Den dvoustý devadesátý – tanec mezi kapkama deště

 

My Guesthouse 109 (George Town)

 

Míšu nechávám vyspat. Hlavně ať jí hlava nebolí. Dneska změníme plán. Žádné cajdání přes odpoledne venku, takže máme čas. Jen jsem nepočítal s tím, že prošvihneme čas snídaně. Když už jsme se chystali ven na brzký oběd, vběhla k nám kočka. A tyhle kočky mňoukaj tak dlouho, dokud je pořádně nevydrbete. No a pak vám tu usnou a vy nevíte co s nima. Naštěstí usnula na předložce, tak jsme jí odsunuli za dveře.

 

K obědu máme tentokrát nudlovou polívku. Je to výborné. Zas jsme dostali něco navíc. Nakonec si bereme ještě jídlo sebou na večeři. Nakoupíme i nějaké ovoce. Jak tam, tak i zpátky to bereme přes obchoďák. Né že bychom tam něco chtěli, ale je to dobré ochlazení. Pět minut venku tu znamená komplet propocené spoďáry. Jsem se asi nikdy tak nepotil. Z oběda jdeme na ubytování, kde lebedíme až do večera. Vyhlásili jsme si povinnou siestu, Malajsi taky nejpozději ve 3 zavírají a otevírají až po 6 své krámky.

 

Ke svačince si dáváme jogurt s mangem a dračím ovocem. Je to skvělé na osvěžení. A tu a tam musíme drbat kočku.

 

V sedm večer vyrážíme i přes lehký deštík do ulic města. Prvně to směrujeme jetty. To jsou přístavy. Prvně jsme byli v Yeoh jetty. Ale je to takové nemastné, neslané. Přesuneme se tedy do Chew jetty, který je zapsaný v UNESCO. Přiznám se, že moc nevím proč. Jsou tu dva obrázky, ale jinak to vypadá stejně jako přístav v Thajsku, ze kterého jsem se jel potápět. Prostě spousta baráčků, prodejen, chrám a molo. Všecko po asijsku zanedbané.

 

A pak procházíme večerním George Townem a hledáme street art. Tu a tam se zamotáme a vymotáme se na místě, kde už jsme byli. Až nakonec dojdeme zpět na ubytování, kdy konečně přestalo pršet. Ale ono díky tomu bylo fakt příjemně.

 

Ohřejeme si večeři, najíme se, kočku podrbeme a při mytí nádobí si popovídám s Erwinem. Je to Filipínec, co sem přijel kdysi za prací a pak zůstal neb se sem přiženil.