Den třístý třicátý – 6.6.2023
Ráno se nám moc ze spacáku nechce, ale to asi není žádná novinka. Venku je sychravo a tak po snídani balíme pod tarpem, abychom měli věci co nejsušší. Zvládneme to parádně a tak máme mokrý jen tarp. Na cestu vyrážíme už o půl desáté.
 |
| ještě suché boty a první mloci |
 |
| Parčík v Teplicích |
A pak jdeme do kopce. Potím se o sto šest. Víc než obvykle. Občas nestačím s dechem a musím se zastavit. Je to fakt dřina. Vyhlídka Kamenné vráta nebyla zadarmo. Ale je to tu moc hezké. Jen kdyby už nepršelo. A pak to jde nahoru dolů. Louky jsou krásně rozkvetlé a je tak pořád na co koukat.
Přestávku dáváme až v přístřešku Michalové. Je moc příjemné si aspoň na chvilku sundat bundu. Ale košili mám úplně durch. To u Míši se najdou suchá místa. Mají tu i krásnou studánku. Pramen bude asi minerální. Celá strouha kudy teče je pěkně vybělená. Zkoušíme i nový druh čokolády. Kdo by to řekl, že někoho napadne čokoláda s fíkama. Já fíky nerad, tak jsem k ní trochu skeptický, ale přece to neodsoudím, dokud to nezkusím. A kupodivu je to výborné.
Bartošovica, to je další vyhlídka. A zase do kopce. A zase musím dávat přestávky. Krize se dostavuje čím dál častěji. Na samotnou vyhlídku je to pár metrů zacházka. Nevěřili by jste, jaké úsilí je potřeba vynaložit, aby se tam člověk odhodlal jít. Ke všemu když prší. Ale aspoň jsme se mohli zapsat do vrcholové knihy.
 |
| Bartošovica |
 |
| první zápis do knihy a další mloci |
O kousek dál. Když procházíme kolem přístřešku, u kterého mají i záchod, potkáváme dalšího SNPčkáře. Vypadá velmi zmoženě a je hrozně zmatený. Už dlouho nemůže najít místo na spaní a navíc hledá signál. Tak mu poradíme, že kousek ve vesnici signál je a nad vesnicí je i starý tábor, kde se dá přespat. Sami se jdeme podívat na studánku a přístřešek pod Vápečem. Měli bychom dojít co nejdál. A je to tam docela hezké. Je vidět, že místňáci tady často mají posezení. Chvíli posedíme. Pořádně se napijeme a bilancujeme, jestli zůstat nebo jít. Nakonec se rozhodneme, že ještě popojdeme.
Dojít do sedla Palúch pod Vápeč bylo hrozný, ale čekal jsem to daleko horší. Ani to neklouzalo. Dokonce jsem navrhl, že bychom mohli dojít na vrchol, který je opět mimo trasu. Necháváme batohy v sedle a jdeme na lehko. Máme i štěstí, protože přestlo pršet. Vápeč je krásná vápencová skála. A mají tam i vrcholový kříž. A malou jeskyňku, kde by se dalo spát, kdyby to tu nebylo zakázané.
 |
| výstup na Vápeč |
 |
| vrchol Vápeč bez batohu |
Ze sedla to máme kousek na Srvátkovu louku. Opět je tu bývalý tábor. A mají tu hezký přístřešek. Jenže my nemáme vodu. Dojít pro vodu a zpět asi nedám. To zpět je zase do kopce a moje odhodlání jít do kopce je, jedině vpřed, nikoliv vzad. Nakonec se rozhodneme, že tu zůstaneme. Pro vodu skočí Míša a já i aspoň odpočinu.
 |
| Dnes nás na louce hlídal strážný anděl |
Z košile jsem vyždímal dobrý litr potu a litr vody. Takhle špatně jsem na tom dlouho nebyl. Když jsem byl v půlce převlékání a chtěl jsem světu ukázat holý zadek. Přišel další SNPéčkář. Přišel ze směru kam šla Míša pro vodu. A hned mě zdravil a vyptává se jak tu hodláme nocovat. Pod přístřeškem je místo tak pro dva. Na každé straně stolu jeden. I jemu to dává smysl a jde si postavit stan. Stan, který si sám ušil. Taky si ušil nepromokavé kalhoty. Je fakt hodně šikovný. SNP jde podruhé. Teď to zkouší projít za patnáct dní. To je každý den přes padesát kilometrů.
Rozloučíme se a i my si jdeme připravit ležení a jdeme spát.