Den dvoustý čtyřicátý šestý – čekání na odliv

 

Ze Smoothwater beach do Stafford hut
Pěšky ze Smoothwater beach do Stafford hut
5,76km 100/100m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/nosopagoja

 

Noc byla klidná. Šumění moře, občas lehký vánek. Jen stan je od rosy, že je to jako po velkém slejváku. Vstávám v šest čtyřicet pět. Vítek nikde. Včera vyhrožoval, že bude vstávat brzo, uvaří čaj a prd. Ještě spí nebo to aspoň předstírá. Dojdu k řece pro vodu a uvařím snídani. Venku je docela zima a začalo i foukat, tak to vařím ze spacáčku u stanu a taky se i ve spacáčku najíme. A pak pobalit a hurá do mokrých bot. Bereme si na to tentokrát nepromokavé ponožky, ať nám není zima.

 

Opravdu vyrážíme pět minut po půl deváté. Prvně musíme přebrodit řeku, když se to správně načasuje, je voda jen ke kolenům, ale když ne, tak je to o trochu vyšší. No a taky záleží na výšce postavy. Takže holky měli mokré i kalhotky a Vítek sotva mokrá kolena. Dojdeme k místu, které se má překonat za odlivu. Moře je ale pořád vysoko. Vítek je celý netrpělivý, takže jdeme po kluzkých kamenech a mořskou vodou po lýtka. Musíme ale dávat bacha na díry, kde je to o dost hlubší. Nejhorší je přelézání jedné takové skalky. Všude to klouže a ti menší, Eva a Míša se nemají moc kde chytit. Eva to zvládla, ale Míše to tam uklouzlo a skončila po pás ve vodě. Naštěstí nic jiného než že je mokrá se nestalo a kalhotky už má stejně mokré. Na druhý pokus už s pomocí zezhora se nahoru vyškrábe. Ani já nabízenou pomocí nepohrdnu i když jsem větší a mám se za co zapřít.

 

 

První úsek ze tří, který se překonává za odlivu je za námi. I když tady jsme to dávali ještě o malinko dřív, ale zas potřebujeme zdolat i ty ostatní úseky, takže musíme spěchat. Cesta pokračuje po velkých kamenech. Skáčeme z jednoho na druhý. Je to docela náročné, hlavně se člověk musí soustředit a nevěnovat se sandflies, které se v houfech vyrojili. A pak vede cesta na horu, abychom překonali jeden výběžek. Prvně hezky nahoru do bahnitého kopečka a pak zase dolů. Jediný, kdo tu neuklouzl byla Míša. Všichni ostatní jsme se hezky sklouzli, já dvakrát a Vítek dokonce třikrát.

 

 

Pak zase kousek po pláži. Všude tu hledáme greenstone. Nejsme si jistý jak přesně vypadá, tak bereme kde jaký šutr. Batoh už mám docela těžký, ale asi z toho nic nebude. Ale i tak jsou moc hezké. A pak zase nahoru a dolů. Tentokrát to nebylo tak hrozné. A zase na pláž. Tady je druhé místo, kde to velmi závisí na odlivu. Potkáváme tu cestou ne jen ptáky, ale i lachtana. Je ale dost plachý, takže radši jde zpět do moře. Taky jsou tu různí korýši a hvězdice a vůbec nám moře ukazuje krásy, které normálně skrývá. I útesy jsou moc krásné. Taky tu po pláži šel jelen. Ale už to bude nějakou dobu. Asi se přijel rekreovat.

 

Pláž byla dlouhá a je zakončená další skalkou, ale tady není už voda, takže to jde přelézt jedna dvě.

 

 

A pak zase kousek po pláži až k řece Stafford. Tu už jen lehce přebrodíme a jsme na chatě. Bohužel tu jsou sandflies. Mrchy. A taky tu je na chatě jedna starší paní. Vítek s ní hned zabředne rozhovor. Byla dokonce v Česku a zná cestu ze Znojma do Prahy. Všici dáváme sušit co se dá i přesto, že to zítra bude zas mokré. Poobědváme na chatě, schovaní před sandflies.

 

 

Chvíli si odpočineme, Evča nám tu trošku chrupká, tak si z ní dělá paní srandu. Míša pro osazenstvo uvaří kafe. Vítek jej chtěl se slovy: „Uvař, nebo usnu a pak se půjdeme podívat k moři“. No a usnul dřív než se kafe uvařilo. Nechali jsme jej spát. Holky si povídají a já dopisuji příběh. Když se Vítek probudí, vypije studené kafe, jdeme konečně na koupačku do moře. Jsou tam úžasné vlny. Chvíli vás táhnou do moře a pak vás vrhnou na břeh. Občas máte vodu po kotníky a zrazu po prsa. Když už drkotáme zubama, lezeme ven. S Míšou přejdeme do řeky, kde se pořádně umyjeme. Cestou potkáme dva nové příchozí. Chata už je plná, tak si postaví stan na pláži. Nás si moc nevšímají. Po koupačce jdeme zpět na pláž, kde kecáme až dokud nás nevyžene hlad, zima a sandflies.

 

 

Uvaříme si večeře, čajíčky a povídáme o všem možném. Paní je na nás trochu naštvaná, protože jsme otevřeli okno a i přes to, že je v něm mřížka proti hmyzu, tak sandflies prolezou. Vítek ale trvá na tom, že je to nesmysl a všechny sandflies přiletěli dveřma, když někdo vchází nebo vychází. Nepomohlo ani když jsem to viděl na vlastní oči. Okno nakonec zavíráme, protože už je čas vyrazit na západ slunce. Pobalíme věci do Míšina báglu. Nejdeme jen na západ slunce, ale pak si na pláži budeme dělat i oheň. Na západ slunce se musí na skalnatý výběžek na levé straně řeky. Řeka se musí brodit dvakrát, protože to není od chaty průchozí. A na oheň se pak zase musí brodit. Vítek s Evou jsou dost otužilí a nevadí jim mokré boty, ale my jsme princezny a sedět celý večer, byť u ohně, s mokrýma nohama se nám nechce, takže brodíme bez bot. Míše je i tak dost zima, tak se nakonec na západ slunce vyprdne po prvním brodu a zůstane rovnou na pláži, kde budeme dělat oheň. Vítek s Evou už přebrodili řeku a směřují k výběžku. Ponechávám Míšu svému osudu a utíkám za nimi. Znovu přebrodím a abych se nezabil na šutrech podél břehu, tak nandávám boty. U toho mě málem sežerou sandflies. Mrchy. A pak už rychle hopskám na západ slunce. Západ je moc hezký, ale máme na obzoru i mrak, za který se slunce schová a tak jej vydíme jen částečně. Sotva zapadne, hopskáme zase zpět. Já pak zase na brod sundávám boty. Za to teplo ta chvíle nepohodlí prostě stojí.

 

A to už se setkáváme s Míšou. Míša tu nelenila hezky vyzdobila strom mušlemi, kameny a ulitami. Moc hezké dílo, jen co je pravda. A pak už hurá dělat ohniště, posezení a posbírat hromadu dřeve, kterého je na pláži mraky. Sotva jsme zapálili oheň, přišel na pláž další turista. Je to Fergus, Vítkův známý ze stavby. Taková náhoda. Ještě se jde opláchnout a postavit stan, ale později se k nám připojí. My čas využíváme ke hře Znáte Česko. Hrajeme v týmech, já s Míšou proti Vítkovi s Evou. Krutě je rozdrtíme pět ku čtyřem, když hru ukončujeme neb se Fergus vrátil. A odteď už jen anglicky.

 

 

U ohně jsme zase až do půlnoci. Fergus nás opustí o něco dřív. Vítek objeví Auroru, polární záři. Je vidět jen na fotce z jeho foťáku, ale je to moc hezké. Taky stihne naštvat Evu, protože nechce zítra spěchat a ona zase ano. A na kompromis neslyší ani jeden. A pak už je dost zima. Balíme a jdeme spát. Přes řeku už brodíme v botech. V noci bez bot, by to nemuselo dopadnout dobře. Já s Míšou ještě čistíme zuby. To ti dva jdou spát rovnou. A samozřejmě se snažíme chovat tiše neb na chatě nejsme sami. Je tu i ta starší paní, která už dávno spí…a taky sandflies..:)