Den třístý čtyřicátý – z kláštera do studně

 

Pěšky z Kláštor kapucínov k Búda nad Kráľovou studňou
35,9km 1471/966m (nahoru/dolu)

 

Lézt rozespalý po žebříku dolů, to je vyšší dívčí, ale když se musí, tak se musí. Ještě že to bylo nutné jen jednou za noc. Ráno jsme se pobalili a připravili si vedle do baťůžku vše co budeme potřebovat na snídani a pak jsem všechny věci snesl dolů. Je to takový nepříjemný pocit. Žebřík nevypadá v nejlepší kondici. Žebřík jsme pak uklidili a se všema věcma jsme se usídlili u vody, kousek od záchoda. Je tu takové malé posezení, kde si uvaříme, pojíme a umyjeme nádobí.

 

 

Nabrali jsme vodu a vyrazili jsme obhlédnout místní pamětihodnosti, které Míša včera neviděla. Starý amfiteátr, střed Evropy a vyhlídku s křížem, dokonce je tu studánka Evropa a funguje. Ale pak už musíme vyrazit,je půl deváté. Dnes jsou k mání dvě verze. Jedna krátká a jedna dlouhá. Tak uvidíme, kterou podnikneme, jak se budeme cítit. Začínáme zase po silnici, to je dost nepříjemné, ale nemůže být posvícení každý den. V Krahulých se cesta mění na přírodní cestu. Málem jsme ji přešli, zrovna u odbočky probíhá stavba a taky se nám šlo moc dobře. Míša si naštěstí všimla značky, jinak bychom zkončili bůh ví kde.

 

Asi nikoho nepřekvapí, jdeme do kopce. Všude kolem tu jsou lanovky a sjezdovky, tentokrát nás to ale nežene přímo nahoru, jdeme hezky pozvolně. Udělalo se nám krásně a slunce pálí o sto šest. Na kopci na nás čeká odměna v podobě otevřeného bufetu. Možná měli ještě zavříno, ale zeptali jsme se a dostali jsme pívo, birell i kafe. Pán a posléze i paní byli moc milí. Chvíli jsme si povídali a když jsme platili ochotně nám rozměnili padesát euro na drobné, abychom měli drobné do hor. Kolem se potuluje zmatený turista. Pořád chodí v kruhu sem a tam a zatáhlo se. Vůbec nám to nevadí, aspoň se půjde příjemněji.

 

 

Při odchodu potkáváme medvěda, dřevěného, ale aspoň něco. Cesta ubíhá rychle. Občas je to nahoru, ale nic drastického. Je to taková pohodová procházka. Na oběd docházíme k rozcestí, kde končí krátká trasa. Kousek je tu útulna Cabanka a rovnou i s vodou. Jenže je brzo a sil ještě na rozdávání. Tak se usadíme na rozcestí, najíme se a vypijeme všechnu vodu co nám zbyla. Já pak doběhnu k útulně dobrat zásoby. Útulnu samozřejmě řádně prozkoumám. Je moc hezká. Vstup je zezadu, přední vchod je zablokovaný. Pohodlně se vyspí sedm lidí. Někdo tam dal matrace, ale asi bych se jich trochu bál, ale určitě bych spal uvnitř. Naberu vodu a pelášim za Míšou, která zatím šetří síly.

 

 

Dál je to mírně zvlněné. Potkáváme tu sedm snpéčkářů a čtyři tůristy. Všechny v podstatě během jednoho kilometru. Jeden pán, co si tak lebedil mezi borůvčím nám řékl, že naše cesta je jednodušší, že z druhého směru je to horší. Říkáme si, že jsme klidně mohli i zvolit třetí variantu. Nabrat hodně moc vody a kus popojít a přespat někde tady. Ještě že jsme to neudělali. Trochu se to pak zvrhlo s tím nahoru dolů. Byly to pekelné dva kilometry. Trvalo to věčnost. Šli jsme ze sedla Turecká cesta do sedla Malý Šturec, kde jsme měli zklesat podle ukazatele 53metrů, jenže to, že je tam asi tisíc kopců mezi, to už tam nenapsali. Blbý bylo, že ty kopečky byly hezky vostrý, jak nahoru, tak dolů. A něco mi říká, že to nebyly dva kilometry, že to jen mapy neuměli změřit.

 

 

A pak začal výstup na Kráľovu Studňu. To zas podle mapy vypadalo děsivě, ale nebylo. Pravda, bylo to dlouhý, ale velká, upravená cesta. Jen u prostřed je taková krátká, za to výživná, napojovačka na druhou velkou cestu a to jsme málem zhebli. Navíc jsme si před ní dali pauzičku a nožičky nám pěkně zatuhli. Ale pak už to zase šlo. Kousek před hotelem Kráľova Studňa na nás káplo pár kapek, ale nic z toho naštěstí nebylo. V hospodě tu sedí sedm snpečkářů. Všici pivo a panáka. Tohle by nás jisto jistě zabilo. Přemýšleli jsme chvíli nad vyprážaným sýrem, ale pak jsme to zavrhli, zásob máme dost a zítra budeme nakupovat. Což nás dovedlo k myšlence, kouknout jak má vlastně obchod otevřený. A dost nás to překvapilo. V sobotu do dvou a v neděli zavříno. A sobota je zítra. Sakra práce, koho by to napadlo, že zrovna tady bude takový problém.

 

 

Jdeme si nabrat vodu do studánky nad chatu. Tak nějak jsme si mysleli, že to tu bude moc pěkné, ale studánka je nic moc. Umělé hadice a divná kaskáda špinavých korit. Dokonce tu mají přidělaný i rezavý hrníček. Já ještě zaběhnu na Kráľovu skálu. Dá se vylézt až nahoru, ale sotva pletu nohama. Věřím, že bych nahoru vylezl, ale dolů bych to nedal. Tak se zase vracím. Jdeme do útulny, kterou nám poradili na facebooku. Je tam i pomník SNP, takže to máme i s pamětihodností. Památník je hezký a útulna už tak moc ne. Střecha je trochu děravá, pidlaha hliněná. Kdosi tam uprostřed dělal oheň. Lidi jsou fakt idioti. Teoreticky by se dalo spát na lavicích u stěn, ale radši si postavíme tarp venku.

 

Uvaříme, usteleme a jdeme spát. Zítra si musíme přivstat. Do dvou hodin, respektive o trochu dřív, musíme urazit dvacet kilometrů, jinak zkejsneme v Donovalech na dva dny než otevřou obchod. Nebo složitě pijedeme někam jinam.

 

 

A kdyby někoho zajímalo jak to dopadlo s našima vlkama, tak z vlků se stala vlčata, a potom vlčátka..až na dobro zmizela v lesích.