https://mapy.cz/s/mugeponace
Ráno vstávám o půl osmé. Svítaní jsem nestihl a jsem vlastně docela líný něco dělat, tak čekám do devíti než se probudí Míša. Prý se jí nespalo moc dobře. Že se v noci probudila a poslouchala hlasité vlaky. Já se teprve teď dozvídám, že tu jezdí vlaky! A to nemám ucpávky, jen masku na oči. Je to vlastně dost zvláštní. Míše vadí zvuky a mě světlo. Po probuzení uvaříme snídani. Máme ji dnes s těmi malými blůmami. A je to moc dobré. Pak sklidíme stan a v před jedenáctou sedíme v autě a děláme rychloplán na dnešek. Rádi bychom se přesunuli víc na jih, ale taky chceme ještě prozkoumat poloostrov pod Dunedinem. Tak uvidíme. Pozdní čas odjezdu nám v tom určitě moc nepomáhá.
První zastávku děláme u Nicols creek. Jednak tu mají být červi, ale na ty je trošku brzo, a jednak je tu procházka k vodopádu. A my se chceme aspoň trochu projít. Mapa vodopád ukazuje úplně jinde. Takže šlapeme necelé dva kiláky do kopce. Míša je celá netrpělivá a zdá se jí to daleko. A taky není slyšet žádná voda. Ale neujdeme ani dvacet metrů a vodu už slyšíme. Sejdeme malý kopeček a je vidět i vodopád. Je takový malý, ale hezký. A pak zase dolů. To jde o poznání lépe.
 |
| Vodopád a soutězka s červi..krásná i za dne |
Další zastávkou je takové malé centrum na ochranu tučňáků a albatrosů. Cesta tam je dlouhá, podél pobřeží, plná silničních prací a semaforů. Často je rychlost omezena na čtyřicet, ale na některé zatáčky je i to moc velká rychlost. Skoro na konci vidíme v moři se míhat lachtana jak loví ryby, ale není kde zastavit. Zrovna jsou lidi na výletní lodi, takže je tu prostě plno aut. Safra! Nedá se nic dělat, třeba budeme mít štěstí při zpáteční cestě. Oba o tom ale dost pochybujeme. Za pozorování albatrosů se samozřejmě platí a za tučnáky taky, ale na ty je teď stejně brzo. Obhlídneme tedy vše co je v okolí zdarma. Jednak sejdeme dolů k pláži, kde jsou normálně tučňáci, ale teď tu jsou jen lachtani. Pro nás to není jen! My jsme z toho pořád nadšení. A někteří tu i plavou ve vodě. A pak se jdeme podívat na druhou stranu kopce, kde je vyhlídka na maják a útesy. Moře je tady úplně boží a navíc i tady lítají albatrosi. Jen si člověk musí počkat. Samozřejmě vždycky když byli blízko na super fotku, tak jsem nedával pozor. Ale to je život. Taky se tady nahoře naobědváme.
 |
| tady krouží racci i albatrosi, moře je divoké |
Cestou zpět znovu jedeme kolem místa, kde byl lachtan. Tentokrát tu nikdo není, takže máme plno místa na zastavení. Lachtan nikde. Dalo se to čekat. A já se tak těšil. A v tom se ve vodě cosi mihne. Pak vynoří, ponoří a opět vystrčí hlavu o pát metrů dál. Co to je za kačenu ? Nebo snad ? Tyjóó to je tučnák! Běžím podél pobřeží za ním, ale vyfotit se mě jej nepodařilo. A pak zmizel. Došel jsem zpět k Míše a jdeme se podívat znovu na místo kde byl dříve lachtan, třeba aspoň ten se ukáže. Ale místo něj znovu potkáme tučnáka. Se vrátil mrška! Lov začíná znovu. Tentokrát o dost úspěšněji. Je hrozně roztomilý. A racci mu sem tam ukradnou rybu. Díky nim je taky krásně vidět, kde zrovna je. Tady se nám to těžko opouštělo.
Pokračujeme na Allans beach. Cesta je tam trochu krkolomná a po gravelce. Jedeme tudy jako jediní. A jsme za to odměněni krásným jezerem s hromadou labutí. Tady je všechno jinak, takže vás určitě nepřekvapí, že jsou labutě černé s červeným zobákem. Tolik labutí, jsme nikdy neviděli, ani když je budeme počítat společně.
 |
| krásné labutě na jezeře |
Na Allans beach je pro změnu docela dost lidí. Ale pláž je velká a vejdeme se i s lachtanama, kteří se tu všude znuděně válejí. Taky jsme tu našli místo, kde chodí tučnáci. Teď tu ale žádný není. A málem jsem u toho šlápl na lachtana. Míša vyjekla ať dám pozor a to vyděsilo mě i lachtana, který na mě zafuněl, ať se klidím.
 |
| poctivá lachtaní válečka |
 |
| tady o tohodle chlapíka jsme málem zakopli |
Opouštíme zvířátka, lachtanů už máme nad hlavu. A jdeme se projít na Sandymount a Lovers Leap. Je to taková hezká cesta na kopec s procházkou po okolí a výhledama na pláže a skaliska.
Je to zase trochu něco jiného, osvěžujícího, ale my viděli tučnáčka a za dne a jak loví! Když opouštíme tuto zastávku, tak na další vyhlídku s lachtanama se nám už nechce. Rozhodujeme se kam pojedeme. Jestli něco přes sto kilometrů do dalšího kempu směr jih nebo zpět nad Dunedin. Nakonec vyhraje faktická poznámka, že než tam dojedu, tak budu už hodně unaven. Vyrážíme tedy zpět nad Dunedin, to je jen čtyřicet. A taky se mě nechce jet za tmy.
 |
| výhledy, kus lesa a hodna ovcí |
Hned jak vyjedeme natrefíme na dvě zbloudilé ovce, které, se dostali z ohrady na cestu. A hned jak nás zmerčili, tak začali pelášit po cestě pryč. Jenže mi musíme za nima. Tady se nikam jinam nedá. Zkoušíme i taktiku, že bychom je zkusili obejít pěšky, ale výsledek je stejný. A tak jedeme autem a ovce před námi peláší. V jedné zatáčce se mě je povedlo skoro předjet, ale povedlo se jen jednu a druhá pořád před náma. Chudák, už musela zhubnout aspoň pět kilo. Konečně se objeví pár stromů za které se může schovat a my ji opouštíme a můžeme jet.
Zaparkujeme auto, postavíme stan a uděláme večeři. Najíme se opodál u stolečku. Umyjeme nádobí a jdeme si sednout do auta abychom vypublikovali nějaký příspěvky. Je devět hodin večer. V tom nám zaklepe slečna na okno. A ptá se, jestli tu náhodou nespíme už třetí noc. Tak říkáme že ano. Jednu jsme spali v únoru a teď toto bude druhá v březnu. Tak nám vysvětlila, že tady jsou jiná pravidla. Nikoli dvě noci v měsíci ale dvě noci po sobě jdoucí. Takže buď to máme za dvě stě dolarů a nebo musíme pryč. Tak dvě stě dolarů je trochu moc. Takže se pakujeme. Slečna je ale docela milá. Říká že nás chápe, ale nemůže jinak. Tak se jí ještě zeptám co by nám doporučila. Kam máme jet. Pro stany tu prý nic není, ale jsou tu tři parkoviště pro auta. V jednom se určitě nechytneme, to víme. Druhé je jen pro self contain a třetí je v Dunedinu, kde fakt nechceme spát. U železnice a velké silnice, to ne. Nevadí. Odjedeme z kempu a vymýšlíme co teď. Jet na jih nemá smysl, to je fakt daleko. Takže nakonec jedeme na sever do kempu, který jsme náhodou objevili včera. Je tma. Takže se jede hodně blbě. Hlavně když proti vám jedou auta a osvětlují vás do očí. V půlce cesty se sjíždí na vedlejší silnici, kde mi už nesvítí do očí, protože to skoro nikdo není, ale zase se to hodně točí a jsou tam zvířátka. Dojíždíme do kempu po desáté. Je tma tmoucí.
V kempu jsou zaparkované čtyři auta, tak se snažíme být co nejvíce potichu. Je na čase vyzkoušet, jak se spí v autě. Když se to nepovede, postavíme stan. Všecky věci z kufru musíme přemístit na přední sedačky. Zadní sedačky sklopit. Přehodit deku, nafouknout karimatky. Vejdou se tak tak. Centáček navíc by se hodil. Vyndat spacáky a pak už jen vyčistit zuby, vyčůrat, pootevřít okýnka a jít spát. Jediné co je fakt blbý, když otevřeme zadní dveře, tak se rozsvítí světlo přímo do očí a nedá se to vypnout. Takže kdo jde na záchod, probudí i toho druhého. To bude noc!
