Den dvoustý osmdesátý čtvrtý – pátek, den pro čisté prádlo

 

The Kasbah Langkawi

 

Dneska se spalo docela dobře. Snad ani ráno neprozpěvovali. Předevčírem mě ve městě něco požralo loket, včera zase pravou ruku a dneska jen trošku malíček na levé ruce, ale to si myslím, že mám ještě z venku. Vevnitř usilovně pálíme spirálky a zdá se, že to trochu pomáhá. Po snídani vyrážíme na pláž. Projdeme se tentokrát na druhou stranu a je to tu o hodně hezčí, ale jak jsme zašli za roh, tak se to zase rapidně zhoršilo. Svůj kousek ráje , ale máme. A máme to tu v podstatě jen pro sebe. Moc lidí tu opravdu není. Jeden pán dokonce našel sprchu, kterou máme za zády, tak se k nám přesunuli trochu blíž.

 

 

Užíváme si pláže a koupání v moři. A u toho si pálíme naše těla. Naivně jsme si mysleli, že máme nějaký základ z Nového Zélandu, jenže tam jsme se furt mazali. No, měli jsme se namazat i tady. Nenamazali. A podle toho jak to žhne, tak to bude bolet, ale kdo by se tím trápil, když je tu tak krásně a moře příjemně osvěžuje.

 

Z pláže nás vyhání až hlad. Máme vytipovanou restauraci Tony’s Corner. Lidi to chválí a mělo by to být formou bufetu. Hned se nás tam ujme paní, když vidí jak na to zíráme. Pro vegetariány toho moc nemají. Druhá paní, pak tu první poupravila, že ani ty nudle nejsou vege. Ale i tak jsme zůstali. Dali jsme si rýži s nějakými výhonky, zelenou fazolkou a okurkový salát. Paní nám pak přinesla ještě čočkový dál. Chuťově i množstevně fakt vynikající. A cena ? Do teď nevím, jestli neudělali chybu. Pouhých dvacet jejich fufníků, takže sto korun za oba. Jsme rozhodnuti to příště zkusit zas.

 

Našli jsme i obchůdek s ovocem – mají manga, pomela, melouny, dračí ovoce i mučenka. Dokonce jsou vidět i ceny. Berem dvě manga a pithayu. Paní všechno zváží a platíme 15 Myr, tedy 75 Korun. Jsme spokojeni a těšíme se na snídani.

 

Jsme unaveni, tak jdeme zase odpočívat. Sprchu už dáváme několikrát denně. Kupodivu teče celkem studená voda, která příjemně ochladí. K večeři si objednáváme Indii. A pak, už za tmy, takže jsme opět nestihli západ slunce, jdeme prát. Na obsluhu to není nic těžkého. Dokonce tam někdo nechal prací prášek, takže jsme ušetřili. Je ale potřeba směnit peníze v automatu na žetony. Jsem moc rád, že mám jedenáct ringitů přesně, jinak by nám pár žetonů zbylo a měli bychom to dražší. Praní stojí šest, sušička pět. Takže asi 55 korun celkem.

 

Prací cyklus trvá třicet minut. Z toho důvodu taky Míša zvolila kiosek u pláže. Máme tak možnost se projít noční pláží. A dost nás překvapila. Dost to tady žije. Přes den nenápadný baráček je otevřen a mají velké posezení na pláži. Dokonce tu mají i ohňovou show. A taky tu lítaj ohňostroje a petardy. Tak aspoň máme na co koukat. Jako správní čecháčci se vytratíme předtím, než kluci za svoji show, začali vybírat do klobouku peníze. Ale samozřejmě si to ospravedlňujeme tím, že doprala pračka.

 

Tak ještě nedoprala. Ještě pět minut. Čas mi krátí Malajsan, který si chce povídat. Je tu na návštěvě za matkou. Vysvětlí mi, že teď budou ještě dva dny šílenství, ale pak už se to uklidní. Slaví se Hari Raya, konec Ramadánu. A to se prostě všichni navštěvují a děsně se přežírají. Překvapil mě, že zná Českou republiku. Je to fanda fotbalu a zná Petra Čecha. Je asi druhý, kdo ví, že existujeme. A to už je čas přendat věci z pračky do sušičky a zas se jít projít.

 

Máme vypráno a usušeno. Po třech měsících praní v ruce, to chtělo. Hlavně mikiny, ty na tom nebyli úplně nejlíp.

 

A pak už zpět na ubytování. Je po desáté. Když nabírám vodu, ať máme přes noc co pít. Tak mě čtveřice mladých kluků, asi z Indie, zve na panáka. Koupili si celou flašku a už jí půlku zdolali. Tady je totiž alkohol velmi levný – ostrov Langkawi je totiž bezcelní zónou, flašku kvalitního ginu z Londýna seženete za 200 Kč. Vymluvil jsem se, že nepiju, což nepomohlo, tak jsem doplnil, že nepiju, protože se mi upil k smrti táta. A to kupodivu zabralo a navíc se mi, velmi vážně, omlouvali. A pak už můžeme jít v klidu spát. Když teda pomineme ten neskutečnej randál 🙂