Den dvoustý osmdesátý pátý 22.4.2023
The Kasbah Langkawi
Tak dnes jsem v podstatě nespal. Oslavy tu evidentně berou dost vážně a fakt milujou ty debilní petardy. A když utichnou petardy, začne modlitba. Prostě to chcete!
Po snídani jsme si říkali, že bychom mohli koupit nějaké ty čokolády. Bohužel čokoláda za sedm korun už není. Koupíme si aspoň nugátový bonbóny a nějaký sušenky. Taky necháme Míše vyměnit fólii na telefonu. Paní byla opravdu neskutečně pečlivá. Našli jsme i drogérii, tak jsme tam koupili mastičku po štípnutí. Taky jsme zvažovali něco na spálenou kůži od sluníčka. Na Zélandu jsme měli takový veliký s Aloe Vera, ale nechali jsme to Davidovi. Nakonec na to prdíme. Mázneme to jen bambuckým máslem, zas tak hrozný to není. Skupina Indek si tam koupili masážní olej. Jedna brala čtyři flašky a ostatní přesvědčila, ať berou taky. Chtěl jsem vědět co to stojí, ale asi to vybrali. Nikde jsme to nenašli. A taková masáž s olejíčkem, to by bylo..
Na oběd se stavíme zase u Tonyho, ale tentokrát nabízí jen snídaně. No, když už jsme tu, tak si teda dáme aspoň tu vaječnou omoletu s fazolema. Fazolky přinesli v takové pidi mističce, ale omeleta byla velká a zase to bylo děsně dobrý. Míša zkusila i lokální kafe, ale prý nic moc. Spíš takové kakaíčko než kafe.
 |
| tahle restaurace je pro nás záhadou – vždy mají něco jiného v nabídce |
Po obědě se jdeme smočit do moře. Když už máme tak hezký flek.
Cestou zpátky potkáme vyzáblou kočičku. Podle mě je nemocná, ale oceňuji Míšino zapojení. Mě by to nenapadlo. A jdeme jí koupit něco k jídlu. Vezmeme dvě kapsičky, pro případ, že bychom potkali další, né moc dobře živenou kočku. Kočička to opravdu ocenila, ale byla u toho opravdu hodně ostražitá. Čekala, kdo jí to příjde sníst. A druhá kapsička ? Tu zatím máme u sebe, potkali jsme jen samé, hezky živené kočky.
 |
| krmíme kočičku |
Stavíme se i v kiosku s výlety a objednáme si Mangrove tour. Kluka co nám to prodával jsme vyrušili u oběda a vlastně nic moc nám k tomu neřekl. Máme to i s obědem, tak jsem jej požádal, ať nám na naše potvrzení napíše, že jsme si objednali vege, ať se pak máme čím ohánět.
Celkově vesnička víc žije – je konec Ramadánu, některé restaurace konečně otevírají a i lokální obyvatelé si užívají konec půstu. Není to vlastně špatný čas, vládne tu taková pohoda a nekonají se nikde velká párty.
Před večeří jsem se stal členem GrabUnlimited. Mají dva měsíce zdarma a dává to nějaké slevy. Takže k večeři máme tři falafel sendviče ( jako chleba tu mají tortilu ) za cenu dvou a to se vyplatí. A pak už jdeme unaveni spát. Posloucháme opět pohádky.. jak o Vánocích, a teď tady něco jako muslimské Vánoce probíhá, že jo 😉