to. Vydává se  na lov dobrých sedaček v letadle – na dlouhé lety chceme sedět dále od wc a v řadě sedaček pouze po 2. Automat nám přidělil nesmysl – 4 sedačce na začátku letadla, nevadí na přelet Kuala Lumpur – Sydney máme vybrané jedny parádní..to bude jízda.

Večer si ještě voláme s Michalem a Luckou z Brna, a tak nám večer uteče velmi rychle. Dozvíme se spoustu novinek a jsme moc rádi, že jsme je po dlouhé době slyšeli. A pak už spát. Hmm jenže mě začalo bolet břicho. A to chcete.. ale nakonec i tak se mě povede usnout. Tak snad to bude jen po tom ovoci a ráno už bude dobře.