Den dvoustý šedesátý první – čtvero ročních období

 

Pěšky Waikato falls a Tanvariro river Dam, Pillars of Hercules
8,2km 412/412m (nahoru/dolu)
https://mapy.cz/s/mofabejore

 

V noci tu řádí docela velký slejvák, ten tu podle předpovědi být neměl. A taky začal foukat mírný, leč velmi mrazivý větřík. Jít v tom na malou znamená, že se vrátíte jako rampouch. Ještě že ve spacáčku je fakt krásně teplo. Vstávám před osmou a hned kontroluji počasí. Je to dobré, bude fakt hnusně, takže můžeme s klidným svědomím spát dál. Míša se vykuklila v devět. Obeznámil jsem ji se situací a ve všech bodech se mnou souhlasila. A tak jsme se zakuklili spolu a spali dál. Když jsme se znovu probudili, tak jsme nad hlavou měli pár komárů. A vůbec jim to není blbý a klidně si tam souloží. To je přesně to, co chce člověk po ránu vidět.

 

Lidi kolem taky moc nespěchají, první odjíždí po desáté. A pak ti začalo být docela živo. Přijela nějaká výprava, co se chystá na rafty. Vůbec jim to nezávidím. Před ledovýma kroupama se schováme do auta a v klidu posnídáme. Chvíli i sněží. Na pátek jsme si zarezervovali parkování a přesun z konce treku a začátek. Prostě to riskneme a uvidíme jestli něco uvidíme. Noc předtím budeme trávit v luxusním kempu s teplou vodou. Tak jsme moc zvědaví.

 

Slunce střídá déšť a déšť zase vyhání slunce. Je to takové prapodivné počasí. A docela mrazivé. Chtěli bychom si tady udělat procházku, ale to se ještě uvidí. Vždycky když se rozhodneme, začne pršet. Ale do večeře daleko. A kdo si počká, ten se dočká. A i nám se po třetí hodině počasí umoudřilo a na procházku jsme vyrazili. Prvně v jednu stranu na Waikato falls a Tanvariro river Dam. Když jsme včera jeli do kempu, tak to z druhé strany bylo zavřené. A tady je to zavřené také, ale až u přehrady. Míše se moc do zákazu nechce, ale pak přijedou nějací borci s kajakama, profrčí zákazem a jdou si zajezdit na řeku, kde je to mimo jiné také zakázané. A to jí zlomí a jdeme se kouknout jak na přehradu, tak na vodopád, který je opodál. Škoda, že se to opravuje, z mostu by byl lepší výhled, ale tam už se pohybovali dělníci a to bylo blbý i mě.

 

Vrátili jsme se přes kemp a jdeme na druhou stranu. Prvně prozkoumáme druhý kemp a jsme moc rádi, že jsme si vybrali ten, kde jsme. Jednak sem vede horší cesta, je to spíš parkoviště a celé to působí víc nepřátelsky. Když z něj odcházíme, potkáváme velký karavan a pan řidič se nás ptá, kde že ten kemp je. Tak mu to všechno vylíčíme i s tím, že o kousek dál je hezčí kemp, jen tady nikdo není, kdežto tam ano. Už jsme jej pak neviděli, takže asi zůstal tam.

 

Cestou k Pillars of Hercules jsme potkali dvě dívčiny z našeho kempu z vedlejšího vanu. Jdou daleko od sebe a každá poslouchá muziku. Jedna vyrazila i jen tak v pantoflíčkách, což má náš obdiv. Asi spolu holky nemluví a dávají si chvíli oraz. A pak už dojdeme k mostu nad řeku. Je to fakt hluboko. Koukali jsme jestli se dá někde dostat dolů, ale nic se nám nepodařilo najít. Vypadalo to tam dole moc hezky.

 

Vrátili jsme se do kempu a uvařili si polévku, kterou jsme prohlásili za večeři. A pak už jsme zevlili v teple auta. Když už tam začalo být zima, přesunuli jsme se do spacáčku. Den volna nám pomohl. Konečně to nebylo jen volno z fyzického vyčerpání, ale mohli jsme si odpočinout i psychicky. Ujasnit si zase, že nezáleží tolik na tom co vidíme, ale že jsme spolu a že jsme na cestě, která nám dává mnoho nezapomenutelných zážitků. Navíc v Malajsii chceme hodně spomalit a méně se přesouvat. Už jsme na cestách 261 dní, zdá se nám to neskutečné – jakobychom vyrazili včera.

Jinak zase začalo pršet a foukat. Usínám dne docela brzy.