Den třístý třicátý druhý – po stopách medvěda

V noci jsem šel obrátit mokré ponožky a tarp. Bohužel ale nikdo netopí, tak už je topení úplně studené. Škoda. Míša ráno vstává dřív než já. Už podruhé. To je nějaké podezřelé. Telefon pořád nejde nabít. Nepomáhá ani fén, který Míša našla. Postupně balíme. Vlhké jsou jen ponožky a boty, jinak vše uschlo. Zdravotní stav je více než dobrý, tak to vypadá, že ještě nejsem tak starý a hned tak neumřu. Nasnídáme se, vyndáme klíšťata a před devátou vyrážíme.

Zatím nám neprší a věci jsou suché. To se jde hned lépe. Ještě ve vesnici potkáváma SNPečkáře, který to evidentně běží a ptá se nás na obchod, před kterým zrovna stojíme. A je pěkně zmazanej od bláta. Hned ze začátku jdeme do kopce kolem sjezdovek. Potkáváme starší pár, co je tu na dovolené a závidí nám náš elán. Podle mapy jsme našli baráček, který je značený jako turistický přístřešek. Nic takového to není. Je to malý, zděný baráček. Vstupní dveře sice byly otevřeny, ale to nás pustilo jen do minipředsíňky. Dveře do hlavní místnosti jsou zamčené. Škoda.

Značení tu opět trochu pokulhává, držíme se hesla: „Když nevíš, tak do kopce“. Dobýjíme vrchol Javorina. Konečně máme i pořádné výhledy. Zdaleka to není nejvyšší bod dneška. Chvilku z kopce a zase do kopce o kousek výš. Mraky se kolem nás honí, ale prozatím nás déšť míjí.

Postupně procházíme sedlem pod Priečnou, vyškrábeme se na kopec Priečna a sedlem pod Čelom. Od sedla ujdeme jen kousek, když začne krápat a zrovna jsme na louce. Máme ale štěstí. Je to jen kousek do lesíka s velkýma stromama, pod které se schováváme. Je dvanáct, čas oběda. Když jsme dojedli, tak intenzita deště značně vzrostla a přes stromy na nás začíná kapat. Nic naplat, navlíkáme se do nepromoku, ale ještě posedíme a já i trochu pospím, pod stromem. Do toho lijáku se nám nechce.

Déšť přešel. Ustal a dokonce vykouklo slunce. Naše poprvé. Ale zase se schovalo za mraky. Výstup na Homoľku absolvujeme zas jen v košilích. Není to nejvyšši bod dne, ale výstup je nejnáročnější. Krok vpřed a šupem po blátě dva dolů. Několikrát jsem si procvičil provaz, fakt super výživný výstup. Ale on sestup po sjezdovce do Fačkovského sedla není o nic lepší. Naštěstí to tolik neklouže, ale je to o to strmější.

Míjíme horskou chatu Veronika a začíná pršet. Míša běží dolů, doufáme že tam bude zase autobusová zastávka. Já se zdržel focením. A chatař si mě odchytl a chtěl si moc moc povídat. Prý tu jezdí na kole a když byl mladej, tak taky chodil. Když mi řekl, že je mu skoro čtyřicet, tak jsem mu vmetl do tváře, že mě už je o pět let víc, takže je to jen o tom, jestli se chce. A pak už běžím za Míšou. Mají tu minizoo a zvířátka na nás divně koukaj. Asi ještě neviděli běžet člověka v dešti s velkým báglem.

Na autobusové zastávce se uvelebíme a koukneme na místní hospodu. Je extra drahá a velmi špatné hodnocení. Nejvíce si lidi stěžují na obsluhu. Nebudeme si kazit den. Posilníme se čokoládou a jak přestane pršet, vyrážíme dál. Za chvilku dorážíme na rozcestí „Staré cesty“, kde se odpojujeme od SNP. Snad se nám podaří sem zase vrátit. Naše cesta teď vede do Martina, ale ještě to kousek bude. Na dnes jsme si za cíl vybrali útulnu pod Kľakem.

Kľak je nejvyšší kopec široko daleko. Takže zase do kopce. Potkáváme pár turistů šinoucích se dolů. Paní toho už měla plné zuby, dost jí to klouzalo. Proti Homoľke to je ale slabý odvar. Bohužel v první třetině nám začíná pršet. Zase se navlékáme do nepromoků a pomalu se vláčíme na horu. Kolem nás jsou lány Medvědího česneku, trochu si natráme, ať máme na večeři.

Na rozcestí Pod Skalou, což je kousek od vrcholu naše cesta uhybá. Jelikož prší docela hodně, tak na vrchol prdíme a jdeme rovnou na útulnu. Je odtud kilometr a samozřejmě z kopce. Jestli se počasí umoudří, tak vrchol dobyjeme později.

Útulna stojí a je udržovaná. Stačí vyvětrat a trochu poklidit a je tu opravdu útulno. Voda je kousíček, takže parádní. Mají tu i kamna s připraveným dřevem. Dojdu do lesa a dotáhnu co se dá, ať tu pak je nějaké suché dřevo pro další návštěvníky. Míša uvařila čaj a připravila ležení. Po šesté přestává pršet, tak jdeme na Kľak.