Den třístý devatenáctý – brněnská smyčka utrpení

 

Brno (Česká republika)
https://mapy.cz/s/hamunazopo

 

Opět se topím ve vlastní šťávě. Navíc se zhoršila bolest v krku a každé polknutí je peklo. Nedej bože, když si musím odkašlat. I mluvení bolí. Tak tohle je velká čára přes rozpočet. Ještě včera to vypadalo dobře a potvrdili jsme i odvoz na Slovensko. Je pět hodin ráno, za okny už je světlo, ptáci dovádějí a já umírám. Míša mě tu a tam kontroluje a hned jak vidí, že se stav zhoršil, jde odvolat spolujízdu, aby měl řidič aspoň nějakou šanci, najít náhradu. Neměl z toho radost. Ale to my taky nemáme.

 

Dostávám na krk „priznicův zábal“. Čajíček, coldrex, bylinky, cucací bonbóny, prostě vše co se dá. Zůstat můžeme do neděle, protože Martina i Tobík jedou pryč, ale pak by to chtělo se přesunout, abychom je nenakazili, hlavně Tobíka.

 

 

Míša se o mě stará jak může, ale je viditelně unavená, tak ji nutím k odpočinku. Sám v podstatě pořád jen spím. Po obědě jde Míša na nákup. Tak aspoň se dostane na chvilku na čerstvý vzduch a já pokračuji ve spaní.

 

 

 

 

Po večeři se Míša přizná, že i ji začíná škrábat v krku. A to jsme nic nezanedbali a i ji preventivně dopujeme čím se dá. Tak snad se to nerozjede. Stojí to za prd. Touhle dobou jsme už měli být na Slovensku. Tak uvidíme, jak se to vyvine.