Den dvoustý osmý – Greta track s Ben Ohaou

Round Bush Campsite – Greta track

Autem 57,8km z Round Bush Campsite ke Greta Track

Pěšky Greta track
16,8 km 932/932m (nahoru/dolu)
+ výstup na Ben Ohau cca 150m nahoru

Autem 64,7km od Greta Track do Round Bush Campsite

Ráno se nám podařilo vylézt v čas, ale bohužel východ je opět za kopečkem, takže vidíme jen mírné zbarvení okolí. Je to i tak krásné, ale není to takový ten wow efekt. Uvaříme snídani, čaj uvaříme jen do termosky, ať nečekáme až vychladne s tím, že jej vypijeme po cestě. Sbalíme co potřebujeme a po snídani vyrážíme. Na start treku sice vidíme od stanu, ale je to na druhé straně jezera a musí se to složitě objíždět.

Poslední úsek cesty k parkovišti je docela drsný. Úzká a místy rozbitá cesta. Zrovna když si říkáme, že bychom tu nechtěli potkat nikoho v protisměru, tak se objevil džíp. Z půlky to vzal mimo cestu v kopci, ani nepřibrzdil. To si s naším autem dovolit nemůžeme. Na parkovišti už jedno auto je. Dobalíme co potřebujeme, Míše šlápnu na povalující se brýle, ale naštěstí to přežili a vzpomeneme si na čaj. Tak si dáme před výletovou pohodu. Přijede ještě jedno auto. Vyleze starší pár, tak kolem padesátky. Rychle se popakujou a vyrazí. Neflákají se s tím jako my.

Prvních pět kilometrů je do kopce. Jenom do kopce. Ale aspoň tu nejsou schody. Jde se cik-cak až do sedla pod Ben Ohau. Pár co vyrazil před námi doháníme opravdu brzo. Občas se tu musí zdolat bažinka, ale dá se to v pohodě. Míša nabírá tempo turbomyši a Klárka hlemýždě. Jelikož je tu rozhled a stále víme, kde Klárka je, tak se přidám k Míše. Občas si dáme přestávku s tím, že dáme Klárce čas nás dojít, ale nakonec na ni počkáme až v sedýlku. Míše tam zbuduji přístřešek z bund, aby na ni nepálilo slunce. Docela jsme se zapotili. Když už se fakt hodně nudíme, tak začínám psát příběh a hle, Klárka konečně došla. Dáme ji chvilku na odpočinek.

Když se Klárka vydýchá, necháváme tu baťůžky a jen nalehko vyrazíme na vrchol Ben Ohau. Je to asi 150 výškových metrů ostře nahoru podél ohrady. Ještěrky na nás zvědavě koukají jak valíme. Klárka si chtěla dát další pauzičku, ale já ji popoháním kupředu! Malou pauzičku ji dopřávám až na první vyhlídce, kde fotím. Ale pak už dobýváme vrchol. Na vrcholu je nějaký vysílač a docela jej tím hyzdí. Děláme jako že to nevidíme. Výhled je tu parádní. Malý křížek je kousek pod vrcholem. Uděláme fotky, pokocháme se výhledem a lezeme zpátky.

Dole si dáme oběd. Přemístím přístřešek a trochu jej zvětším, ale slunce stoupá k poledni, tak už tolik nechrání. Dochází nás pán z páru, kde nechal svoji ženu je nám neznámo. A hned se vrhl nahoru na Ben Ohau. Vydýchal se, až když si myslel že jej nevidíme a neslyšíme. Jeho žena to asi vzdala. Je to fakt dost nahoru a slunce pálí o sto sedm. Po obědě se vydáváme dál. Dalších jedenáct kilometrů už je v podstatě dolů, takže to nejtěžší máme za sebou.

Užíváme si hor a výhledů. Pomalu sestupujeme dolů. Občas přeskočíme stroužku nebo bahnitý kousek až se konečně dostáváme ke potoku Greta a prvnímu brození. Trochu nás to strašilo, ale potok je vcelku mírný a víc než cokoliv jiného, tak je to příjemné osvěžení. Chvíli se v potoku cachtáme a sedíme na jeho břehu. Je takové parno, že je potřeba se pořádně schladit. Brodíme ještě dvakrát. Byly jsme připraveni na drsnější brození, ale tady stačí sundat boty, schladit se a přejít na druhou stranu. Jen do mého telefonu se dostala někde vlhkost nebo nečistota a hlásí, že si s tím mám před nabíjením poradit.

závěr výšlapu

pokus o překonání vln