Den dvoustý osmdesátý šestý – výlet za orly

 

The Kasbah Langkawi – Mangrove tour

 

Ráno jsem se probudil v pět a venku leje. A tady když leje, tak to nejen že spadne celé nebe, ale ještě něco navíc. Tak to jsme si vybrali super den na výlet. V recenzích psali, že je na to potřeba slunečný den. Tak třeba nám to zruší. Nakonec ještě zaspím až do sedmi, a to už neprší. Do sprchy musíme přes dvorek a po dešti takřka žádná památka. Jak je tohle možné? Taky zjišťuji, že se noc neobešla bez následků. Myš nám sežrala naše sušenky. Sušenky byly v neuzavřeném papírovém obalu, ale byly zasunuty až dole. Byl to jen takový zbytek. Samozřejmě v plastu. A na té papírové krabičce byl položený telefón. A celá krabička ležela tak, že otvor čouhal přes stoleček. Vážně by mě zajímalo, jak to udělala, že nic nespadlo a jen vyndala igeliťák, který pak rozcupovala aby mohla sežrat naše sušenky.

 

Udělám snídani, tentokrát vločky s jogurtem a červeným dračím ovocem. Je to fakt výborné. Míša už taky vstala, takže úplně na pohodu jsme připraveni k vyzvednutí. Jede s námi ještě jedno děvče od nás, ale vůbec nekomunikuje. Minibus nás prvně mine, ale pak se těch sto metrů, co to má od kiosku, vrátí. Pán z kiosku to tu i objíždí na mopedu, aby se ujistil, že všichni kterým prodal tour nasednou. To je milé. Postupně objedeme několik hotelů a minibus se plní. Nakonec je obsazeno každé místečko a moc místa tu není. Nejvíc problematická bude trojice mladých indů, kteří se chtějí za každou cenu bavit a překračovat pravidla. Ale uvidíme.

 

Do přístavu dorážíme po desáté a ještě čekáme na druhý minibus. Kdosi čekal na pokoji místo ve vestibulu, takže mají zpoždění. Mě to příjde vždycky strašný, jak my jsme připraveni a nastoupeni pět minut předem a ostatní ? Ti čekají až je někdo v náručí odnese nebo se musí pro něco vracet a nebo si čekání zkrátí procházkou po okolí a tak příjdou o čtvrt hodiny později. A když takhle objedete víc hotelů, tak se zpoždění rychle nabírá. Takže buďme rádi, že to tentokrát šlo v celku rychle. A co nás překvapilo, tak placený záchod a počet turistů v přístavu. Jsme zapomněli, že mají svátek, takže je to jak v sezóně. I dostat se na loď je oříšek. Tvoří se zácpy.

 

Na lodi nám vysvětlí co a kdy budeme dělat. Kdy bude oběd. Představí nám kapitána a řeknou co nemáme dělat. Loď je taková malá, tak pro dvacet lidí. A jak se ukázalo, tak dost rychlá. A občas to s náma nepěkně zaháže neb jsou tu vlny od ostatních lodí. Naší první zastávkou jsou orli. A je jich tu požehnaně. A aby je ještě víc přilákali, tak motorem zčeří hladinu a hodí do toho naporcovanou rybu. Orli si pak myslí, že tam jsou skutečné ryby a my je sledujeme při lovu. Jsou jich stovky. Od té doby a není to dávno, co je tu rezervace, se jim daří moc dobře. Jsou tu tři druhy, hnědý, bílý a jejich kříženec. Orel je i znakem Langkawi. Průvodce se nezapomene zmínit o špatných Thajcích, kteří tu orli dřív lovili. Jako by to Malajci nedělali. Je to velmi zvláštní podívaná a už jen za to, ten výlet stál.

 

Ona i krajina, kterou projíždíme je krásná. Mangrovníky, kopce a skály, kam se člověk podívá. Jedna skála vypadá jak king kong.

 

Další zastávkou je výhled na opice. Jsou nachystané a očekávají jídlo. Banány nebo ořechy. Pro banány jsou ochotny i doplavat. Ale je na nich vidět, že už jsou dost líný. Lodím, které přirazí ke břehu lezou i do lodě. To je pak dobré si hlídat věci. Jsou to zkušení zloději. Mladý Ind jednu opici trefí banánem, velká zábava, kupodivu jej náš průvodce sjel, že se to nedělá. Hned v našich očích stoupne.

 

Po opičkách jedeme na Krokodýlí jeskyni. U ní záleží na tom, kolik bude vody. Nesmí být ani moc, ani málo. A když jí je akorát, tak se dá proplout. Tady poprvé musíme na vodě čekat ve frontě, až se tam budeme moci vecpat. Kupodivu se moc nepředbíhají. No a krodýli tu nejsou. Už dlouho. Je tu na ně moc velký provoz a kousek dál vesnice, takže se zdekovali do klidnější části. A já se jim nedivím. Provoz je tu fakt velký. Ale i tak je jeskyně moc hezká a zajímavá.

 

A pak na plovoucí rybí farmu na oběd. Při čekání nám ukáží ryby co tu mají. Jsou to fakt chudáci. Tísní se v malém prostoru. A ještě je z každou skupinou krmí, takže jsou děsně přežraný. Největší chloubou jsou tři rejnoci. Každou z ryb si můžete sníst, ale je to turistická předražená záležitost. Z naší skupiny nikdo nechce. Však máme oběd v ceně. Ale jelikož je tu moc lidí a nestíhají, domluví se průvodce, že přijedeme za hodinu a místo toho jedeme na netopýří jeskyni.

 

Trošku nás zarazí, že je tu vstupné, sice jen za dva fufníky, ale je a musíme si to zaplatit sami. Aspoň nám to mohli říci předem, když už to není v ceně. Ale jinak i tady jsou všude opice. A jsou moc roztomilí, teda dokud vám něco neukradnou.

 

Z toho důvodu necháváme vše na lodi a kapitán to vlastním tělem stráží. Jeskyně jsou tu dvě. V první jsou netopýři a je jich hodně a jsou krásní.

 

I jeskyně je moc hezká, ale to už moc lidí nezajímá, jsou tu kvůli netopýrům, což je škoda. Fakt je to hezké. Průchod do druhé jeskyně a její projití pak závisí na přílivu a odlivu. My to máme tak tak, jen poslední čast máme trochu pod vodou ale i to se při troše šikovnosti dá přejít suchou nohou.

 

A znovu na oběd. Cestou jeden z mladých Indů vyháže všechen svůj bordel z lodi. Je to děsná zábava. Bych ho nejradši profackoval. Ale člověk nic nenadělá. V restauraci nás tentokrát už usadí a oběd přinesou. Skládá se z malinkaté mističky se zeleninovým vývarem, kopeček rýže s mrkví a okurkou. Masažrouti navíc dostali kousek masa. A pití. Člověk se moc nenají, ale byli jsme na to připraveni, takže se dojídáme tyčkama.

 

Po obědě nás vezou přes otevřené moře na pláž. Musíme si všichni vzít vesty. Je v nich vedro. A máme i štěstí, že nejsou vlny, jinak bychom tam nesměli. Na dosah ruky je odtud i Thajsko. Potkáváme i policejní loď. Na pláži je občas nebezpečí medůz, ale dnes nejsou, tak se můžeme i koupat. Pláž je moc hezká. Chvíli řešíme kde se převlékneme, nakonec k tomu zneužijeme zákryt za lodičkou. Je fakt zvláštní, že tu nic jako převlékárnu nemají, když jsou tu tak náchylní na nahotu. A pak se cachtáme v moři. Moc času nám na to nedali.

 

Dva Pakistánci, z naší skupiny, se tu snaží machrovat kraulem. Nic horšího jsem nikdy neviděl. Nevydržím to a říkám jednomu, aby zkusil zvolnit, to prý ale nemůže, protože kdesi, kde plave, musí překonat velký proud. Taky jsme se dozvěděli, že už pár let žije v Kuala Lumpur a je to obchodník. Převáží zboží z Číny do Malajsie a evidentně to vynáší.

 

A pak už jedeme domů. Ostrov ve vnitrozemí opravdu není moc hezký. Je to tu dost rozpadlé, špinavé, prostě ekl. Tentokrát nás vyhazují jako první, to jsme moc rádi. Už jen proto, že chvíli po příjezdu zase začne děsně lejt. Večeři objednáváme přes Grab. Dneska to byl moc hezký výlet. Stálo to za to.