Den třístý dvacátý šestý – brněnské intermezzo VIII.

Brno (Česká republika)

Ráno máme buzení na telefon – Milanovi volá sestřenka s instrukcemi ohledně ORL. Ordinace je až na opačné straně Brna, v Líšni. Vyráží hned ráno, čeká ho jízda minimálně na hodinu.

 

 

Já se mezitím doprobudím a jedu na stříhání do centra. Slečna je milá, ale moc velkou kreativitou neoplývá. Takže mám vlasy prostě na krátko 🙂 Okolo půl dvanácté se ozývá Milan, že jede od doktorky do centra. Nic moc mu neřekla, plíce nezkontrolovala, jen že uši a nos má v pořádku a krk zarudlý, tak že má kloktat slanou vodu. Ale aspoň se viděl se sestřenkou Ivankou, za což byl moc rád. Spolu si projdeme Zelný trh a pokoupíme květák, kedlubnu a rajčata druhé jakosti za skvělé ceny. Spíš než místní trhy to tady připomíná Havelák. S výhodným nákupem se jdeme společně najíst do Dhaba, taky táckarna ale bez malajských cen :). Přesto nám naše honba za jídlem v Asii nechybí.

 

Po obědě spolu zajdeme do lékárny, kde zase necháme fůru peněz (asi se vážně dám na bylinkářství) a potom se naše cesty rozdělí – Milan jede tramvají dom do postele a já se jdu podívat na další symbol Brna vilu Tugendhat. Mám velké štěstí, od dubna je zpřístupněna zahrada i spodní část vily zdarma i pro veřejnost bez prohlídky. Procházím tak přes vilu Löw-Beeren, tedy vilou otce Grety Tugendhat.

 

 

 

Vila Tugendhat byla postavena v letech 1929–1930 pro manžele Gretu a Fritze Tugendhatovy dle návrhu německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe a na svou dobu se jednalo o zcela unikátní projekt, jak svým provedením tak použitými materiály. Prohlídku interiéru je nutné zabookovat s velkým časovým předstihem, tak snad někdy příště. Zahrady i pohled na vilu je moc pěkný. Trochu si pohovím v parku a potom dojdu na tramvaj.

 

 

Večer máme sraz na pivo s našimi dobrodinci, tak ať nepřijdu pozdě. Milan se mezitím léčil a chystal na večerní procházku. Uvařím květákový mozeček s bramborem a k tomu zralá rajčata z Maďarska. Velká dobrota to je, nejedli jsme to snad několik let. Po jídle vyrážíme „na jedno“ a cítíme se čím dál tím víc doma. Okolo osmé už zavírají, začíná foukat studený vítr a je tak čas jít domů. Rozloučíme se ale jenom na chvilku – zítra ráno se zase potkáme na Amálčině promoci.

 

 

Ještě běžíme do Alberta na wifi vydat články na blogu a pak zmrzlí šup dom. Dnes byl den plný zážitků, zítra vstáváme brzy.