Ráno jsme chtěli vstávat v osm. Budík zvoní a Míša nereaguje. Nereaguje ale ani na buzení. Vzpomenu si, že ve dvě ráno se probudila a nemohla spát. Čert ví jak dlouho nemohla usnout. Tak ji radši nechám ať sní dál. Chtěli jsme jet dopoledne do botanické zahrady a doufali, že ještě nebude tak horko. Tak to zvládneme jindy. Přes noc byla v pokoji pořád slyšet hudba ze vstupní haly. Nebyl jsem ale schopen sejít dolů a vypnout to. To se mi povedlo až teď, ráno. Konečně nemám chuť vraždit.
Z lehka se nasnídáme, ale z ubytování vyrazíme až na oběd. Zdá se nám, že už není takové vedro, ale spíš si začínáme trochu zvykat. Taky víc dbáme na chůzi ve stínu a když je možné se někde ochladit, tak se ochladíme. Míše dneska oběd nechutnal. Měla nudlovou polévku Hakkon Mee, ale tentokrát z takových širokých nudlí a omáčka byla prostě blé.. Ani dezert, co jsme dostali zadara nebyl moc dobrý. Nakonec jej Míša někde věnovala zvířátkům. Ale já se najedl dobře, i když porce jsou každým dnem menší. Ale víc se aranžuje, aby to bylo i na pohled hezké. Já bych radši, kdyby mě to tam zas normálně nakydali a bylo toho hodně. Na druhou stranu za tu dobu, co sem chodíme nám udělali gastronomický průřez vším tradičním, co se tady vaří.
 |
| kávová ulička 🙂 |
Další kousek cesty popojedeme autobusem, ať se nemusíme přes město hnát. Jdeme se podívat na zelený barák Pinang Peranakan Mansion. Míša si zaplatí i prohlídku. Mě to moc nelákalo. Takže mezitím co se Míša kochá, já se chladím u větráku.
 |
| dům měl na svou dobu velmi moderní kuchyni |
 |
| dům slouží jako museum, kde vystavují víc než 1000 předmětů |
 |
| dům má i vlastní kapli |
 |
| kuřáci opia |
Cestou najdeme umělecký prostor a tam Sasu Vegan cafe a o kousek dál vietnamské café. Míše se víc zamlouvali Vietnamci, ale nakonec vyhráli vegani, abychom je podpořili.
Mají to udělané ve stylu osmdesátých a devadesátých let. Vystavené magneťáky, kazety, desky a jiné tvoří zajímavou atmosféru. U kávy a jakéhosi driáku, o kterém do teď nevím jestli mě chutnal nebo ne, ale každopádně osvěžil, pročítáme komiksy od místního umělce Azmiho Hussina o George Townu. Je to úsměvné a člověk se toho o městě dost dozví.
 |
| komiksová pohoda |
 |
| místní čůčo z citrusů s trochou soli |
 |
| cappučínko |
 |
| umělecký prostor |
A pak už si to přes umělecké obrázky hezky štrádujeme na Chew Jetty. Míša se tam vzhlédla v plátěné tašce. A zároveň to tu aspoň vidíme i za světla a bez deště.
 |
| nákup suvenýrů |
Pak už jdeme na ubytko. Jsme už zase docela umořený teplem. I když už si dost zvykáme. Jídlo objednáme přes Grab. Zase nám začalo lejt. Po večeři vypneme i hudbu v lobby, ať nás to v noci nebudí a roztažení na posteli s puštěnou klímou posloucháme pohádky a detektívky. Lidi v Čechách vůbec netuší, jak se mají skvěle, tady se fakt přes den nedá žít a v noci bez klími spát. Přesto se nám tohle město líbí a jsme rádi, že jsme zůstali o pár dní déle.
 |
| uličky ukrývají ledaccos zajímavého |
