Den dvoustý sedmý – azyl u jezera

Z Lake Poaka Campsite do Round Bush Campsite

Autem 50,8km Z Lake Poaka Campsite do Round Bush Campsite

Pěšky Historic cottage
9,1 km 124/124m (nahoru/dolu)

Míša původně chtěla vstávat v sedm, ale nějak jsme to nezvládli. Vstávalo se až po osmé. Na pohodu jsme si udělali snídani, pobalili se, rozloučili s kačenama a vyrazili směr Twizel. Benzín máme už akorát na čtyřicet kilometrů, tak to prvně vezmeme na benzínku. Vše tu mají samoobslužné. Už to dáváme skoro jako starý mazáci. Jen Míšu překvapilo, že to po ní chce zadat částku, ale pak si vzpomněla, že je to jednak maximum, které tu utratíme a zároveň kontrola, že na to vůbec máme. Litr benzínu tu stojí od 2,2 do 2,7 NZD podle toho jak daleko jste od velkého města.

Pak zajedeme na náměstíčko. Jednak tu mají záchody, ale taky obchod, informace a jak jsme zjistili free wifi, která dokonce není limitována časem ani přenesenými daty. Jen ta rychlost trochu pokulhává. Míša vydává články a já skočím do obchodu nakoupit něco dobrého. Na cenu se radši moc nedívám. Jinak bych asi nic nekoupil, hlavně to ovoce a zelenina. Fakt to mají drahé, ale už se asi nedivím, když to všecko sbírají ručně a lidská práce je tady docela ceněná. Když se vrátím, rozdám štrůdl a pak jsem vyhozen, že si prý musí dopovídat ženské věci. Chápu, prostě mě pomlouvají.

Strávíme tam docela notnou chvíli. Je to tu takový ráj cestovatelů. Potkáváme tu opět pár, co jsme potkali v přístřešku u Tasman jezera. Jsou fakt vtipní. Tak jestli se ještě jednou potkáme, tak už to snad bude osud a budeme se muset začít navštěvovat i na Vánoce. Chvíli popovídáme a pak se zvedáme. Dotankujeme vodu, zajdeme do informací. Ale je to spíš pošta, takže nám tam toho moc neřeknou a pak jedeme do našeho nového campu. Má být zadara a u jezera, tak jsme moc zvědaví.

Už samotná cesta je impozantní. Výhledy jsou opravdu krásné. Když se dostaneme k jezeru, zastavujeme a jdeme se na něj podívat. Pláž je kamenitá a je tu velmi pozvolný nástup do vody. Ale voda je krásně teplá. Chvíli tu blbneme a pak pokračujeme do kempu. Umístění je parádní. Lidí je tu málo, tak si můžeme vybrat místečko. Postavíme stan, aby vyschl a jelikož krásně svítí sluníčko, jdeme se koupat do jezera.

Jezero je sakra studený. A jsou velké vlny. Klára dělá chvíli caviky ale nakonec do vody za náma vleze a pak se jí zas nechtělo ven. Sluníme se na sluníčku. Nezapomínáme se včas namazat. K jezeru přišel pán s kýblem na vodu. Zkusil ji nabrat od břehu, ale tam je trochu bordelu, nakonec mu pomůže Klárka a vleze zpátky do vody a nabere mu čistou vodu. Chvíli si s námi povídá, ale má opravdu těžký bramborový přízvuk.

Po pozdním obědě se jdeme projít. Na autě máme přivázanou prádelní šňůru s oblečením. Jsme si vyprali v jezeře. Takže je nepojízdné. Našli jsme si tu jakousi historickou budovu. Je to pět kilometrů tam a zase zpátky. Cestou potkáváme ovečky, co se nás bojí a utíkají před náma, když se dostanou do úzkých obrátí směr a rychle přeběhnou jako bychom je chtěli sníst. Historická budova je na soukromém pozemku a je to prostě rozpadlej barák. Vidět jsou jen čtyři porozpadlé stěny.

Západ slunce je bohužel na druhé straně. Ale mohl by tu být krásný východ slunce. Zítra chceme jít na Greta Track, tak jsem rozhodl, že vstávačka bude na východ slunce, tedy v šest třicet, abychom měli deset minut na to se vykopat a pokochat se. Po večeři tedy jdeme spát.