Den dvoustý čtyřicátý pátý – plážoví povaleči

 

Autem 187,7km z Albert Town (Wanaka) na Smoothwater Track Car Park
https://mapy.cz/s/cevuramure

Pěšky z Smoothwater Track Car Park na Smoothwater beach
4km 98/100m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/novavasuco

 

To vám byla noc. Ještě teď si pamatuji jak večer zazněla slova „Pršet bude trochu až v sedm ráno“ a tak sotva jsme zalezli, začaly dopad kapky na plachtu stanu. Lilo fakt fest a k ránu ještě o dost víc. To jsem měl i docela strach co to se stanem udělá. Ale dobrý, přežili jsme to. Ve stanu je trochu vlhko, ale v podstatě na to co se tu večer přehnalo, tak dobrý. Vstáváme v devět, ale moc vyspalí nejsme. Nebyla to úplně klidná noc. Terka bohužel musí do práce a na trek s námi nakonec nepůjde. Je čas loučení. Uvidíme se až přijede do Čech. Ale je nám to moc líto, protože jsme si ji opravdu oblíbili. A jsme ji za mnohé vděčni…naše spřízněná duše.

 

Uvaříme si snídani a celý den tak lelkujeme a povídáme s Vítkem. Vysvitlo slunce a uschnul nám stan. Je čas se pobalit a připravit na trek. Jsme na to moc zvědaví. Vítek se pokouší zbalit do malého baťohu, ale má foťáka věcí okolo, že to nakonec přebalí do většího. A je vidět, že to má docela těžké. Míša nám uvaří oběd. Vítek jej prvně chtèl pak zase né, ale nakonec to prostě dostal příkazem. Co bychom dělali se zbytkem. Dobalíme a po druhé hodině vyrážíme.

 

Cestou si Vítek začne vzpomínat na věci, které zapomněl. Paměťovou kartu do foťáku, nabít baterku do foťáku, toaleťák, lžíci, plynovou bombu, čaj, nějakou tu energii na cesty. Ale naštěstí má záložní kartu, a ještě dvě baterky nabité, takže něco málo vyfotí. A zbytek jsme se nabídli, že mu darujeme nebo půjčíme. A tak můžeme jet v poklidu dál.

 

Prvně se zastavujeme u malého potůčku, kde se dá nabrat voda. A pak hurá na Thunder creek falls, což je docela hezký vodopád. Vede k němu krátká asfaltová cestička buší, to nás docela překvapilo. Pak se konečně můžeme věnovat ostružinám. Zavedl nás na takové místo, kam by normální člověk nejel. Byla to velmi nenápadná odbočka do lesa. Taky tam byla kaluž, tak jí Vítek šel prozkoumat. Byla v cajku, takže jsme mohli projet. Při pokusu o zaparkování mimo cestu se auto dostane do drnu a při vycouvání se nám odklopí nárazník. No nevypadá to dobře, je to trochu rozbité, ale povede se jej zaklapnout zpět. A ostružiny? Ty tu nejsou. Ale je tu hezký výhled na mount Hooker a ledovce kolem něj a to za utržený nárazník stojí.

 

Jelikož ještě máme čas než přijedou ostatní, tady teď už vlastně jen Eva, protože ostatní to vzdali ať už kvůli práci nebo bolavým zádům. Škoda no. Sjíždíme na pochybnou cestu před mostem přes řeku Haast. Raději parkujeme hned u silnice a vyrážíme na procházku. Opět vidíme mount Hooker a navíc nacházíme ostružiny. Je to trochu zvláštní, protože i tady bylo hodně ostružiní, ale bez ostružin a pak na takovém malém kousku jich je, že musím pro auto a přivézt velkou krabičku. Ono se totiž i ukázalo, že pochybná cesta je hned za zatáčkou proměněna ve velmi kvalitní gravel cestu. Potrháme ostružin a končíme až když už nás našlo příliš mnoho sandflies. A taky jich už máme takřka plnou krabičku.

 

 

Když projíždíme kolem Haastu, tak si Vítek vzpomene, že by tu mohl něco málo nakoupit. Odbočku ale hlásil příliš pozdě a málem jsme to neubrzdili. Zároveň nás dojelo auto a úplně nečekalo, že budeme tak moc brzdit. No taky jsem mu mohl dát vědět blinkrem, ale nic se nestalo a do Haastu jsme uhnuli a slavnostně zastavili před obchodem. Vítek se vrhl na nákup opravdu po hlavě. Nakoupil co mohl a ještě pak navíc paniny, ale paní byla tak neochotná, že se ji bál požádat o ohřátí.

 

Pak už jen zastavíme na kukačku na delfíny, ale bohužel. Nic, tak se alespoň vyčúráme. A tak jedeme na parkoviště k našemu treku. Už tu na nás čeká Eva. Přijela sem až z Christchurche. Má můj obdiv, je to fakt dálka. Vítek zjišťuje, že má bágl dost těžký, tak víno nakonec bere Míša. Ono přece jen dvě kila brambor taky dělá své a foťák. No má můj obdiv, že se mu to chce všechno tahat.

 

Vyrážíme něco po šesté po Smoothwater treku, který nás pralesem vede na pláž. Samozřejmě to začíná do kopce. Část pak procházíme místo pralesem podél řeky. A samozřejmě řeku musíme několikrát brodit. Ani boty nás nenechali sundat.

 

 

Ono popravdě se tu brodilo tolikrát, že bychom nedělali nic jiného. A pak konečně pláž. Je to tu opravdu hezké, je tu i dost místa na stany. A jen co dojdeme, Vítek už rozdělává oheň. Postavíme stany, večeře uvaříme a u ohně si povídáme až do půl jedné. Vítek udělal výborné brambory v popelu. Noční obloha je úplně parádní. Jen na chvilku nám to naruší Muskovy satelity. Vypadalo to dost zvláštně. Dlouhá řada satelitů. Jeden vedle druhého.

 

Moc jsme si to užili, ale už je čas jít spát. Zítra musíme v osm třicet vyrážet, abychom stihli projít podél pobřeží za odlivu.