Den dvoustý třicátý třetí – výlet za zvířátky na jihu ostrova

 

Autem 213,7km z Warrington Domain (Dunedin) do Warrington Domain (Dunedin) přes Oamaru.

 

Ráno vstávám na svítání. Rychle vyčistit zuby, vyčůrat a pelášit na pláž. Bohužel ale je pod mrakem, takže svítání se odehrává jen na pár centimetrech mezi mořem a mrakem, ale i tak je to velmi zajímavé. Procházím se u toho po pláži. Co kdybych přeci jen narazil na něco zajímavého. Tu je racek, tu je Oystercatcher a pak, úplně na konci tučňáci. Teda skoro tučňáci. Z dálky to tak vypadalo, ale z blízka je to jakási volavka nebo něco podobného. Ale into je hezké. A pak hurá zpátky. Byla to příjemná ranní procházka.

 

 

Když se chystám zahnout z pláže pryč tak se přede mnou pohne šutr. Jasně že šutry se nehejbou, takže to jdu prozkoumat. A on je to lachtan ! Takovej velkej. Chvíli jej pozoruju.

 

 

Je velmi roztomilý. Občas se posune k moři, ale jinak se válí v písku a nebo se škrábe. Kolem šla nějaká paní a málem ho minula, tak jí upozorním. Ona se jen usmála a ukázala jedničku a šla dál. Hmm divný, takovej hezkej lachtan. Nic na plat, běžím pro Míšu, třeba už bude vzhůru. No moc nebyla, ale stejně se nakonec nějak vyhrabala a peláší se mnou za lachtanem. A má štěstí. Ještě do moře nedošel. A tak jej pozorujeme spolu, dokud neskončí ve vlnách na jejichž pozadí brázdí delfíni. Sem tam i vyskočí, ale vyfotit se mi je nepodaří.

 

 

Při snídani pozorujeme mladíky ze včera, jak se rychle balí. Jde jim to o mnoho lépe než stavění. A bez snídaně odjíždí pryč. My se pak ještě dohodneme, co budeme dnes dělat. Necháme stan kde je a vyrazíme směr Oamaru. Pojedeme tam a zase zpět. Takže si to hezky rozložíme. Cestou tam navštěvujeme Trotters gorge scenic reserve. Je tam docela hezký kempík za deset dolarů na hlavu a vybudovali u něj malý nový trek. Prvně to vede k jeskyni. Kvůli ní jsem se vracel do auta pro čelovku, ale nebylo to vůbec potřeba. Škoda, klidně bychom další jeskyní zážitek uvítali. A pak to pokračuje dál pralesem, samozřejmě do kopce, takže se pěkně zapotíme. Nahoře se pokocháme výhledem a zase lezeme dolů. Dost nás překvapili, že to není jednosměrný, ale okruh. Bylo to krátké, ale milé. Cestou zpátky nám zatarasil cestu pták. A nejen nám. Naproti šla rodinka a i ti se museli dívat na bláznivého ptáka jak mezi námi poletuje a chytá hmyz. Bylo to zajímavé. My pak poobědváme u auta na dece.

 

 

Další zastávkou jsou Moeraki boulders. Což jsou na pláži kamenné koule. Když jsme zahýbali z hlavní na parkoviště, tak jsem udělal fatální chybu. Přehlédl jsem kamion v protisměru. Opravdu nevím, jak je to možné. Míša s něčím takovým nepočítala, že bych mohl přehlédnout. Naštěstí mě včas varovala, což jsem prvně zašlápl brzdu, ale když jsem viděl co se na nás valí, tak jsem sešlápl plný plyn a tak tak jsme unikli, když né smrti, tak nepěkné havárce. Ještě teď pořád nevím jak jsem mohl jen tak zahnout a nevidět kamion. Snad že jsem zahýbal doprava a v Čechách tím pádem žádný pruh nekřižuju. Nevím, ale je mi z toho ještě teď dost blivno a jsem moc rád, že se nikomu nic nestalo.

 

U parkoviště mají gift shop, tak jsme jej okoukli a překvapilo nás, že to tu nemají úplně drahé jako všechny ostatní, které jsme navštívili. Zato cesta na pláž je odtud zpoplatněna za dva dolary. Což ignorujeme a jdeme se podívat co tam mají. A na pláži je dost narváno. Je tu asi deset, patnáct kamenů, které vypadají jako koule. Většina jich je zahrabaná v písku, některé jsou rozbité. Ale je to na okouknutí hezké.

 

 

Jen škoda, že tu nikde není žádné povídání. Místo placení, kupujeme jídlo pro lamy a jdeme je nakrmit. Jsou tam tři a jedna laň. Laň má největší hlad a krade ostatním co se dá, ale nechá se podrbat, lamy moc nechcou. Pro prasátka nic nemáme, ale jsou taky děsně zvědavý a roztomilý.

 

 

A pak už přes různé vyhlídky dojíždíme do Oamaru. Místo infocentra najdeme steam punk výstavu. A celkově je město moc hezké. Nakonec najdeme i informace, ale jediné co se tu dozvíme je, že tučnáci až v osm. No tak se k nim aspoň zajedeme podívat. Mají tady z toho vysoce komerční záležitost. Dokonce tu mají i tribunu. Ale teď tu žádný tučňák není, takže to mají otevřené a můžeme se kochat lachtanama, kteří nikoho netankují a přitom jsou tak hezcí. I když se srovnáním z rána, to nějak není ono i když jich je víc.

 

 

A pak jedeme zpět. Prvně se stavíme na majáku, Katiki point lighthouse. Ukáže se, že je tu rezervace, která je zdarma, ale má otevírací dobu. A zavírají o půl šesté, což je za patnáct minut. Tak to rychle prolétneme. Není to nic extra, z útesů se můžete koukat na lachtany a když máte štěstí, tak na tučňáky, ale ti přichází až po zavíračce. Stihli jsme to tak tak a pak bránu nikdo nezavřel. Asi tu ani nikdo není. Nevadí.

 

 

Chtěli jsme navštívit Mermaid pools, ale nenašli jsme vhodné místo na zaparkování a z auta jsme ani nenašli nic, coby nasvědčovalo přítomnosti takového místa. Kousek dál, ale je výhled na lachtany z útesu. A že jich tam je. Ale všichni jsou děsně líní a jen se válí. Pouze jeden se líně koupe. Je tu i sjezd pro lodě, takže se dá sejít k vodě a i tady nacházíme líné lachtany. Z naší přítomnosti si vůbec nic nedělají.

 

 

Pokračujeme na Huriwa historic reserve u vesničky Karitane. Tady to není o lachtanech, ale je to hezká procházka. Cestou potkáváme cedule s poezií. A výhledy na skaliska. Dá se tu udělat moc hezký okruh, až nás to překvapilo. Dal by se tu sledovat i západ slunce, ale hodinu se nám tu sedět nechce a hlavně mě, se nechce řídit v noci. Při odjezdu zjistíme, že ode dneška mají zavřenou naší scénic cestu, která vede do našeho kempu. Mohlo to být hezké, ale nic naplat, musíme se zas vrátit od moře na velkou silnici. Tedy vrátit, to mě se nechce a mapa ukazuje to vzít na silnici zkratkou, tak to prubnu. Je to po gravelce a je v dobrém stavu, naštěstí. A nakonec nás na silnici dovede. Pravda, kdybych to točil, byli bychom tam bezesporu dříve.

 

 

V kempu se prvně jdeme podívat na pláž, jestli náhodou nepřikvačí se západem tučnáci. Měl bych tady z nich daleko větší radost než kdybych je viděl v Oamaru, tam mi to příjde jako zoo. A já radši takové setkání jako ráno na pláži s lachtanem. Ale krom západu slunce, Oystercatcherů nic. Dokonce tu nebyli ani rackové. Ti ve velkém hejnu přilétli až po západu slunce. Sledovat jak se ten třepotavý mrak blíží z moře bylo taky velmi pozoruhodné.

 

 

A pak uvařit večeři, vyčistit zuby a spát. Jó a taky jsem zapomněl, že jsme zase utráceli. Ale jen u silničních stánků! Koupili jsme pytel, asi tři kila, malých blům za tři dolary. A šest vajíček za tři dolary. Což je úplně super cena. Až přijedeme do Čech, tak nás nic nerozhází.