Den dvoustý čtyřicátý druhý – zase na hoře

 

Autem 179,9km z Lumsden parking area do Sylvan Campsite

Pěšky Ben Lomond z Lomond Crescent street
13,8km 1374/1374m (nahoru/dolu)

 

Tak dneska jsme se moc nevyspali. Míša se pořád převalovala a já pořád chodil na záchod a ten byl fakt daleko. Kemp byl jinak fakt tichý a příjemný, takže to budou spíš erupce na měsíci než cokoliv jiného. Vstáváme o půl osmé. Vaříme snídani a přeskládáme věci v autě. A pak hurá do světa. Tak trochu jsme pozměnili plány. Ve Wanace nás chtějí až v neděli odpoledne, takže jedeme prvně na Ben Lomond a další den ještě kus great walku Roternbun. Obojí bude asi docela do kopce. Tak snad nám neupadnou nožičky.

 

Cesta do Queenstownu ubíhá rychle, až pět kilometrů před městem nás zastaví dlouhá kolona. Zase se tu něco opravuje a mají tu semafór, a to je vždy na dlouho. Nakonec se ale dostaneme do města. Stavíme se na rychlý nákup v Pak’n Save. Koupíme hlavně oběd a cokoliv co je ve slevě a používáme, třeba oříšky nebo čokoládu. Na parkovišti pak studujeme, kde vlastně přesně začíná trek na Ben Lomond. U toho se dozvím jak je to zase krutě těžký trek, ale že v sedle si když tak můžeme užít výhledy také a nemusíme až na horu. Trek má trvat 6 až 8 hodin. Tak jsem moc zvědavý.

 

Našli jsme uličku, kde trek začíná. Respektive trek začíná o něco výš, ale jak se k tomu začátku dostat, když se tam nedá zajet, těžko říct. Ale trek má ještě další začátek u lanovky, ale lanovkou se nejezdí, pokud to není nezbytně nutné a tady není. A máme štěstí, je tu jedno parkovací místo přímo pro nás. V autě se naobědváme, pobalíme nutné věci do jednoho báglu a chvilku po dvanácté vyrážíme. Jestli to bude opravdu na osm hodin, tak jsme tu v osm večer jak na koni. Kdo nás pak dostane do kempu, to nevím.

 

Cesta prvně vede gravelkou do kopce. Několikrát nás křižují singl traily a jsou hojně používané, takže musíme dávat bacha, abychom se s nějakým kolem nepotkali příliš z blízka. Za náma jede velmi pomalu náklaďák se dřevem a tak pelášíme, abych byli nahoře u rozcestí dřív než on.

 

Došli jsme na velkou křižovatku cyklistických stezek, gravelky a začátku treku. Pro cyklisty tu mají, krom posezení, připravené i nářadí a pitnou vodu. Moc hezké. Ale my se moc nezdržujeme a mizíme na jediné lesní pěšině určené pro chodce. Kolem ze všech stran slyšíme cyklisty jak se zuřivě řítí dolů. Les je tu jehličnatý jako v Evropě a nádherně voní. Trochu se nám zastesklo po domovině. Za necelou hodinu od auta vycházíme z lesa a křižujeme se s druhou cestou od lanovky. Cesta je pořád nahoru, dolů ani krok. Potkáváme první turisty. Respektive turistky v městských botách. Celé rozjařené se nás ptají jestli jdou správně do Queenstownu. Začínám mít pocit, že to s tou obtížností nebude tak žhavý.

 

Cesta teď vede v podstatě po hřebenech, takže vidíme na dvě strany a výhledy jsou opravdu krásné. Cesta jako taková je v podstatě horská dálnice. Jde se opravdu dobře. Je to obrat o sto osmdesát stupňů v porovnání s cestou na Monowai hut. Za hodinu docházíme do sedla.

 

Teď už potkáváme docela dost turistů, jak těch co jdou nahoru, tak těch co jdou dolů. Pořádně se osvěžíme. Čeká nás poslední část. Výstup na samotný vrchol Ben Lomond (1748mnm). Má to být pořádná horská cesta. A je tu i tabule, kde říkají, že cesta je neupravená. A mají pravdu, je to neupravená dálnice vyšlapaná lidmi. Je to trochu víc strmější, ale za půl hoďky jsme na hoře. Tak to zas tak dramatické nebylo. Nahoře samozřejmě posedávají lidi, takže je těžké si to tu pořádně vyfotit. Máme ale štěstí, že nám jedna slečna nabídne, že nás vyfotí. A udělá nám asi dvacet fotek. Sami pak kousek sejdeme, trochu se přioblékneme a posvačíme. Je to tu opravdu krásné a oproti Wanackému Roys peaku to tu nehyzdí žádný vysílač.

 

Cesta dolů je o dost snažší. Postupně se zase svlékáme a užíváme si výhledy, které jsme předtím měli většinu času v zádech. Je to pecka.

 

A i počasí nám krásně vyšlo. Sice nám nahoře spadlo asi deset kapek, ale jinak polojasno. Dole jsme opravdu rychle. Celkem nám to zabralo lehce přes čtyři a půl hodiny i s přestávkama. Cesta se nám moc líbila, pohodičku jsme si opravdu užili a na víc nám v cestě neležel žádný padlý strom. Ovšem musí se nechat, že výhled z Roys Peaku na Wanaku je mnohem hezčí.

 

 

Jak se vydýcháme, nasedáme a přemisťujeme se do kempu Sylvan v Glenorchy. Je to asi sedmdesát kilometrů od města, ale jde to rychle a i tady jsou úchvatné výhledy. Říkala Míša, já se soustředil na řízení, samozřejmě.

 

Kemp je velký a poloprázdný. Postavíme stan, uvaříme večeři a v potoce přepereme trenky. Bohužel je tu ale hafo sandflies, takže koupání nebude, to by nás fakt sežrali. Po deváté zalézáme do stanu a jdeme spát. Zítra to bude asi těžší výlet.