Den čtyřicátý šestý – něco navíc

Z Goldeckhütte do Techendorf, 23,8km 1308/2067m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/remododavu

 

Spali jsme krásně celou noc a nemohli dospat rána. Venku se konečné rozednělo a my se můžeme pobalit a zase vyrazit na cesty. Míša připravila snídani. Poslední dobou nemáme žádné lesní ovoce, tak dáváme rozinky, ale dnes máme včerejší broskve. Ale jíst budeme až s výhledem.

 

Vyšlápneme si na první kopec Goldeck a pak pokračujeme do sedla pod Eckwand. V zádech máme dva turisty co jdou na lehko a pořád žvaní. Tak jsme jim utekli a dohnali nás až v sedle, když jsme si dávali obídek.

 

Čekalo nás těžké rozhodnutí, vzít to po značce jednodušší cestou nebo to vzít po na Eckwand a pak dál po hřebínku ? Míša říkala, že vybírám dnes cestu, tak to vyhrála těžší cesta a pochvíli je Eckwand dobyt. Je tu teda všude dost nasráno od ovcí, ale i tak jsou to pěkné výhledy.

 

Postupujeme dál po hřebínku a dozvídáme se, že je tu ještě vyšší kopec Latschur, ale je to cesta tam a zase zpátky. Míšu začala zlobit noha, tak jsem ji nechal v základním táboře a s krtečkem jsme se rozhodli jen tak na lehko vydrápat nahoru.

 

Krteček říkal, že tam nahoře má vzdálené příbuzné a fakt že jo.

 

Vrcholové vítězství hatí turisti. Nesnáším, když se vydrápou nahoru, rozvalí se u kříže jako by jim patřil a začnou se futrovat, jako by to nemohli udělat o pár metrů dál. Nevadí, valím dolů za Míšou ať se tam dlouho sama s ovečkama nebojí.

 

Dneska je to příjemná cesta, chvíli nahoru, chvíli dolů a né jako včera jen a jen nahoru. Teď přišla ta část dolů. Vcelku rychle to sejdeme a zahýbáme směr Tachendorf. Evidentně se dostáváme do turistické oblasti neb potkáváme docela dost lidí.

 

Do naší cesty po pár kilometrech vstupuje zákaz vstupu kvůli těžbě dřeva. Jako, že se máme otočit, jít pár kiláků zpátky a vzít to oklikou ? Nenene, zkusíme to prvně obejít lesem, ale to se nedá, tak neohroženě vstoupíme do zákazu, kde se zrovna nakládá dřevo na náklaďák, vyčkáme správné příležitosti, když si nás všimnou a rychle projdeme do bezpečí.

 

Cesta pak vede přes Zihagas, vrchol v půlce kopce, no a proč ne, že ? Aspoň si tu můžeme dát pauzičku.

 

Déšť nás zastihuje u malé rozestavěné chatičky. Navlíkneme se do hadrů pod její stříškou a přečkáme tam i největší průtrž a pak vyrážíme dál. Občas prší občas ne, ale pořád svítí slunce, to je kombo jak sviň. To prostě chcete péct se zaživa v nepromokavých věcech.

 

Kvůli nedostatku vody uhýbáme z plánované cesty a jdeme ke studánce, bohužel je bez vody, tak nám nezbývá než pokračovat až k potoku, kde konečně dočerpáme.

 

Jeto cyklostezka, takže poměrně frekventovaná, ale i tak párkrát zkusíme najít flek na spaní, ale je to tu strmé a zarostlé až dojdeme do Techendorfu. Cestou aspoň občas zahlédneme neskutečně modré Weissensee. Ve Sparu si dáme housku s juicem a pokračujeme přes most dál po již plánované zítřejší cestě. Musíme pospíšit, slunce už zapadá.

 

Je to taková zapeklitá cesta. Vede po sjezdovce, ale my se nevzdáváme, i tady se určitě místo na spaní najde a taky že jo. Takové krásné, v lese a pěkně schované. Dokonce jsou tu místa dvě. Jedno lesní a jedno takové pěkně zelené.

 

 

Jak Míša správně poznamenala, je zelené, neb když prší, tak se tam stahuje voda, takže spíme na tom lesním 😉 A už za tmy máme postaveno a navařeno, takže se umyjeme, najíme a hurá spát.

 

P.S. v neděli jdeme opět do hor. Vypadá to na týden bez signálu. Půjdeme po hranicích až do Sillianu