Den dvoustý padesátý třetí – v říši divů

 

Z Alexander Bluff Reserve do Canaan Downs Campsite

Autem 56,5km Alexander Bluff Reserve do Canaan Downs Campsite
https://mapy.cz/s/buhuhepoka

Pěšky Harwoods hole
4,9km 118/118m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/jozuvudude

Já nevím, že se na ty předpovědi ještě pořád koukáme. Mělo být hezky a jen co se jeden den překlopil do nového, začala bouřka a lilo a lilo. A samozřejmě jsme se přemáhali nejít na záchod tak dlouho, až jsme šli v tom největším slejváku. Míša mi pak smutně oznámila, že zmokla. Taky jsem musel zavřít okýnka, kterýma nám pršelo dovnitř, takže jsme tu měli pěkně zapaříno. Takže jak jsme se chtěli konečně pořádně vyspat, tak byť vstáváme v deset, jsme na tom stejně jako včera, prostě rozlámaní. Trochu si myslíme, že je to i tím, že cestujeme už dva měsíce po Zélandu, takřka bez zastavení. Chtělo by se to na chvíli někam uklidit, třeba na nějakou farmu, ale bohužel, nesmíme, nemáme na to víza.

 

Uvaříme snídani, poskládáme auto, pokecáme s kohoutem, který dneska sice kokrhal, ale někde hodně daleko. Docela si nás i oblíbil a pořád se nám plete pod nohy. Trochu doufám, že mu ovesné vločky neublíží, protože mi omylem a dokonce dvakrát, vypadli z ruky. A pak vyrážíme. Dokonce nejsme ani poslední, ale ještě je tu pět aut a tři ještě ani neotevřeli dveře.

 

Jedeme do Motueka na pořádný záchod. Ono je to fakt znát. Já se už třeba na ten náš domácí, vlastní záchod, vlastně těším. Taky dobereme vodu a projdeme do Countdown koupit něco k obědu. Chvíli přemýšlím, že bych se nechal ostříhat a oholit, ale na to náš rozpočet nemá. Takže asi až v Praze. Znovu checkujeme počasí. Vypadá to docela ošklivě, hlavně na Wharariki beach, kam jsme chtěli jet, tak měníme trochu plán a pojedeme se podívat do Canaan Down. Má tam být ňáká díra, kemp a není to moc daleko a zítra už má být hezky.

 

Cestou se stavíme na Riwaka Resurgence. Prvně tu u potůčku poobědváme. A pak se jdeme podívat, co že to vlastně je. No a je to potok, který teče ze skály a je tam pekelně hluboké jezírko. Trochu nám to tu kazí turisti. Chtěli jsme se i vykoupat, ale je dost zima a fakt jsme unavení, takže nám je zima ještě větší a sluníčko se schovává pod mrakem. Je to škoda, vypadalo to tady moc lákavě.

 

A pak už jedeme do kempu. Je to kousek, jen je to zase do kopce, kterej je dost klikatej a posledních deset kilometrů je po děravé gravelce. Prostě paráda, moc si to užívám. Prvně mineme soukromý kemp, ale je za stejnou cenu jako ten o dva kiláky dál od Docu. A od tama nám vede i cesta na Harwoods hole. Takže jedeme až tam. Trochu nás překvapuje kolik aut tu je, ale asi nejvíc nás překvapila partička důchodců, co ti tu dělají, čert vím. Chvíli posedíme v autě abych nabral ztracené síly, aspoň se nám uvolnilo místo na louce pro stan a naše auto. Postavíme stan, samozřejmě nám do toho začalo pršet, jak jinak a vyrazíme na díru.

 

 

K díře se jde lesem, prochází se kolem jezírka a postupně přibývají skály. Kdyby tu byla Klárka, zářila by štěstím neb se v nich dají najít různé tvary. I cesta se postupně mění ve víc drsnou, až nakonec lezete po velkých balvanech, abyste se dostali co nejblíž k díře. Ale moc pořádně není od nikud vidět. Nejlepší místo našla Míša, stačilo prolízt škvírou mezi kameny, ale ani tak to není úplně ono. Taky se nepouštíme do větších akcí, je to tu kluzké a na těhle kamenech nám boty moc nedrží. Asi by bylo zajímavé, moci si to slanit dolů, ale lano s sebou opravdu netaháme.

 

 

Zkoušíme se pak ještě probojovat na Gorge creek lookout, ale začne nám zase lejt a tady se musí přes ty kluzké kameny, tak na to prdíme a jdeme se schovat víc do lesa a zpět do kempu. Déšť nakonec přečkáváme v autě. Jsme zvědaví, jestli bude zítra opravdu hezky. Jak přestane, jdu zabydlet stan. Stihneme to tak tak, sotva to tam naházíme, začne zase pršet. Míša chudák vaří večeři v dešti.

 

Dneska jdu spát už v osm. Míša si ještě chvíli čte. Ptáci křičí, žáby kuňkají a v noci přijedou ještě dvě auta. Jsme tu nakonec čtyři. Ale jinak je klid.